You & I ✅

Část 37 - Noc plná hororů

Harry to zřejmě nevnímal, ale otřel se svou nohou o tu Niallovu. Niallovi se udělal v krku knedlík, když Harry obtočil svou dlouhou tenkou nohu kolem jeho kotníku. Harry? Co to má bejt? Grupáč v kuchyni nebo co? Niall zrudnul, ale zamaskoval to dalším zakašláním. Harry si opřel bradu o hřbet ruky a upřel velké zelené oči na Liama.

„Ten dům je starej kolik stovek let, už asi padesát let v něm nikdo nežije. Posledním majitelům se ten barák nepodařilo prodat. V 18. století v něm žila rodina se třemi dětmi. Vypadali jako šťastná rodina, ale pak se ten chlap musel vydat do války. Jeho manželka byla pořád jenom doma, starala se o děti. Jenže chudoba zasáhla i je, a jelikož otec byl už dva roky ve válce, neměli se čím živit. Když děti vyrostly, začaly krást jídlo. Jenže je chytla policie a obě děti šoupli do nějakýho pasťáku. Matku už od tý doby neviděly. A ona? Zjistila, že děti už nikdy domů nepřijdou a jejího manžela zabili ve válce. Zešílela z té samoty v tak velkým baráku a začala být agresivní. Rvala si vlasy, ječela po celým domě, kousala si nehty do krve a jelikož neměla co do pusy, začala vraždit malý děcka ve věku asi těch jejích. Stala se z ní kanibalka a taky šílená ženská. Nikdo se k tomu domu nepřiblížil ani na deset metrů. Lidi ho obcházeli obloukem. Slyšívali odtud křik, pekelný smích a hlavně – smrad. Město nějak neřešilo, kdo tam bydlí, protože žena stárla. Skončila i s tím vražděním dětí. Poslední půl rok, než umřela, nejedla a nepila vůbec nic. Vypadala jako mrtvola, chodící zombík. Než umřela šílenstvím, řízla se do paže a krví napsala na zeď – já se sem vrátím. Věřila totiž na duchy a tyhle věci. Když umřel ten její manžel, pořád tvrdila, že je jeho duch s ní. A mluvila s ním... Tak tomu věřila i u sebe. Že se s ním setká i po smrti a budou spolu zase v tom domě" Niall sotva mohl popadnout dech, když Liam vyprávěl ten příběh. A Harryho noha obtočená kolem jeho kotníku na tom nic nepomáhala. Harry byl bledý v obličeji a vytřeštěně hleděl na Liama.

„A co se dělo potom?" Zahuhlal Niall a ucítil, že na něj Harry stočil pohled. Niall ale jeho pohled neopětoval.

„Pár lidí po její smrti ten barák prohledávalo a taky se snažili najít jejího ducha. Jenže nikdy to nemohli důkazně prokázat. Sice vyfotili nějaké šmouhy ve tmě nebo nějaký nepatrný pohyb u schodiště, ale mnozí lidé jim tvrdili, že to nemohl být duch anebo že si ty fotky prostě upravili. Ale větší část těch, co tam kdy vstoupili tvrdí, že duch tam opravdu je" Liam dokončil přednášku. Niallovi to přišlo zajímavé a duchařské zároveň. Horory mu nikdy nevadily, ba naopak. Neměl sice moc rád „krváky", kde jen tekly potoky krve a vlastně to byla pořádná slátanina, ale duchařské horory měl rád. U Harryho to bylo jasné, miloval záhady a zvlášť, když je mohl vidět naživo.

„Jdu do toho" Přikývl Harry nadšeně a kousl se do spodního rtu. Niall mu věnoval letmý pohled do očí a ucítil, jak se Harryho druhá noha dotkla jeho. To je snad ze mě mimo nebo co? O co mu jde?

„Co ty na to Ni?" Pobídl ho Liam a poplácal ho po zádech. Niall se rýpavě podíval Harrymu do očí a on si olízl spodní ret. Ježíši kriste Harry! Niall se rychle probral a vymanil svou nohu z Harryho. Harry pokrčil levé obočí a jemně se na Nialla usmál. Toho už přestávali bavit tyhle konverzace s očima a nohama. Na co si to Harry hraje? Že mě chce jednou zabít a pak tohle?

„Zní to dobře" Vykoktal Niall a konečně odtrhl i pohled od Harryho. Rád by věděl, co to do Harryho vjelo.

„Dobře. Tak já se půjdu opláchnout a můžeme vyrazit" Liam se na oba usmál a zapadl do svého pokoje. Niallovi byl tenhle moment víc než nepříjemný a bylo mu trapně. Harry se zvedl ze židle a otevřel ledničku. Sklonil se ke spodním patrům ledničky, až mu byl vidět kousek trenek. Niall protočil očima a složil si obličej do dlaní. Harry nakonec vytáhl, co hledal. Vodka... Niall si hned vzpomněl, jak si ji dával, když tady Lou ještě byl. Z té myšlenky ho píchlo u srdce. Jen se neboj, zítra už tady bude.