You & I ✅

Část 25 - Příšerný den

„Ne, ne! Louisi!" Niall třepal s Louisem jako s panákem.

„Louisi, prober se! Loui!" Louis měl zavřené oči a tak se Niall ujistil, co jeho tep. Chytl jeho zápěstí (studené jako led) a položil dva prsty na místo, kde byly žíly. Nic... Niall zavrtěl hlavou a zkusil další. Tepnu na krku. Taky nic...

„Ježíši kriste" Zašeptal Niall. Tohle už nebyla sranda, vždyť on nedýchá! Niall se naklonil k Louisovým pootevřeným rtům a poslouchal, jestli dýchá. Nic... Niall zatlačil slzy, které se mu hnaly do očí. Pak natáhl ruku, kde měl Louis srdce. Netlouklo.

„Do hajzlu! Ne!" Vykřikl Niall a vyběhl na chodbu. Celou dobu, než přiběhl k recepci, křičel „pomoct" Opřel se o recepci a sestra na něj vyjeveně hleděla.

„Louis... On – on nedýchá" Všechno se seběhlo v pár okamžicích. Sestra vběhla za Louisem do pokoje a za ní doktor.

„Musíme s ním na sál. Připravte defibrilátor" Niall byl úplně mimo, stál před pokojem a sledoval doktora a sestru, jak popadli přenosné lůžko a už jeli s Louisem někam pryč. Niall tam stál jako opařený, nemohl udělat ani krok. I kdyby tam chtěl jít, nemohl. Poslali by ho akorát před sál. Niall došel do čekárny jako bez ducha. Pořád viděl Louise před očima. Zastavilo se mu srdce... Jestli se nepovede ho oživit, může umřít... Ne, na tohle nemysli. Louis prostě musí žít. Niall si složil obličej do dlaní a snažil se nemyslet na to, že teď někde na sále oživují Louise ze zástavy srdce. Slzy stejně zastavit nemohl. Snažil se myslet na to lepší. Na to, jak měl ten sen, kdy si bral Louise. Na to, jak ležel Louisovi na rameni a on zase jemu. Na jeho doteky, objetí, úsměv, hlas, smích, zpěv, na všechno.

„Nemůžeš mi umřít Loui, prostě nemůžeš... Co bych si bez tebe počal. Nemohl bych bez tebe žít" Huhlal Niall do dlaní a v hlavě mu začalo znít You & I. Niall ani nepočítal, jak dlouho tam seděl. Někdo mu prostě zaklepal na rameno. Byl to ten samý doktor, co mu řekl o Louisově stavu.

„Doktore" Niall se zvedl tak prudce, že se mu na malou chvíli udělaly hvězdičky před očima. Doktor měl neurčitý výraz v obličeji, takže Niall mohl těžko určit, jak to dopadlo.

„Měli jste štěstí. Oba dva. Jen o pár minut déle a už by bylo pozdě" Niallovi spadl obrovský kámen ze srdce.

„Jak to, že měl zástavu srdce?" Louis je ještě tak mladý na zástavu srdce. Ale Niall teď zjistil, že se to může stát kdykoliv.

„To kvůli tomu onemocnění. Krev se špatně vytváří a je možné, že ucpala nějakou cévu u srdce" Niall těžce polkl, ale byl šťastný, že Louis přežil. Byly to nejhorší minuty v jeho životě.

„Takže – jste ho stihli oživit"

„Ano. Kdybyste tam nebyl..." Niall si uměl dokončit tu větu i bez doktora.

„Může se to opakovat? Myslím tohle" Doktor si otřel zpocené čelo a hlasitě se nadechl.

„To těžko říct. Zástavy srdce se ale neopakují, pokud není nějaké onemocnění srdce. Ale krev taky dokáže svoje" Niall přikývl na souhlas.

„Teď mu uděláme vyšetření. Nejspíš si ho tady budeme muset nechat do zítřka. Vy byste si měl jít odpočinout" Odpočinout si? To je dobrej vtip. Jak mám odpočívat, když je Louis v nemocnici navíc po zástavě srdce?

„Ale já... Vážně můžu teď odejít?" Doktor jen přikývl.

„Pan Tomlinson bude v dobrých rukou. Po vyšetření mu dáme nějaké léky na uklidnění a pak bude spát. Zítra se na něj můžete přijít podívat" Niall si vzpomněl na to, jak Liam přidal Harrymu do pití sedativa. Na jednu stranu to bylo vtipné, ale tohle s Louisem vtipné nebylo ani trochu. Odpočinek by mu jedině prospěl, i když si jen tak lehce neodpočine. Pořád měl v hlavě Louise, jak mu nebuší srdce. Na jednu stranu by si rád odpočinul, ale na druhou stranu tady nechtěl nechat Louise. Doktor ale řekl, že teď bude spát, takže nebude mít smysl tady sedět a čekat třeba celý večer, jestli se neprobudí.