You & I ✅

Část 54 - Vtipná žádost

„A konečně budeme spolu" Ni ani nečekal, že na to Louis nějak moc zareaguje. Spíš čekal, že se tomu jenom zasměje, že to nebude brát nějak moc vážně, ale Lou udělal spíš pravý opak. Usmál se, až odhalil zuby a ještě víc se přiblížil k Niallovi. Navzájem si hleděli do modrých očí a Niall už nemohl být červenější. Louisovy ruce sjely k lemu Niallových riflí. Co to?

„Už jsem se nemohl dočkat. Pořád jsem myslel jenom na tebe a na to, až mě konečně pustí a zase bude všechno jako dřív" Nialler zbystřil všechny smysly. Všechno bude jako dřív? To jako myslí i nás dva? Jeho ruce opustily Louisův pas. Louis samotný se lehce zamračil.

„Tos myslel jak?" Opáčil Niall a udělal krok zpět. Louisovy ruce klesly podél Louisova polonahého těla. Lou koukal na Nialla, jako by nechápal, co špatného řekl.

„Co jsem řekl špatně?" To se vážně ptáš?

„Že všechno bude jako dřív. To myslíš i mě? Budeme pořád jenom přátelé? Nechceš se se mnou ukazovat na veřejnosti? Co to má být Lou?" Chrlil ze sebe zlomeným hlasem Nialler a začal chodit tam a zpátky před Louisem.

„Zlato tak jsem to vůbec nemyslel" Vydechl Lou a sklonil zrak na podlahu pokoje. Ni ale nepřestával chodit jako pominutý sem a tam. Vypadal, že Louisovu odpověď snad vůbec neslyšel.

„Mohl jsi to říct hned, jestli nechceš, aby nás někdo viděl spolu. Já – nechci hrát nějaké divadlo, že jsme jenom kamarádi a v soukromí se držet za ruce..." Louis už toho měl tak akorát dost a zastavil Nialla jak v chůzi, tak v nesrozumitelném mluvení. Chytl ho za pravou ruku a přiměl Nialla otočit se čelem k němu.

„Co to tu povídáš? Neřekl jsem nic o tom, že nechci, aby nás viděli novináři. Nemyslel jsem to špatně. Že bude všechno, jako dřív jsem myslel to, že budeme zase vystupovat, že budeme všichni pohromadě jako skupina. Nechtěl jsem, aby sis to vzal osobně" Ni propaloval Louise pomněnkově modrýma očima a každé Louisovo slovo mu znělo v uších jako ozvěna.

Než stačil Nialler něco říct, Louis se nadechl a pokračoval v mluvení. „Chci být jak přítel, tak kamarád. A je mi úplně jedno, kdo všechno nás spolu venku uvidí. Klidně tě chytnu za ruku a obejmu, i kdyby nás mělo vidět tisíc novinářů. Je mi to vážně jedno! Miluju tě a řeknu to třeba všem. Nikdo mi nemůže vzít to, co cítím" Louis obmotal volnou ruku kolem Niallova pasu a přitáhl ho tak blízko, že mu zase dýchal na krk.

„To znamená, že ... ti to nebude vadit?" Vykoktal ze sebe Niall, i když sám netušil, jaký je význam téhle trapné otázky. Lou se zase usmál a pravou ruku položil na Niallovo rameno.

„Právě naopak. Budu jen rád. Nemusíš se starat o to, že budeme na veřejnosti. Pokud to nebude vadit tobě, tak ani mě ne" Tohle znělo nějak moc intimně, ale je mi jasné, jak to Lou myslel. Nialler zase zrudnul a zabořil obličej do Louisova hrudníku.

„Jsem rád, že jsme si to ujasnili" Lou pohladil Nialla po vlasech. Potom ho do nich dokonce i políbil. Niall objal zase Louise kolem pasu a poslouchal tlukot přítelova srdce.

„Promiň, že jsem tak vyjel" Zašeptal Niall ještě, než vzhlédl Louisovi do očí. Ten položil pravou ruku na Niallovu tvář a Niall se napřímil v zádech.

„Nemusíš se omlouvat. Jen bych se nerad hádal o podobných věcech" Ni se díval na Louise, jako by snad chtěl ještě něco říct, ale nic z něj nevypadlo. Rád bych věděl, jestli chtěl ještě pokračovat nebo jeho myšlenka zůstane nevyřčena.