You & I ✅

Část 53 - Stydlivka Niall

Ježíši Kriste! Vlastnoručně toho dotyčného zabiju, jestli nás přerušil jen kvůli nějaké blbosti! Ni vylovil telefon z kapsy u kalhot a div nepráskl telefonem o zem. Byl to Harry. Nialler protočil očima, že si doopravdy nemohl vybrat lepší dobu k přerušení.

„To je Harry" Co by asi tak chtěl? Má být přece u kadeřnice a podle toho, jak to říkal, tam bude celé dopoledne. Ni típnul hovor a hodil telefon na stolek vedle Louisova lůžka. Ten se na něj nechápavě díval s povytaženým obočím.

„Nejspíš nic důl-...." Tentokrát to byl Niall, kdo nedomluvil. Mobil se mu rozezvonil podruhé. Bože můj to si nemůže dát pokoj ani na půl hodiny?! Louis sledoval Niallův telefon, jako by byl ze zlata.

„Být tebou tak to radši vezmu. Harry nikdy jen tak nevolá dvakrát, pokud to není důležité" Ale já s ním mluvit nechci. Kdybys jen věděl, co se stalo za tu dobu, co jsi nebyl v hotelu... Nemám nejmenší chuť slyšet jeho hlas.

„Nechci to brát" Řekl Niall podrážděně a sklonil modré oči na podlahu. Během pár sekund na jeho ruce přistála ta Louisova. Tos mi fakt pomohl...

„Stalo se něco?" Jo, to teda stalo. A hlavně se to týká Harryho. Proto s ním nemám chuť mluvit. Už mi jeho chraplák leze na nervy. Mobil přestal zvonit, zato pípla Niallerovi SMS. Bože můj, to musí být vážně důležité, když si Hazza nedá pokoj ani po tomhle.

Ni několikrát po sobě zamrkal, ale chňapl po telefonu. Na jednu stranu byl rád, že ten hovor nevzal. Týkalo se totiž Louise, teda spíš – Brianny a Zayna.

„To je pořád Hazza?" Zeptal se znova Lou, tentokrát mu Nini přikývl. Nahlas ale nic nečetl.

Nialle, proč mi nebereš telefon? To se bojíš, že tě sním nebo co? No, abych přešel k věci. Víš, jak jsem ti posílal ty fotky Brianny a Zayna? Vážně to nechápu, ale potkal jsem je, jak jsem šel k té kadeřnici. Vedli se za ruce, oba dva samý úsměv a očividně naprosto spokojení. Naštěstí si mě nevšimli, protože jsem byl na vedlejší straně ulice a oni šli po chodníku. Doufám, že jsi to neřekl Louisovi. Vím, že se ho to týká, ale přece jen bych ho nechtěl naštvat. Přijdu asi za hodinu. Zatím

Hazza

A to si to mám nechat pro sebe? Dočista se zbláznil. A až se to Louis dozví, budeme mi ti špatní, že jsme mu to neřekli dřív. Nemůžeme mu to pořád dokola zatajovat. Tohle bude v každém časopise a všude na internetu. Bude trvat pár dní, ne-li hodin, než na to nepřijde. Brianna mu to sice sama neřekne, ale ani nemusí.

„Nialle, posloucháš mě?" Z přemýšlení ho vytrhl Louisův hlas a taky jeho ruka na té jeho.

„C-Co?" Vypadlo z Niallera a jeho pohled směřoval do modrých očí Louise Tomlinsona. Ten zrudnul jako rajče a lehce se usmál. No potěš koště...

„Říkal jsem, že to není nic důležitého. Šel někam ven a ptal se, jestli nenechal klíče v apartmá. I kdyby jo, stejně je tam Liam" Mávl ledabyle rukou Ni. Neměl bych lhát svému nejlepšímu příteli a – asi i svému klukovi. Nialler taky zrudnul, navíc mu ta představa připadala divná. Nikdy o tom takhle nepřemýšlel. Já a mít kluka, fakt zvláštní.

„Něco jsi nedořekl předtím, než nás Harry vyrušil" Dodal ještě, aby pořád nemyslel na Briannu a Zayna, jak spolu ruku v ruce prochází městem. Nejhorší by bylo, kdybychom je potkali teď po cestě do hotelu.

Lou se zatvářil vážně a dělal, že hrozně moc přemýšlí. Zbystřil zrak a podíval se někam nahoru, jako by tam hledal odpověď. „Aha, už vím..." Na rtech se mu rýsoval úsměv a jeho pohled se upíral do Niallerových očí. Tomu snad všude naskočila husí kůže. Louis chytl obě dvě jeho ruce do svých a jemně je hladil.

„Miluju tě" Niall zrudnul jako rajče. Měl pocit, že má snad i teplotu.

„Já tebe taky Lou" Jak zvláštní... Řekl, že mě miluje, já mu to řekl taky, ale ještě jsme se ani nepolíbili. Nialle, snad se hned nechceš zítra ženit nebo snad ano? Ni si vzpomněl na ten sen, který se zdál i Louisovi. Ne, že bych nechtěl... Jenže pak tu byl Harry. Jak mám asi tak vydržet neříct Louimu o Brianně a Zayonovi? Stejně se to provalí jako tsunami. Pochybuju, že to nezjistí, ať už jakkoliv. Nechci být ten, kdo mu něco zatajil a potom být ten nejhorší. Vlastně to byl Harry, kdo je viděl spolu venku a kdo je vyfotil. On mi tu zprávu jen předal, takže by to mělo teoreticky být na něm, že to Louisovi neřekl hned.

„Ni, jsi v pohodě?" Sám nevím... Nialler přikývl a stiskl Louisovu ruku v té svojí.

„Měl by ses obléct. Rád bych odsud co nejdřív odešel. Nemám rád nemocnice" Vydechl Ni a měl se na odchodu, jenže - ... Louisova ruka obemkla jeho zápěstí a přinutila Nialla k zastavení v chůzi.

„Proč bys měl někam chodit?" Niallovi naskočila husí kůže. Před očima se mu zjevil sen, kdy šel s Louisem do baru, jenže je oba dva zabili namakaní chlápci, kteří nesnášeli gaye. Upřímně? Ani se mi nikam nechce.

„Já no ehh... Nechci-..." Co vlastně nechceš Nialle? Tak mu řekni, že nikam nejdeš. Nepřestával se červenat a Louis mu vůbec nepomáhat tím, že mu koukal do očí a usmíval se. Bože můj!

„Hlavně neříkej, že mi chceš nechat soukromí. Zrovna od tebe bych to nečekal Ni" No tak to ti pěkně děkuju Louisi. Řekl to, jak kdybych byl nějakej úchyl či co....

„Přece tady nezůstanu" Nalháváš sám sobě Nialle. Chceš zůstat, tak nedělej divadlo. Louis přivřel oči, ale nepřestával držet Niallovo zápěstí.

„Já vím, že je to jiná situace, protože jsme oba dva vyznali svoje city, ale... Už jsi mě takhle viděl několikrát. Já se nemám za co stydět" No ty se určitě nemáš za co stydět Louisi. Na pár sekund se mezi nimi vytvořilo hrobové ticho, kdy Louis jen ležel přikrytý v posteli a Niall zase stál u jeho postele se stisknutým zápěstím od Louise. Vypadal jako socha. Tak se už rozmysli!

„No dobře, zůstanu" Louis se usmál ještě víc a konečně pustil Niallovo zápěstí. Bez nějakého slova ze sebe Louis odhrnul peřinu. Niall vykulil modré oči, ale hned se otočil k Louisovi zády.
„Nialle, nedělej stydlivku. Klidně se otoč, no tak" Tobě se to lehce řekne. Ty tady nejsi ten, kdo na pár sekund viděl tělo svého přítele bez jediného kousku oblečení. A to mám být v klidu? Chtěl bych tě vidět na svém místě Louisi... Niall se hlasitě nadechl, ale nakonec se otočil. Lou na sebe zrovna natahoval trenky. Nialler potlačil nutkání sjet pohled do nižších částí Louisova těla, tak sledoval jeho namakané břicho a potetované ruce. Měl pocit, že mu srdce vyletí z těla.

„Vidíš? Přežil jsi to" No, ale málem jsem omdlel! Ni na to nic neodpověděl. Stál na místě jako přikovaný, srdce mu stále bušilo jako o závod a jeho oči nepřestávaly skenovat Louisovo tělo teď už aspoň v trenkách.

Než se stačil Ni nadát, Louis stál přímo před ním. Ne daleko, ani moc blízko. „Na co myslíš Ni?" Na tohle bych teď vážně neptal Lou... Nialler se kousl do rtu a promnul si oči. Hlavně neřekni nějakou kravinu.

„Na tebe" Zašeptal Niall a lehce se usmál. Louis udělal krok dopředu, teď už stál docela blízko. Ni ucítil jeho dech na svém krku.

„A v jakém smyslu na mě?" Bože tyhle otázky mě jednou přivedou do hrobu. Niall se už nadechoval k odpovědi, ale Louis obmotal obě ruce kolem jeho pasu. Pořád měl na sobě jenom trenky a nevypadal, že by si chtěl obléct v příštích momentech i něco dalšího. Takhle přece nemůže odejít z nemocnice. Ne, že by mi to vadilo, ale nemůže...

„Jenom v tom nejlepším. Že jsem hrozně rád, že už tě pustili a konečně..." Niall se zarazil v mluvení. Co chceš vlastně říct? „Konečně budeme zase spolu"? Vždyť vy spolu ještě ani nejste. Jako pár... Lou ale vypadal, že to chce slyšet.

„A konečně co?" Popohnal ho k mluvení Lou. Nialler se hlasitě nadechl a bez přemýšlení taky objal Louise kolem pasu. Kašlu na to, proč bych mu to neměl říct.