Secret✔️

4.

Dopadají na mě kapky vody, které stékají po mém nahém těle. Smývají za mě všechnu tu nečistotu, kterou jsem si sem přinesla z lesa. Jsem ráda, že mě Jason zachránil, ale zároveň ne. Nechtěla jsem ho ještě vidět a nechtěla jsem se s ním takto seznámit. V lese, špinavá, bolavá, hladová, unavená a ne moc voňavá. Bůhvíco si o mě teď myslí. Palačinky, které mi udělala Amanda, byly do 5 minut pryč, jak až moc jsem byla hladová. Do dlaně si vymáčknu šampón, který voní po kokosu a na nesu ho do mých hnědých vlasů, které jsou až nechutně mastné. Poté si i umyji své tělo a oholím si nohy. V pokoji si vyfénuji vlasy, které poté zapletu do jednoduchého francouzského copu. Lehce se nalíčím a obléknu se. Naposledy se prohlédnu v zrcadle a vydám se do otcovy pracovny, které se nachází ve stejném patře jako je můj pokoj a pokoje mých sourozenců.

Zaťukám na dveře od otcovy pracovny a po vyzvání vstoupí do místnosti. Otec opět sedí za stolem, který je vyroben z mahagonového dřeva. Za ním se nacházejí knihy, které v životě nečetl. Říká, že knížkami člověk marní jen svůj čas, což já mám na to opačný názor. Miluji knihy. Celá pracovna je vybílena a na zdech nenalezneme ani jeden obraz. Přesně tak. Můj otec ani nesnáší umění. Zajímalo by mě, jestli má alespoň něco rád.
Když mě spatří, tak se na mě podívá vražedným pohled a pokyne mi k křeslu, který se nachází hned před mahagonovým stolem. Je to obyčejné černé kožené křeslo. Už od pohledu vypadá pohodlně. Otec říká, že se jeho zákazníci musí cítit, co nejvíce pohodlně, když jdou vyřizovat půjčky. Můj otec je znám jako ten podnikatel, který vlastní několik poboček zde v Londýně, ale pravda je opravdu jiná. Tím se moc neživí. Živí se především mafií. Ty prachy, co dostávají od mého otce jeho zákazníci, jsou špinavé prachy, jak říkám já. Jsou to prostě peníze, které můj otec získává z mafie, za zabíjení lidí.
Sednu si do toho pohodlného křesla a dám si nohu přes nohu. Upravím si své červené šaty, které jsem si musela vzít, jinak by otec nebo matka nadávali. Celý out-fit jsem doladila červenými střevíci, které mi nedávno přivezla moje sestřenice Alice. Byla se svým manžel na líbánkách v Itálii a Igor jí vzal i do Milána, do města módy. Otec od Alice, což je můj strýc, se domluvil s otcem od Igora, že by se jejich děti mohli vzít. Alici je 23 let a Igorovi 40. Když jsem mluvila s Alicí a ona mi předávala tyto nádherné červené boty, tak zářila štěstím a celou dobu básnila o líbánkách v Itálii. Doufám, že i já budu mít takové štěstí.
„Jsi spokojená se svým výkonem." Řekne rozzuřeným tónem můj otec.
„Ne." Záporně zavrtím hlavou a víc se přitlačím k křeslu. Kéž by mě to křeslo dokázalo, vtáhnou do sebe.
„Trest tě nemine. Jsi si toho vědoma?"
„Ano, otče."
Někdo zaklepe na dveře. Ať to prosím není matka, protože to bude ještě horší.
„Ano!" Vyzve otec osobu, která se nachází za dveřmi. Dveře se otevřou a dovnitř vstoupím Jason a za ním jeden muž. Vypadá to, že je to jeho bodyguard.
„Jasone." Pozdraví ho otec.
Když se Jason ocitne v místnosti, tak ze mě nespustí svůj pohled. Též pozdraví otce, ale vůbec se na něj nepodívá. Svým karamelovým pohled je zabodnutý do mých hnědých očí. Až teď si ho mohu prohlédnout. V tom lese byla opravdu tma a já byla k smrti utahaná a hladová. Je hodně vysoký, asi tak o dvě hlavy vyšší, než já. Je hodně svalnatý. Košile, kterou má na sobě, mu dokonale obepínala svaly. Především ty na rukou. Mohl by mě rozdrtit lusknutím prstu. Nepříjemně se zachvěji, jen při této představě. Své špinavě blond vlasy má přehozené na jednu stranu. Všimnu si, že má ostře řezanou čelist a plné rty ve tvaru srdce. Zakousnu se do mého spodního rtu, přičemž Jason zatne ruce v pěst.
„Potřebuješ něco Jasone? Momentálně tu něco řeším se svou nezbednou dcerou." Přeruší mé prohlížení, otcův tvrdý a chladný hlas. Jason přesune svůj pohled ze mě na otce a nezmění svůj výraz v obličeji. Tak chladný, tvrdý a bez emocí. Nahání mi to husí kůži po celém těle.
„Ano. Rád bych mluvil s Eleanorou." Přesune opět svůj pohled na mě. Při vyslovení mého jména, my opět naskočí husí kůže. Stále nezměkne jeho výraz v obličeji, pořád stejně tvrdý. To se takto tváří stále?
„Samozřejmě, ale nejdříve bych to s ní, zde rád dořešil."
„Chápu pane Blacku, tak snad nebude vadit, když se přidám. Je to moje budoucí manželka, takže bychom neměli mít žádné tajemství." Jason nečeká na otcovu odpověď a posadí se do křesla, který je hned naproti tomu mému. „Oscare, počkej na mě před pracovnou." Podívá se na svého bodyguarda, který stojí jako solný sloup u dveří. Pokyne na Jasona hlavou a opustí místnost. V pracovně jsem zůstala jen já, otec a Jason.
„Můžete pokračovat pane Blacku." Pokyne k otcovi. Podle otcovo výrazu jde poznat, že je dost vyveden z míry a ještě víc podrážděný. Určitě toto nečekal.
„Ehm. Zasloužíš si trest. Měla by sis pamatovat, že nebudeš opouštět dům bez bodyguardů a především nebudeš utíkat od rozhovorů, který povedeš se svou matkou. S tvou matkou jsme se dohodli, že skončíš ve sklepě. Čtyři dny bez světla, jídla a vody. Snad si zapamatuješ, že se to nedělá. Příště to bude horší. Je ti to jasné Eleanoro?" Zeptá se otec. Jen němě přikývnu. Tento trest už jsem měla a bylo to příšerné. Nechci to znovu.
„Já nesouhlasím!" Řekne tvrdě Jason.
Polekaně se na něj podívám, protože jsem opravdu nečekala, že se postaví mému otci.
„Co prosím?!" Vykřikne můj otec směrem k Jasonovi.
„Omlouvám se, pane Blacku. Nechtěl jsem být neuctivý ve vašem domě, ale Eleanoro je moje budoucí manželka, která bude stát po mém boku. Jakožto po boku bosse, který bude mít na starost celé západní pobřeží. Myslím si, že bych jí měl potrestat já. Třeba se ponaučí víc. Kdybyste to udělal vy, tak by to samé mohla udělat u nás doma v Chicagu a to opravdu nemám za potřebí."
Dělá si ze mě legraci? Co když vymyslí ještě něco horší? Co když budu ještě víc trpět? Polekaně se na něj podívám a on se na mě ušklíbne. Od teď se ho opravdu bojí a především ho začínám nenávidět.
„Máš pravdu Jasone. Souhlasím s tvou nabídkou. Eleanora je tvou budouicí manželkou, takže bys ji měl potrestat ty sám. Nechám vás tu nyní o samotě a ty mi poté řekni, co si vymyslel. Rád bych si to poslechl. Měla by se ponaučit." Střelí po mě přísný výraz můj otec.
„Samozřejmě. Děkuji." Pokyne hlavou Jason. Otec se zvedne ze svého velkého koženého křesla a pomalu se vydá pryč ze své pracovny. Zavře za s sebou mohutné dřevěné dveře a já už jen slyším jeho kroky, které se vzdalují od místnosti. Jsem tu s Jasonem sama. Co když mi ublíží teď v této místnosti? Třeba mě zbije až do bezvědomí, což by mu nedělalo problém, když je tak svalnatý. Jason se zvedne z křesla, na kterém do teď seděl a přesune svůj zrak do zahrad, do kterých jde vidět díky velkému francouzskému oknu. Venku vidím malého Johna, který si hraje s autíčky pod stromem. Jason přesune svůj pohled na mě a mě v tu chvíli zatuhne i krev, která doposud proudila v mých žilách.