You & I ✅

Část 36 - Strašidelný dům

Niall vyletěl ze snu. Oblečení se na něj lepilo, čelo měl orosené a oddechoval hlasitě a rychle. Bože co to bylo? Takový příšerný sen. Niall nemohl popadnout dech. Pořád viděl před očima, jak se Lou skácel na zem s nožem zapíchnutým v zádech. Nemohl ten pohled vyhnat z hlavy a už vůbec ne na to jen tak zapomenout. Rozklepanou rukou se natáhl pro svůj telefon na nočním stolku. Bylo pár minut po šesté odpoledne. Překvapilo ho, že ani nemá hlad. Nemohl přestat myslet na ten sen. Do očí se mu řinuly slzy, když viděl, jak Louise zabili. Jen kvůli tomu, že se milovali. Niall neudržel slzy a rozbrečel se. Kapičky slz mu stékaly po tvářích a dopadaly buď na displey telefonu nebo na ruce. Niall zmáčkl vytáčení hovoru čísla, které měl první v adresáři. Nevěděl, proč vlastně někomu volal, ale nechtěl s tímhle jít za Liamem a nebo nedej Bože za Harrym. Jen z toho, že se mu zdál takový sen nebude přece ty dva otravovat. Navíc Harry je na něj naštvaný a asi ho to jen tak nepřejde.

„Ahoj Nialle. Stalo se něco?" Niall se rozbrečel ještě víc, než před chvilkou. Ten hlas opravdu mluvil na něj. Není mrtvý... Louis žije, nemůžeš to brát vážně. Byl to jenom sen! Louisův hlas zněl překvapeně, zřejmě nečekal, že mu bude Niall volat. Jenže ten nemohl mluvit, pořád brečel a sotva se mohl nadechnout.

„Nialle proč brečíš? Co se stalo?" Zeptal se Lou znova, tentokrát naléhavěji. Ten příšerný pocit, když Niall nemohl nic udělat v tom snu a zabránit tomu. Byl bezmocný a nemohl popsat slovy, jak hrozně se cítil. Potřeboval slyšet Louisův hlas, když už nic jiného. Niall si setřel slzy a snažil se nebrečet. Nastalo ticho a Niall si už myslel, že Louis ten hovor položil. Jenže on pořád čekal.

„Louisi... Pane Bože..."

„Nialle řekni mi prosím, co se stalo"

„Měl jsem – měl jsem příšerný sen. Šli jsme za Harrym a Liamem do nějakého klubu v L.A., jenže před vchodem stáli nějací chlápci. Začali si nás dobírat kvůli tomu, že jsme se milovali. Nadávali nám a měli hrozné narážky na gaye. Jeden z nich vytáhl pálku a druhý měl nůž. Chtěl jsem odejít, ale ty ses nedal. Pak jsi udělal jednu věc..." Niall zavřel oči a kousl se do rtu, aby potlačil slzy. Hlas se mu třásl.

„Jakou věc?"

„Začal jsi mě líbat. A tím jsi toho s nožem zřejmě vyprovokoval, protože pak jsi ztuhnul a zhroutil se na zem. Vrazil ti ten nůž do zad a ty jsi přímo před mýma očima umřel" Niall nemohl už dál potlačit slzy.

„Nialle no tak... Byl to jenom sen" Chlácholil ho Louis, ale Niall to sotva vnímal.

„Já vím Lou... Jenže – oni tě zabili. Zabili tě..." Mumlal Niall do telefonu.

„Zlato byl to jenom sen. Ano? Já žiju, slyšíš mě? Jsem naživu Nialle" Niall se hlasitě nadechl a snažil se slzy rozehnat mrkáním.

„Nialle jsi tam?" Ten jen přikývl, ale pak mu došlo, že ho Lou nevidí. Bože prober se už...

„Ano jsem Lou... Bože bylo mi tak strašně. Nemohl jsem popadnout dech"

„Mrzí mě, že jsi měl takový sen. Nejvíc mě mrzí, že jsem nemohl být u tebe. Je to lepší?" Niall zavrtěl hlavou, ale pak zase přikývl. Ještě jednou zavřel oči a snažil se na ten sen nemyslet.

„Byla to přímo noční můra. To nevadí Lou, nemůžeš si to vyčítat. Potřeboval jsem slyšet tvůj hlas a ujistit se, že se mi to jenom zdálo. Promiň, že jsem tě otravoval"

„Nikdy mě neotravuješ Nialle. Za mnou můžeš přijít kdykoliv a kdekoliv s čímkoliv" Niall konečně ustál hlasité bušení srdce a setřel si poslední slzy z očí.