You & I ✅

Část 6 - Doznání

„Počkej – my... my se rozpadáme?" Harry pootevřel pusu a pak se zamračil.

„Ne Liame. Jde o něco jiného. Sedneme si na zem" Sedl si vedle Liama zády opřený o gauč, zatímco Niall s Louisem naproti nim zády k televizi.

„O čem si máme promluvit?" Zeptal se Liam, když nikdo nic neříkal.

„Nialle, nechceš nám něco říct? Nebo ty Louisi? Nebo oba dva?" Chrlil ze sebe Harry.
„Dobře, řeknu vám to. Ale nebudete mi skákat do řeči, jinak přestanu mluvit" Všichni přikývli a Louis začal.

„Začalo to někdy ke konci turné v Evropě. Před koncertem v Římě, což byl před předposlední koncert, se mi udělalo špatně. Cítil jsem, že jsem hrozně unavený a celkově přetažený. Myslel jsem si, že je to jen z toho turné a že to bude dobré. Necítil jsem se takhle poprvé a naposledy. Takže jsem to nějak neřešil. Jenže během koncertu to bylo čím dál horší. Občas jsem viděl rozmazaně, jindy se mi točila hlava a měl jsem strach, že tam omdlím. Po koncertě jsem se těšil, jak půjdu spát. Jenže jsem vůbec nemohl spát. Koukal jsem celou dobu do stropu, usnul jsem až k ránu a to jste už byli vzhůru. Pak to pokračovalo jídlem. Neměl jsem vůbec na nic chuť. Když už jsem něco snědl, udělalo se mi po tom špatně. Nešel jsem zvracet záměrně, ale můj žaludek protestoval. Šel jsem hned zvracet. Jídlo jsem teda přestal jíst a pak jsem za celý den vypil jen jednu sklenici vody. Když byl poslední koncert, už jsem byl totálně bez energie. Těšil jsem se, až budeme v Londýně, že si konečně odpočinu, dospím se a že se to zlepší. Jenže to jsem se pletl. V letadle jsem vůbec nic nesnědl a nevypil, točil se se mnou celý svět. A samozřejmě žaludek se ozval, že nemá přísun vody a jídla, takže jsem zase zvracel. Bylo to hrozné, jenže jsem nevěděl, co dělat. Nechtěl jsem vám to říct, protože bych čekal jen „to jsi jen přetažený z toho turné, až si odpočineš, bude to lepší". To jsem si taky myslel, jenže pravda byla jinde. Když jsme byli konečně v Londýně, sotva jsem stál na nohou, chtělo se mi hrozně spát a okolí jsem vnímal tak na polovinu. No a pak včera..." Louis se podíval na Nialla, který při Louisově mluvení nemohl ani dýchat.

„Včera jsem ani nedošel do koupelny. Niall mi musel pomáhat, protože jsem byl hrozně slabý. Za těch pár dní jsem zhubnul asi tak deset kilo" Louis se narovnal a odhalil svá prosvítající žebra. Harry s Liamem na to hleděli s otevřenými ústy.

„A taky jsem zvracel, ale tentokrát i krev... Niall se snažil mi pomáhat, dostat do mě nějaké jídlo a pití. To proto se mnou chtěl být na pokoji. Všiml si, že se mnou není něco v pořádku. A reagoval pohotově, když jsem potřeboval pomoct. I když vím, že jsem mu tím jen přitěžoval. Byl mou oporou a taky se o mě staral. Jsem mu za to vděčný " Louis se odmlčel.

„To je všechno. Teď se můžete ptát, nebo co chcete..." Louis tou řečí vypadal unavený. Opřel se ramenem o Nialla a ten ho objal jednou rukou kolem ramen.

Začal Niall. „Harry omlouvám se, že jsem prohrál tvou hru a že jsem ti vzal notebook. Chtěl jsem si včera večer zahrát nějakou hru, protože Lou spal a já ho nechtěl rušit. Tak jsem tam našel tuhle a prohrál jsem to. Notebook jsem si půjčil, protože jsem volal své mámě. Chtěl jsem poradit, jak pomoct Louisovi" Niall se vlastně neměl moc za omlouvat. A Liam už vůbec ne, ten nic neprovedl.

Pak přišel na řadu Harry s telefonem v ruce. „Omlouvám se ti Nialle a i tobě Loui. Za to, že jsem vám pořád lezl do pokoje, aniž bych zaklepal nebo se zeptal. Omlouvám se Nialle, že jsem na tebe vyjel kvůli těm věcem. Samozřejmě, že sis mohl dělat, co chtěl. Moje věci jsou i vaše..." Niall se na Harryho nechápavě podíval. To někdo Harryho naprogramoval na „veselý režim" nebo co? Ale byl rád, že se omluvil.

„Jsem rád, že jsi Louisovi pomáhal a pomáháš. Jsem ti za to vděčný. Je mi líto, co se ti děje Louisi a doufám, že to bude co nejdřív v pohodě. Budeme s tebou, všichni. Jsme tady pro tebe, a kdybys cokoliv potřeboval, tak stačí říct" Louis se na Harryho vděčně podíval a přikývl.

„Díky Harry za to, co jsi řekl. I kvůli mně a i Niallovi. Já vím, že ty a já jsme spolu nejvíc blízko, ale na druhou stranu jsem rád, že jsem teď s Niallem. Neber si to nějak osobně".

Harry jen ledabyle mávl rukou. „Já to tak neberu Loui. I když – trochu jsem žárlil". No, konečně to z něj vypadlo, pomyslel si Niall.

„A za co se chci nejvíc omluvit, je ta fotka..." V ten moment konečně promluvil Liam, který jen seděl a poslouchal ty tři.

„Jaká fotka? Já jsem žádnou neviděl!" Vyhrkl Liam a podíval se na Harryho.

„Ani už neuvidíš. Vůbec nikde. Je pryč, z mého telefonu a ze všech sociálních sítí" Niallovi spadl kámen ze srdce. Zlost k Harrymu z něj pomalu odpadla.

„Díky Harry" Řekl Niall Harrymu a ten jen přikývl.

„A co takhle grupáč?" Vykřikl Liam a všichni vyprskli smíchy. V jejich případě to znamenalo společné objetí.

„Tak jo" Souhlasil Harry a všichni se zvedli na nohy. Niall pomohl Louisovi a společně se objali.

„Proč jsi nám to neřekl, už když to začalo Loui?" Zeptal se Harry, když se pustili z objetí.

„Nechtěl jsem vás tím zatěžovat. Navíc byste mě poslali do nemocnice" Ani netušil, jak daleko nemá k pravdě... Jen, co to dořekl, se s Louisem zatočil celý apartmán. Ale tak šíleně, že nevydržel stát na nohou a omdlel. Bohužel nespadl do náruče Niallovi, jak o tom žertovali, ale tvrdě na podlahu.