You & I ✅

Část 56 - Kdo žárlí, ten miluje

„Slyšel jsi ho? On ani nechtěl -..." Ni vylovil klíč a odemkl dveře.

„Já ho slyšel Louisi. Můžeme už o něm přestat mluvit?" Obořil se na něj Niall a zabouchl dveře. Liam seděl na gauči a hrál jakousi hru na televizi.

„Tak ty o něm chceš přestat mluvit? A co měl znamenat ten Twitter, hm? O čem to mluvil?" Niall se až v ten moment zaměřil na hru, kterou Liam hrál. Nechal stát Louise u dveří a popošel k televizi, aby líp viděl. Tu hru viděl poprvé, ale...

„Liame? Co je to za hru?" Liam si Nialla všiml a tak si sundal sluchátka.

„P-Promiň cos říkal? Neslyšel jsem vás přicházet" Odložil sluchátka na stůl a zastavil hru.

„Co to hraješ?" Zopakoval Ni a zíral na obrazovku jako blázen.

„Assassin's Creed" Pokrčil Liam rameny, jako by o nic nešlo. Tak a dost, začínám mít té hry plné zuby. A Altaira obzvlášť.

„O co ti jde Ni?" Objevil se vedle něj Louis. Liam je oba dva projel nechápavým pohledem.

„Mě? To ty mi řekni, co to mělo znamenat. Pořád ses na něj tak usmíval, hltal jsi každé jeho slovo"

„O kom to tady mluvíte?" Ni střelil vražedný pohled na Liama.

„O nikom. Promluvíme si o tom v pokoji" Zarazil Louis Liama a Nialla v mluvení.

„Taky tě rád vidím" Řekl si spíš sám pro sebe Liam, jenže v tom tichu by ho bylo slyšet i z druhého konce apartmá.

„Promiň Liame... To tady Niall má problém" Já a problém? Jo, s tím taxikářem. Liam se lehce usmál a jenom mávl rukou, že je to v pohodě.

„Půjdu uvařit kafe" Liam se zvedl z gauče a odešel do kuchyně. Louis beze slov chytl Nialla za ruku a vedl ho do jejich společného pokoje. Ni netušil, že se během pár minut v taxíku přestane těšit přesně na tenhle moment, kdy bude konečně s Louisem spolu v jejich pokoji.

„Nialle, můžeš mi říct, co to mělo znamenat?" Začal Louis a sedl si na postel. Ni si sedl vedle něj, ale sklonil hned zrak na zem. Můžeš si za to sám...

„Promiň já jen – už jsem ho začínal mít dost. A teď je ještě u nás v televizi" Louisova ruka mu přistála na rameni. To asi nebude tak hrozné, když tohle udělal. Ale i tak se musí zlobit.

„Vždyť byl v pohodě a navíc je to náš fanoušek" To ho ale neomlouvá.

„Je fajn, že je náš fanoušek. Na tom není nic špatného. Jenom – jste se spolu tak vybavovali..." Proč prostě neřekneš, že jsi žárlil? Co je na tom tak těžkého říct těch pár slov?

„Ni, ty jsi žárlil?" Přiznej si to a řekni mu to.

„Ano žárlil jsem. Omlouvám se" Louisova ruka vjela do té Niallovy a jeho prsty si propletl s těmi Niallovými.

„Na taxikáře vážně žárlit nemusíš. A co Altair říkal o tom Twitteru?" No další věc, kterou jsem si pohnojil. Ni beze slov vylovil mobil z kapsy a podal ho Louisovi. Ten odložil vedle sebe prášky a taky plyšovou žirafu.

„Podívej se sám" Ponoukl ho Nialler. Lou odemkl displey a jelikož měl Niall zapnutou Wifi, stačil najet na Twitter na obrazovce a už ho do očí praštilo několik komentářů a příspěvek od Elly. Ten příspěvek, díky kterému mě málem Harry zabil.

„To je to, že jsi jí řekl o tom, že mě miluješ a že Nouis je pravda?" Nialler vykulil na Louise modré oči. Nebude na mě řvát, že jsem jí to řekl a jemu ne? Že jsem si to nenechal pro sebe?