You & I ✅

Část 48 - Noční debata

Harry se po chvilce ticha otočil k Niallovi čelem a letmo se mu podíval do očí. „Ale vždyť to není smutná písnička. Zpíváme tam o tom, že „nic nemůže přijít mezi tebe a mě". To je písnička o dvou lidech, kteří se milují. Není o nešťastné lásce".

„Já vím, o čem je ta písnička Harry!" Niallovi už lezlo na nervy, jak se Harry vyptával a sám neřekl ani jednu odpověď na Niallovu otázku, proč se choval jako vyměněný.

„Tak promiň..." Sklonil zrak Harry na svou ruku.

„Už se o tom nebudu bavit. Půjdeme radši spát ano?" Niall se natáhl po vypínači a v pokoji se zase rozhostila tma.

„Nechtěl jsem tě naštvat" Řekl Harry po chvilce ticha, kdy zíral do stropu a ruce měl položené na tetování motýla. Niall se hlasitě nadechl a otočil se čelem k Harrymu.

„Jen jsem chtěl vědět, proč ses choval tak – jinak. Co mi sahá paměť, nikdy ses takhle nechoval. Jasně, každej máme svý světlý a tmavý dny nebo momenty. Jenže tohle nebylo normální, i když bych to sebevíc chtěl. Choval ses zvláštně a hlavně v mojí přítomnosti. Za tu dobu, co se známe, jsi mě nikdy za ruku nechytil. Dal jsi mi maximálně pusu na tvář, teď jsi mě dokonce políbil! A ty tvoje pohledy kočičích očí..." Hazza si vedle něj jen povzdechl, znělo to jako přidušený smích.

„Já že mám kočičí oči?" Zarazil Nialla svou poznámkou, místo aby řešil to důležitější. Nialler povytáhl pravé obočí, těžko říct, jestli to Harry uviděl. Jak teď může přemýšlet o tom, jaký má oči? Proč radši neřeší jeho chování?

„Ni?" Hazza stočil pohled vlevo od sebe, kde ležel Nialler a sledoval Harryho.

„Jo co je..."

„Vážně mám kočičí oči?" Ta otázka vůbec nebyla myšlena ironicky nebo sarkasticky. Harryho tón hlasu zněl normálně, s žádným smíchem nebo naštvaností.

„Ty ses nikdy nepodíval do zrcadla? Nikdy sis nekladl otázku, proč ty fanynky z tebe tolik šílí?"

„Z mého hlasu?" Niall se pousmál a podařilo se mu dloubnout Harryho do odhalených žeber.

„Aspoň mě nelži prosimtě" Harryho smaragdy probodly Nialla, i když byla tma jako v pytli.

„Nemůžu ti lhát o tom, jak vypadají moje oči. Nezkoumal jsem dopodrobna, jak vypadají. Nestál jsem celý den u zrcadla tím, abych si je prohlížel. Takže názor někoho z okolí jen potěší a někdy i překvapí" Nechápu, co tím chce říct. Niallovi se zatočila hlava, k jeho štěstí ležel v posteli.

„Víš co? Dobrou..." Na takový debaty fakt nemám sílu. Že já ho vůbec zval dovnitř. Ale Harry nevypadal, že se mu chce spát a už vůbec ne přestat mluvit o tom, jak vypadají jeho oči. Měl jsem být radši potichu. Než se stačil Ni otočit na druhou stranu, Harry se nějakým způsobem natáhl po vypínači a rozsvítil světlo. Tentokrát to byl Nialler, kdo zamžoural očima.

„Harry dej pokoj! Je už pozdě na nějaký..." V mluvení ho zastavila Harryho ruka, která obemkla Niallovo zápěstí.

„Neodpověděl jsi mi na otázku" Niall musel po sobě několikrát zamrkat. Tak on neodpoví Harrymu na otázku ohledně jeho očí a hned je konec světa? To Harry je tady ten, kdo neodpovídá na otázky.

„Ty mě taky ne, a nebyla jenom jedna. Takže jsme si kvit" Niall se vysmekl Harryho ruce a natahoval se po vypínači. Tma ale netrvala dlouho, protože Harry zase rozsvítil.