You & I ✅

Část 13 - Ty a já

Dřív, než stačil přemýšlet o tom, kdo to je, zvedl hlavu a mezi vzlyky vykřikl „Dej mi pokoj!" Niall rychle oddechoval a pak se podíval ke dveřím. Stál tam – Louis. Tvářil se vyděšeně. Niall by si nejradši jednu vrazil.

„Loui, nevěděl jsem... promiň..." Niall si otřel červené oči a slzy, které mu zamokřily obličej. Louis přešel blíž k Niallovi.

„Ty jsi brečel?" Niall si naposledy otřel oči a několikrát po sobě zamrkal.

„Jo... Vlastně – vlastně ne... Jo" Niall se zvedl ze židličky. Louis mu položil ruku na rameno.

„Nechtěl jsem na tebe křičet. Promiň" Řekl ještě Niall. Louis na to nic neřekl, ale jen beze slov Nialla objal. Niall Louise taky objal a zabořil svůj obličej na jeho rameno. Slzy se mu zase spustily.

„To bude dobrý" Šeptal mu do ucha Louis a hladil ho po zádech. Niall sice nechtěl brečet i před Louisem, ale nemohl to zastavit. Potřeboval to ze sebe dostat. Když se Niall odtáhl, už neměl co brečet. Oči měl úplně rudé a obličej od slaných slz.

„Díky Loui. Už jsem to nemohl vydržet" Hlesl Niall a musel se jít napít vody. Louis se otočil kolem sebe a zamračil se.

„Kde jsou..."

Niall mávl rukou, když do sebe vyklopil celou sklenici vody. „Neptej se". Louis si sedl na židličku, kde seděl Harry.

„Dobře. Nialle nechci, abys kvůli mně měl nervy nebo si dělal starosti. Vážně..." To se ti řekne.

„Ale já musím Loui. Nechci, ale musím a nejde nemít o tebe strach. Bojím se, že zase omdlíš, že u tebe nedokážu být, když budeš potřebovat. Bojím se o tebe každou sekundu. A nejvíc se bojím, když usínám. Mám strach, že se ráno probudím a neuvidím tvoje modré oči. Že neuvidím tvůj úsměv na rtech. Že už neuslyším tvůj hlas, tvůj smích" Niall si uvědomil, jak si teď vylil srdce a zrovna před Louisem.

„Vždyť neumírám Nialle" Niall popotáhl, aby na něj nešly zase slzy a sesunul se na židli vedle Louise.

„Ještě abys umíral... To bych umíral taky" Vydechl Niall a hlasitě se nadechl do dlaní.

„To neříkej. Víš co? Mám docela hlad" Niall se usmál. Tohle byla ta nejlepší věta, kterou teď chtěl slyšet.

„Lepší zprávu jsi nemohl říct. Něco ti nachystám" Tentokrát nic, co bude prošlé. Niall vytáhl máslo a chleba. Taky nějakou zeleninu, co našel a nakrájel ji na kousky. Jestli to všechno Louis sní, tak bude Niall nejšťastnější. Když tak hledal zeleninu, narazil na nějakou láhev. Byla až vzadu za zeleninou.

„Helemese..." Byla to kvalitní vodka a úplně plná. Ani nebyla rozdělaná.

„Koukej, co jsem našel" Zatřepal vodkou před Louisem.

Louis se usmál. „To na ni Harry nenarazil jako první?" Niall mu musel dát za pravdu. Harry v lednici hledal nejdřív pití. Nialla by docela zajímalo, kdo tu lednici naplňoval. Prošlé maso a vodka strčená až za zeleninou.

„Asi ne, není rozdělaná" Už ji chtěl dát zpátky, ale proč by si vlastně nedal?

„Dáš si taky?" Otočil se na Louise, když vytahoval skleničky panáka.

„Ne, stejně by se mě z toho udělalo špatně. Ale dej si i za mě" Niall Louisovi prvně nachystal jídlo a potom si nalil dva panáky vodky. Když otevíral láhev, alkohol ho štípl do nosu jako facka. Niall se zamračil a podíval se na procenta alkoholu. Louis se už cpal chlebem s máslem a pozoroval Nialla.