Část 62 - Přátelský slib

277 18 6
                                    


Ten si sedl na okraj postele a nechal oblékání.

„Podle mě má Harry v hlavě guláš. Nechci se ho nějak zastávat, to říkám rovnou. Jen vím, co se za posledních pár dní nebo i týdnů stalo. A hlavně, když jsi byl v nemocnici. A tím gulášem myslím jeho orientaci. Neměl to nikdy snadné a podle mého to nemá snadné ani teď. Těžko můžu říct, co ke komu cítí, protože to ví jenom on. Ale jak jsem řekl, určitě nás dva nechce rozdělit. Proč by to dělal? Jsme přece přátelé a skupina. Nemyslím si, že by byl takový. Prostě jen potřebuje čas" Louis o tom všem přemýšlel po čas Niallova mluvení. Nejspíš měl jeho přítel pravdu, ale i tak měl obavy, aby se je Harry nesnažil od sebe odehnat. Nikdy neříkej nikdy... Nakonec souhlasně přikývl nad tím, co Niall řekl a pohladil jeho ruku v té svojí.

„Máš pravdu a věřím ti. Doufám, že se Harry časem uklidní a bude všechno v pořádku. Nerad bych se hádal. Těch hádek bylo i tak dost" Niall ani nemohl v hlavě spočítat kolik. Když mezi nimi nastalo hrobové ticho, Niall se nakonec zvedl na nohy. Louis ho pozoroval a čekal, co Niall řekne nebo udělá.

„Souhlasím. Půjdeme se odreagovat, vypadnout ven. Už dlouho jsme jako skupina nikde nebyli. Nemusíme se hned opít v prvním baru, na který narazíme. Prostě si uděláme hezký večer předtím, než odletíme na turné do Ameriky. Nechci letět se špatným pocitem a taky rozladěný. To je to nejhorší, co může skupinu potkat. Vyrazíme a budeme se bavit. My všichni společně" Louisovi přejel po rtech úsměv, ale než mohl něco říct, ozvalo se zaklepání na dveře. Niall řekl „dále" a do pokoje vešel Harry.

„Kluci, můžu na slovíčko?" Nečekal ale na odpověď a tak vešel do pokoje. Zavřel za sebou jemně dveře, jako by byly z peří.
„Co se děje Harry?" Zeptal se ho Louis, když si jeho přítel sedl na okraj postele a složil si ruce do klína. Chvíli si hrál s prstýnkem na levé ruce, ale potom se podíval na Nialla a Louise, kteří stáli před ním.

„Jen jsem se chtěl omluvit za to, co jsem udělal. Niall moc dobře ví, o čem mluvím a nerad bych to všechno vyjmenovával. Žárlil jsem, ale to neznamenalo, že budu dělat to, co jsem udělal. Nebylo to ode mě správné. Sám vlastně nevím, co chci a koho chci. Je to těžké, když se vás na to pořád někdo ptá. A navíc ještě to, že je moje máma teď v nemocnici... Nijak mi to nepomáhá. Je mi to všechno líto" Posteskl si Harry a přestal si hrát s prstýnkem.

„To je v pořádku Hazzo. Nikdo to nemáme jednoduché. Tvé mámy je nám líto, opravdu. Ale teď o tom nepřemýšlej. Půjdeme se bavit. Louis je zpátky a konečně v pořádku. I tvoje máma bude brzy v pořádku" Harryho oči se rozzářily jako hvězdy na noční obloze.

„Slibujete?" Vyskočil na nohy jako čertík z krabičky.

Niall i Louis souhlasně přikývli. „Slibujeme Harry. Jsme přece rodina."

KONEC  

You & I ✅Kde žijí příběhy. Začni objevovat