You & I ✅

Část 50 - Telefon z nemocnice

Další den ráno se Niall probral jako první. I když neměl v úmyslu probrat se tak brzy, pomalu otevřel oči a pár sekund byl jako v šoku. Ležel totiž na Harryho rameni, teda spíš spal na jeho rameni. Harry klidně oddechoval, oči zavřené, jednu ruku položenou na Niallových ramenech a druhou položenou podél těla. Jak jsem se k takové pozici spánku dostal? Ni se přestal zabývat touhle otázkou, protože tušil, že na ni stejně nedostane odpovědět. Zvedl trochu hlavu a pozoroval spícího Harryho. Rty se mu rýsovaly do jemného úsměvu a jeho polonahého tělo se nadzvedalo a padalo v pravidelném oddechování. Niall zrudnul jako rajče jen nad tou myšlenkou. Chtěl se přetočit na druhou stranu od Harryho, ale když se snažil sundat jeho dlouhé prsty ze svého ramene, Harry tím spíš víc ovinul paži kolem Niallových ramen. Sakra! Niall se ani nepohnul a čekal, jestli to byla jen momentální chvilka ze spaní, ale k jeho smůle to tak nebylo.

„Ni, spi dál" Vyšlo tichým hlasem z Harryho. Naklonil hlavu ke dveřím a vytvořil tak tím větší prostor na svém rameni. Niall se ale ani nenamáhal si tam znova lehnout. Aby to dal Harrymu najevo, lehl si na záda na Louisovu stranu postele a snažil se usnout. Než stačil napočítat do deseti, natáhly se k jeho osobě dlouhé tenké prsty, které ho objaly kolem pasu. Nialler byl v tu chvíli rád, že byl oblečený.

„Nialle..." Zabručel Harry se zavřenými oči a položil si hlavu na Niallerovo rameno. Ježíši Kriste! Ni nijak nespolupracoval s tím, že se k němu Harry tak přitulil. Nechal ruce podél těla a civěl do stropu. Neměl nejmenší tušení, kolik je hodin a proč se děje tohle teď mezi ním a Harrym.

„Harry, můžeš mi říct, co děláš?"

„Spím?" Zašeptal Harry do Niallova ucha. Tomu naskočila husí kůže. Jenže spíš na mém rameni Harry. Ni přímo odstrčil Harryho hlavu ze svého ramene a otočil se k němu zády. Harry otevřel oči a hned se ušklíbl.

„Co jsem ti udělal, hm?" Jo tak ty nevíš? Vypadáme jak manželský pár na líbánkách a ty nevíš, co jsi mi udělal? Mohl bych ti napsat dlouhý seznam toho, co jsi mi kdy udělal. A hlavně ty věci, které jsi mi udělal za posledních 42 hodin. Myslím, že Louis by to nerad viděl. To bys tady ani neležel Harry...

„To se opravdu ptáš ty mě?" Harry se už nadechoval k odpovědi, ale vtom se ozval slabý zvuk.

„Co to bylo?" Vypadlo z Hazzy a Niallera unisono. Zkoušeli zachytit ten zvuk ještě jednou, ale nic se neozvalo. Harry beze slov vylezl z postele a někam se vytratil. Za chvilku přišel se svým telefonem v ruce.

„Musím jít" Řekl Harry s povzdechem mezi slovy.

„Kam jako?" Hazza opět neodpověděl. Telefon se mu rozezvonil v rukou, přitom byly víc slyšet vibrace než samotné vyzvánění. Nialler musel povytáhnout obočí nad Harryho vyzváněním.

„Ty máš na vyzvánění Best Song Ever?" Pousmál se a otočil na Harryho, který stál u dveří.

Harryho odpověď nezněla ani trochu na Niallovu předchozí otázku. „To je doktor". Niall zbystřil všechny smysly v těle a koukal na Harryho napnutý v zádech.

„Styles, prosím?" Niallerovi přišlo vtipné, když se Harry představil příjmením. Znělo to až moc „nóbl", navíc kdyby k tomu přidal Harold, jak se opravdu jmenoval. Harry začal chodit sem tam po pokoji, kočičí oči sklopené k zemi a jen poslouchal. Někdy řekl „hm", „ano" nebo „dobře", ale žádná kloudná věta z něj nevypadla. Niall Harryho pozoroval očima, až ho z toho začala bolet hlava.

„Vyřídím, díky doktore. Nashle" Konečně, už jsem myslel, že snad nikdy nedomluví (myšleno na doktora). Hazza típnul hovor a prohrábl si vlasy rukou. Nialler byl ale jednou „nohou" pořád u spaní, takže zabořil obličej do polštáře, kde spal Harry. Přece řekl, že musí jít, takže on může klidně ještě spát. Bohužel byl na omylu... Harry s ním zatřepal jako s hadrovou panenkou.