You & I ✅

Část 61 - Nejistota

Trojice uslyšela jenom hlasité prásknutí dveří. V kuchyni se rozhostilo hrobové ticho. Niall propaloval Harryho pohledem říkající „měls mu to říct". Neuniklo mu, jak Hazza protočil očima a hlasitě si povzdechl.

„Půjdu za ním" Zvedl se Harry ze židle a Ni mu tentokrát věnoval děkovný pohled.

„Co měl znamenat ten pohled?" Rýpl do Nialla Liam, který všechno potichu sledoval. Harry už mířil za Louisem na balkoně.

„Čí pohled myslíš?"

„Vás obou. Nechceš mi snad říct, že..." Liam nakonec nebude tak neschopný něco pochopit i beze slov.

„Vlastně chci. Harry ty dva dneska ráno viděl, když šel ke kadeřnici. Vyfotil je a poslal mi ty fotky, zrovna když jsem šel pro Louise. Slíbil jsem Harrymu, že to Louisovi neřeknu" Liam na něho překvapeně koukal a hodnou chvíli mu trvalo, než něco řekl. Nejspíš si v hlavě dával dvě a dvě dohromady.

„Hmm, takže teoreticky je to Harryho chyba. Že Louisovi neřekl dřív o tom, že viděl Zayna s Briannou" Jsem rád, že to chápeme stejně Li...

„To je možná fajn, ale já jsem o tom věděl taky. A jelikož je Louis můj přítel, měl bych to říct já. Bojím se, že bude spíš víc naštvaný na mě, než na Harryho" Když říkal slovo „přítel" všude mu naskočila husí kůže. Liam vypadal dost podobně.
„Teď už to stejně nevrátíš"

Louis se opíral o zábradlí balkonu a koukal před sebe na město. Jemný a svěží větřík si pohrával s jeho hnědými vlasy. Harry se u dveří hlasitě nadechl a pomalu přešel k Louisovi, který se ani neotočil, aby zjistil, kdo přišel.

„Jestli jsi mě přišel utěšit, tak se můžeš zase vrátit" Řekl Lou a věnoval letmý pohled Harrymu, když si stoupl vedle něj. I on se opřel rukama o zábradlí a chtěl si strčit vlasy za ucho, ale neměl co... Musel se sám pro sebe pousmát, protože to už dělal ze zvyku.

„Kvůli tomu tady nejsem. I když – původně jsem to měl v plánu" Lou se ušklíbl a otočil se na Harryho.

„Jak to myslíš?" Hazza několikrát po sobě zamrkal a kousl se do rtu.

„Víš, já ... viděl jsem Zayna s Briannou dneska dopoledne, když jsem šel ke kadeřnici. Vyfotil jsem je a poslal ty fotky Niallovi..."

„Tak to bylo to, co Niallovi pořád chodilo v nemocnici" Harry nad Louisovou větou jenom mlčky přikývl.

„Věděl jsem o tom jako první, ale i tak jsem napsal Niallovi, aby ti to neřekl. Prostě – nechtěl jsem tě naštvat hned při odchodu z nemocnice" Harry cítil, jak ho Louisovy oči probodávají pohledem. Nenechal se ale „zlákat" a tak pořád koukal na město.

„Chtěl jsi to svalit na něj?" Louisův hlas zněl roztřeseně a sklesle. Harry pořád čekal na moment, kdy začne řvát a být naštvaný. Zatím se tak nedělo. Jestli mu ale řeknu o tom s Niallem, tak bude naštvaný určitě...

„Ne, to jsem nechtěl. Nevím, proč jsem ti to neř-..."
„Už se přestaň vymlouvat. Jsi můj kamarád. Měl jsi mi to říct hned a ne potom, co mi to oznámí moje ex se Zaynem za zadkem!" Vyprskl Lou teď už s nepříjemným tónem. Hazza naprosto chápal jeho rozzlobení. Být Louisem, taky by neskákal metr vysoko. Zklamal ho a svou chybou si byl vědom.
„Omlouvám se Lou. Vážně mě to moc mrzí. Je to moje chyba" Hlesl Harry a složil si obličej do dlaní. Co jsi vlastně čekal? Že ti to jen tak odpustí? Jenom mu řekni i ten zbytek, když si takhle sypeš hnůj na hlavu. Aby toho nebylo málo...