You & I ✅

Část 22 - Zmatený sen

„Jak to myslíš?" Zeptal se Loui trochu nechápavým tónem v hlasu. Vždyť právě řekl, že nikoho nemá. Nebo?

„Jsem zamilovaný. Jen to není zrovna jednoduché. Ale nechodím s nikým, abychom se už konečně pochopili" Louis stiskl Niallovo zápěstí, div do něj nedostal křeč.

„Proč to není jednoduché?" Niall se už nadechoval, že to ze sebe vyklopí, prostě bez nějakého přemýšlení a řekne to narovinu. Ale nevyšlo z něj nic. Jako by ho mozek neposlouchal. Tak jen zavrtěl hlavou a zavřel oči. Objal Louisovu ruku na těch svých a pevně ji stiskl.

„Promiň... Omlouvám se" Zašeptal Loui, když Niall neodpovídal na jeho otázku.

„To nic, není to tvoje vina. Je moje chyba, že jsem se zamiloval do někoho, kdo je už zadaný..." Uupps...

„To mě mrzí. Dost ten pocit znám" Vážně?

„Díky, že mě chápeš. No a co ty a Brianna? Říkal jsi, že tě asi podvádí" Louis se hlasitě nadechl a povolil trochu Niallovo zápěstí.

„Nevím, co mám dělat. Nechci se s ní rozcházet po telefonu, nepřijde mi to osobní. A co když zas bude někde v baru a nebude mě ani poslouchat. Nejspíš to nechám až po turné" Louis zněl smutně a aniž by chtěl, zajel Niallovi pod tričko a položil mu ruku na záda. Niall ztuhnul jako socha. Louis měl sice ledovou ruku, ale Niall nad tím nepřemýšlel. Jeho ruka ho i tak hřála na zádech.

„Vážně nechci, aby ses kvůli ní trápil. Nezasloužíš si někoho, kdo tě podvádí za zády a dělá, jako že nic. Ona si tě nezaslouží. Nesnesu pomyšlení, že s někým chodíš a ona se ukáže jako s prominutím coura... Zasloužíš si jen to nejlepší Loui..." Třeba tebe ne? Ty hvězdo – pomyslel si Niall a radši přestal mluvit. Louisova ruka se přesunula až ke kraji Niallových kalhot a pak ten „studeno hřejivý" pocit zase zmizel. Louis ale i tak objal Nialla kolem pasu, aniž by to nějak komentoval.

„Jsi milej, když to říkáš... Ale udělat s tím musím něco sám. Nejspíš jsem s tím měl ještě počkat" Niall zbystřil. S čím měl počkat?

„S čím?" Že by ji chtěl požádat o ruku? Oženit se? Mít dítě? Ne, ne a ne!

„Po tom hovoru jsem přemýšlel, že bych si ji třeba jednou vzal a měl s ní rodinu. Jenže to asi budu muset přehodnotit" Niallovi se i přes Louisovo držení rozklepaly ruce.

„Nialle, jsi v pohodě?" Vydechl Louis a podíval se na Nialla. Ten na Louise upíral svoje modré oči a sotva popadal dech. Nemohl si představit Louise s Briannou někde u oltáře a k tomu všemu s dítětem. Nebo aby byla těhotná... S Louisem... On a ženit se s Briannou? Niall si to nějak neuměl představit.

„Jo, jen jsem přemýšlel. Takže to není ta pravá?" Řekni, že ne a budu nejšťastnější na světě. Louis se podíval někam před sebe a položil ruku na Niallovo rameno.

„Já nevím. Přál bych si, aby byla. Jak jsi řekl, není to jednoduché. Taky to tak mám – s ní" Niall si začínal myslet, že se zase přestávají chápat. To právě Niall to nemá jednoduché kvůli Brianně. Ale copak tohle mohl Louisovi říct? Nemůže mu jen tak vpálit, aby se s ní rozešel byť by byla sebe víc dokonalá. Nemůže takhle uvažovat, i když Louise chce on... Vážně chceš Nialle? A já to zas nemám jednoduché s tebou Louisi... Tak moc mu to chtěl říct, doopravdy chtěl, ale něco uvnitř něj ho vždycky zlomilo. Louis je pořád jeho nejlepší kamarád a nemůže mu jen tak kecat do toho, koho má milovat a koho ne. Zvlášť se Niall divil, že se Louis nezeptal, do koho že je to zamilovaný.