You & I ✅

Část 39 - Fotky v Harryho telefonu

„Ne nic..." Vydechl Harry, ale Niall z jeho hlasu poznal, že to není pravda. Harry zněl sklesle a jeho chraplavý hlas stejně tak. Niall se znova podíval Harrymu do očí a stiskl jeho ruku položenou na zábradlí. Harry se trochu pousmál, ale úsměv se zas vytratil pryč.

„Můžeš to říct. Jsme přece jako rodina" Niallovi došlo, jak to v jeho a Louisově případě, znělo divně. Ale doopravdy rodina nebyli, prostě si tak už říkali. Byli jako bratři, ale ne pokrevní.

„Já vím Ni, ale nemusím se svýma problémama každýho hned otravovat" Harry jemně pohladil hřbet Niallovy ruky, ale pak jeho ruku odendal.

„Jenže já na tobě vidím, že se něco děje. Když to řekneš, aspoň se ti uleví" Harry zavřel oči a když je zase otevřel, upíral je na Nialla.

„Když jsi šel za Louisem, byl jsem u sebe v pokoji a přemýšlel. Tak celkově o nás, o turné a tak. Pak mi zavolal táta" Niall mlčel a tak Harry pokračoval.

„Myslel jsem, že se mě jen zeptá, jak se mám. Jenže jeho tón hlasu se mi nelíbil už při první větě" Niallovo srdce poskočilo jako splašené. Opět do toho nemluvil.

„Řekl mi, že mamka skončila v nemocnici, protože měla autonehodu. Jela do práce, jenže zrovna lilo jako z konve a ona dostala smyk. Měla otřes mozku, zlomená dvě žebra a zlomenou levou ruku. Táta u ní byl celý den. Stalo se to včera ráno, ale zavolat mi mohl až dnes. Neměl vůbec sílu mi to říct" Ježíši Kriste! Niall nemohl popadnout dech. Chudák Harry. Harryho zelené oči se začaly plnit slzami.

„Harry to je mi moc líto. Nechceš - nechceš za ní jet?" Harry si otřel oči do rukávu a prohrábl si vlasy rukou.

„Nejspíš ne. Táta u ní bude. Jen ten hrozný pocit, že se jí to stalo a že trpí. Je mi hrozně..." Harry si složil obličej do dlaní.

„Pojď sem" Niall napřáhl ruce a Harry mu padl do náručí. Byl to po dlouhé době někdo jiný, kdo mu padl do náručí. Za poslední dobu to byl Louis, kdo Nialla objímal. Niallovi se zatočila hlava, když ucítil Harryho parfém. Niallovi se rozbušilo srdce, že to musel určitě slyšet i Harry. Ten vydal přiškrcený vzlyk. Niall ho hladil po zádech a snažil se dostat z toho, jak je mimo. Když Niall Harryho pustil, musel zakašlat.

„Díky Ni" Harrymu po pravé tváři stekla slza, ale Harry ji jedním dotekem setřel.

„Jinak jsi v pohodě? Kromě tvojí mámy?" Harry se zase chytl zábradlí a podíval se na noční Londýn. Pak stočil oči do těch Niallových a usmál se. Niall těžce polkl, ale pohled nepřetrhl.

„No, nad něčím přemýšlím co je Loui v nemocnici..." Harry se usmál ještě víc a odhalil tak svoje zuby. Niall měl pocit, že jeho srdce vyskočí z těla ven. Haló, tohle je Harry Styles ne Louis Tomlinson! Niall zavrtěl hlavou, aby se probral. Nad čem asi tak mohl přemýšlet? Napadá mě bilion věcí... Ale Niall nahlas nic neřekl, čekal, co řekne Harry.

„Chci se nechat ostříhat" Niall byl čím dál překvapenější. Sám dobře věděl, že Harry si schválně nechával narůst dlouhé vlasy, pořád je nějak čechral a prohrabával. A teď si je chce nechat ostříhat?

„Vážně? A na jaký styl?" Niall si až po otázce uvědomil, že se zeptal na styl, když sám Harry má takové příjmení. Musel se své otázce usmát a stejně tak jako Harry.

„Styl Harryho Stylese?" Zahuhlal Harry a zase se zasmál. Jeho chraplavý smích byl úplně něco jiného, než ten Niallův. Niall si otřel oči od slz a pak šlehl pohled na Harryho, jak sleduje Londýn.

„Teď vážně. Jak se chceš nechat ostříhat?" Harry nakrčil obočí a trochu přivřel oči, jako by v dálce něco hledal.

„Období mezi X Factorem a to, co mám teď" Hmm, to byly asi tři účesy mezi tou dobou.