You & I ✅

Část 41 - Cesta za dobrodružstvím

„Ni, dobrý?" Zašeptal Harry, aby svými poznámkami nerušil Liama, kterému div nevypadly oči z důlků, jak byl napnutý. Niall byl bledý v obličeji a spodní ret měl rozpraskaný, jak se do něj věčně kousal strachy. Jen na Harryho otázku zavrtěl hlavou. Jak mohl být v pořádku, když se třepal jako při zimnici a navíc byl tak bledý v obličej.

„J-já... Já se bojím Hazzo" A tos byl u prvního dílu takovej hrdina, že se nebojíš a teď seš podělanej strachy co...

„Pojď sem" Pobídl ho Harry, aby se Niall přisunul blíž k němu. Niall tak učinil a už byl zas nebezpečně blízko Harrymu. Pořád se třepal po celém těle a očkem sledoval děj ve filmu.

„Mě se bát nemusíš" Uklidnil ho potichu Harry chraplavým hlasem a věnoval Niallovi úsměv. Jestli mu to nějak pomohlo, to těžko říct. Tvářil se stejně jako před minutou, ale aspoň se přestal třepat strachy.

„M-mohl bych..." Niall koktal ani sám netušil proč. Zda kvůli tomu, že se bál toho hororu nebo že byl zase tak blízko u Harryho. Srdce měl až někde v krku a nemohl popadnout dech. Harry na něj koukal s vykulenýma zelenýma očima a čekal, co z Nialla vypadne. Než ale stačil říct, co by chtěl udělat, on i Liam zakřičel, protože oba dva viděli příšernou scénu, kde se oba dva lekli v jeden čas. Harry v ten moment film ani nesledoval. Niall nemusel ani doříct co měl na jazyku, přisunul se k Harrymu tak blízko jak mohl a položil si obličej na jeho rameno. Harry mu hned ovinul ruku kolem ramen a druhou ho objal kolem pasu. Cítil, jak mu Niall dýchá na krk, stejně jako on jemu na balkoně. Jen Niallův dech byl v tomhle případě rychlejší, dýchal hrozně hlasitě tím, jak se bál. Niall v téhle pozici zůstal až do konce filmu. Když se bál nejvíc, zavřel oči a zabořil co nejvíc svůj obličej do Harryho ramene. Harry jen tiše sledoval film a pevně objímal Nialla v ochranářském sevření.

„No, musím uznat, že jsem byl u tohohle dílu víc podělanej strachy, než u toho prvního" Poznamenal Liam, když byl konec druhého dílu. Hlasitě zívl a podíval se na telefon. Bylo půl jedenácté večer. Tak akorát čas jít do toho opuštěného domu na Fifth Street. Liam vypnul televizi, ale nechal v ní Niallův flash disk. Harryho trochu štípaly oči, když Liam rozsvítil světla, která byla po celou dobu filmů zhasnutá. Když si jeho kočičí oči zvykly na světlo, stočily se na Nialla na Harryho rameni. Niall usnul a vypadal v ten moment jako anděl.

„On vytuhnul?" Nechápal Liam, který už stál na nohou a čekal, že vyrazí do domu.

„Jo" Vyšlo z Harryho, protože nemohl přikývnout na souhlas. Liam něco zabručel, sedajíc zpět na gauč. Harry ho ale zadržel mávnutím ruky.

„Probudím ho, neboj" Liam se zastavil s vystrčeným zadkem u gauče, ale hned se narovnal a lehce se pousmál.

„Myslím, že Lou by vás dva takhle neviděl rád" Usmál se Liam a směřoval do kuchyně, aby uklidnil skleničky od drinků a taky misku na popcorn.

„Jenže Lou tady není a navíc jsem to nebyl já, kdo se bál. To on se chtěl přitulit" Vážně jsem to teď řekl? O Niallovi? Harry nad svou větou povytáhl obočí. Doufal, že to Liam neslyšel a zřejmě taky ne, protože nic neřekl.

„Jen si dojdu na záchod. Ať je vzhůru, než přijdu" Liam si hodně stál za tím, že půjdou do toho opuštěného domu a tak se ztratil do svého pokoje. Harry nechtěl Nialla budit. Věděl, že toho měl poslední týden hodně už jen kvůli Louisovi a tím, jak se o něj bál. V noci sotva spal a bylo na něm vidět, že je unavený víc, než za celé jedno turné. Zkusil ho tedy probrat, co nejjemněji to šlo, aby se Niall nějak nevylekal ze spánku. Prvně na něj mluvil jeho jméno s větou „prober se prosím". Když ani to nezabralo, zkoušel s Niallem třepat o ramena, kde měl položenou svou ruku. Niall nereagoval ani na tohle. Nenapadalo ho nic jiného než jen probrat ho polibkem. Přišlo mu to sice divné, ale co jiného mohl dělat. Liam byl pořád u sebe v pokoji, takže by aspoň neměl otázky, co Harry dělá. Harry naklonil hlavu k Niallově obličeji. I když měl Niall zavřené svoje studánkově modré oči, vypadal i tak dokonale. Harry těžce polkl, v Niallově případě tohle nikdy neudělal. Vždycky mu dal pusu jen na tvář, jen ne v tomhle případě a to probouzet ho ze spaní. Jenže teď to chtěl i udělat, kvůli sobě... Přivřel oči, položil ruku, kterou předtím objímal Nialla kolem pasu, na jeho tvář a přitiskl svoje rty na ty Niallovy.

Byla to jen sekundová pusa, nemohl to nazvat ani jako polibek. Nic takového to nebylo. Harry se odtáhl jen tak daleko, že měl pořád obličej u Niallova. Jenže ten pořád spal. Jen se teď trošku pousmál. Co mám teď dělat, sakra... No tak ještě jednou a teď tak dlouho, dokud neotevře oči. Harry se ještě ujistil, že je Liam pořád v pokoji. Když ho nikde neviděl, položil zase ruku na Niallovu tvář a podruhé přitiskl svoje plné rty na Niallovy. Konečně poznal jejich chuť – jahody. Harry měl pocit, že mu vyskočí srdce z těla. Teď to teprve byl polibek. Harry zavřel oči, a i když to sám nechápal, užíval si ten polibek celým svým srdcem. Zvláštní... Niall otevřel oči a vytřeštěně hleděl na Harryho, který ho líbal. Hned se odtáhl s rukama na Harryho hrudi a s úšklebkem na tváři.

„Harry co – co jsi dělal?" Niall hlasitě oddechoval a pustil ruce z Harryho hrudníku.

„Tys mě doopravdy políbil?" Pokračoval Niall další otázkou, když se na něj Harry jen díval. Nemohl popadnout dech. Konečně měl možnost ochutnat Niallovy rty a teď to udělal. Dokonce dvakrát. Jenže Niall nevypadá, že je z toho Bůh ví jak nadšený. Niall přejel hřbetem ruky přes svoje rty a nepřestával se tvářit zamračeně. Vtom přišel Liam s úsměvem na rtech, ale když si všiml Nialla, hned ho ten úsměv přešel.

„Tak přece jsi ho probral. Můžeme jít?" Niall probodl Harryho očima, zatímco ten seděl jako přikovaný ke gauči. Nemohl ze svých rtů přestat cítit ty Niallovy. Liam mu věnoval herdu do zad, až se Harry nemohl chvíli nadechnout.

„Jasně, jen si odskočím. Hned jsem zpátky" Niall obešel gauč z druhé strany, než kde seděl Harry a práskl dveřmi od jeho a Louisova pokoje. V koupelně si opláchl obličej a nabral si vodu i do dlaní. Trochu vody vypil a zbytek nechal protéct přes prsty. Takové probrání opravdu nečekal a ani si nikdy nemyslel, že zrovna Harry ho políbí. Kdyby to byl Lou, klidně by i pokračoval nebo se zapojil taky. Ale Louisovy rty by poznal hned. Jenže to Lou nebyl, byl to Harry. Jeho plné rty na těch jeho.

Niall se musel ošít a na jeho tváři se zase objevil ten škleb, co v obýváku. Když Niall procházel přes pokoj, stočil pohled na postel. Zítra už tady bude spát s Louisem. Přišla mu to jako příšerná doba, co tady byl sám. A přitom to byl jenom týden, co byl Louis v nemocnici. Niallovi to přišlo jako celý rok. Doufal, že díky Louisově návratu už bude spát klidněji a už nebude celou noc jen brečet. Dneska je to naposledy Nialle, pomyslel si sám pro sebe a jemně se pousmál. Jen kdyby tušil... Když se objevil v předsíni, Liam si upravoval vlasy v zrcadle u vchodových dveří a vypadal spokojeně. Niallovi se před očima zjevil Lou, jak si takhle „učesal" vlasy předtím, než šli spolu na Trafalgar Square. Harry se opíral o dveře a koukal do země.

„Můžeme jít" Vydechl Niall a Liam si přestal čechrat vlasy.

„Fajn" Niall svíral v ruce Louisovo černé sako, které bylo přehozené přes okraj postele. Nevěděl, jestli tam nebude zima a aniž by to tušil, v příštích minutách se mu bude hodit.

„Jak se tam vlastně dostaneme, pane Záhadný?" Zeptal se Harry a projel si vlasy rukou. Upřel pohled na Liama, který si strkal telefon do kapsy a nazul se do bot, které neměly tkaničky.