Secret✔️

13.

Když vstoupím do Jasonova bytu, tak mám pusu dokořán. Nacházíme se v chodbě, která je propojená s obývacím pokojem, kuchyní a jídelnou. Celá stěna naproti mně je prosklená a je z ní vidět na řeku Temži a na půlku Londýna, kterého pohltila tma a je osvícený pouze pouličními lampami. Stěny a podlaha bytu jsou bíle, ale některé jsou z mramoru. Nábytek je v černé barvě, což platí i pro kuchyňskou linku. V obýváku je velká plazmová televize, která je na stěně hned naproti sedačce. Byt působí draze, ale zároveň příjemně. 
"Pojď, nebudeme stát na chodbě." Vyzve mě Jason.
"Um...jo."
"Posaď se na sedačku v obýváku, já nám donesu něco k pití." Řekne a vydá se do kuchyně.
Já se vydám na druhou stranu, směr sedačka, kam si sednu. Sedačka je opravdu velká. Vešlo by se na ní i deset lidí. Je černá, kožená a příjemně chladí. 
"Dáš si víno nebo džus?" Zavolá na mě Jason z kuchyně.
"Víno, prosím." Zakřičím na něj zpátky. 

"Tak tady je." Podá mi Jason skleničku. 
"Děkuji."
"Tak jak se ti líbí můj byt?" Zeptá se mě Jason, když si sedne vedle mě na sedačku.
"Je zařízen dost moderně, ale líbí se mi. Je dost jednoduchý."
"Chtěla bys mít takto zařízený i dům v Chicagu."
"To asi ne. Chybí mi tu teplé barvy, které by to tu ještě víc rozzářily. Barvy doma."
"Co kdybych zavolal architektovi, který navrhuje náš dům v Chicagu, aby přijel jsem do Londýna?"
"Fakt?" Zvolám nadšeně.
"Ano. Dohodneme se v jakém stylu bychom ho chtěli mít a v jakých barvách."
"To budeš velmi laskavý, když mu zavoláš a pozveš ho sem."
"Zítra mu zavolám a pozvu ho do Londýna."
"Dobře, děkuji."
"Ty nenosíš zásnubní prstýnek, který jsem pro tebe koupil?" Zeptá se mě Jason, když se podívá na mojí ruku, kde bych měla mít svůj zásnubní prstýnek, který mi věnoval.
"Nemám ho teď na prstu, ale normálně ho nosím."
"Vždycky, když jsem byl poblíž tebe, tak si ho neměla. Byl bych rád, kdybys mi nelhala."
"Pochop Jasone, že je to pro mě nové. Nemůžu mít na prstu zásnubní prstýnek a jít do obchodu, když jsem tak mladá."
"A myslíš si, že pro mě to nic nového není? Nikdy jsem se nevázal. Mám ženský jen na jedno. Sex. Jenom sex, a pak jdu dál. A teď?! Teď tu jsi ty! Holka, která mi překopá život od základů, protože semnou bude žít! Počítej s jedním Elleanoro! Nevzdám se svého svobodného života! Nikdy!" Začne na mě Jason křičet.
"Jdu pryč!" Zařve a odejde z bytu pryč.
Já se sesypu jako hromádka neštěstí na gauč a začnu pomalu vzlykat. Věděla jsem, že je výbušný, ale netušila jsem, že až takhle. Ze sekundy na sekundy vybuchne. Bolí mě představa, že celý život budu s mužem, který mě nikdy nebude milovat. 

Asi po půl hodině, které jsem ještě strávila na sedačce v obývacím pokoji, jsem se vydala do nějakého pokoje, abych se mohla uložit ke spánku, protože se mi zavírali oči. Jasonův byt má ještě jedno patro, a proto jsem se vydala po schodech nahoru, abych se mohla uložit ke spánku. 
Vstoupila jsem hned do prvních dveří, co byly na chodbě a ocitla jsem se v pokoji, který je dost moderně zařízený. Bíle stěny, světla dřevěná podlaha, velká postel s nebesy, skříň se zrcadly, psací stůl se židlí a velké prosklené okno, ze kterého jde vidět na celý Londýn. Vůně pokoje mi připomínala Jasona. Pokoj voněl po něm. Vůbec jsem se nezajímala o to, jestli je ten pokoj jeho. Lehla jsem si do postele a ve vteřině jsem usnula, protože jsem byla až moc unavená.

"Ell... Ell vstávej." Zašeptá mi někdo do ucha. 
"Nech mě spát, Pheobe. Jsem unavená." Zamrmlám.
"Nejsem Pheobe." A v tu chvíli jsem byla vzhůru, protože jsem podle hlasu poznala, že to opravdu není Pheobe, ale Jason.
"Co se děje? Kolik je hodin?" Zeptám se Jasona rozespale, když se posadím.
"Je dvě hodiny ráno a ty spíš v mé posteli." Ušklíbne se.
"Byla jsem unavená a tys odešel, potřebovala jsem jít spát, ale nevěděla jsem kam, tak jsem si lehla do první postele, kterou jsem našla, nevěděla jsem, že je to tvůj pokoj." Zalžu. Věděla jsem, že je to Jasonův pokoj, protože povlečení je nasákle Jasonovým parfémem.
"Promiň, potřeboval jsem na čerstvý vzduch. Chci. abys ten prstýnek nosila. Pořád. Nechci, aby sis ho sundala."
"Dobře, budu ho nosit, ale teď mě nech prosím spát, jsem opravdu unavená." Zaprosím.
"Dobře, dojdu si do sprchy, a pak přijdu."
"Ty budeš spát tady? Se..semnou?" Zadrhnu se.
"Je to můj pokoj. Moje postel."
"D...Do...Dobře."
"Nebuď nervózní, nebudu nic zkoušet." Zasměje se Jason a odejde ke dveřím, které vedou nejspíš do koupelny.
Já si zpátky lehnu, zachumlám se do peřin a uvelebím se ke spánku.
Po nějaké době ucítím, jak se vedle mě prohne matrace. Jason přišel z koupelny. Ucítím jak svou ruku položí na můj bok a přitáhne si mě k sobě do náruče. Voní jako vždy po drahém parfému a sprcháči. Svojí hlavu si položím na jeho hruď a ruku si položím na jeho břicho. Ucítím, jak mi dává jemný polibek na čelo a já se propadám do říše snů...

Do očí mi svítí paprsky Slunce, které mi nedají spát. Rychle se přetočím na druhý bok, ale narazím do něčího těla. Rychle otevřu oči a spatřím Jasona, který je rozvalený na své půlce. Narůžovělé rty má lehce otevřené a nahlas oddechuje. Pomalu se přetočím na druhou stranu, abych se mohla podívat na telefon, kolik je hodin. Deset minut po jedenácté. Nepamatuji si, že bych někde takhle dlouho spala. Doma jsme měli řád, že musíme vstávat nejpozději v osm hodin. Svůj zrak otočím zpátky na Jasona, který si prohlíží moje pozadí.
"Nekoukej mi na zadek!" Pokárám ho.
"Já za to nemůžu, že se ti šaty vysunuly víš. Měla sis vzít normální pyžamo a ne spát v šatech." Zasměje se Jason. "A dobrý ráno drahá." Popřeje mi Jason a dá mi rychlou pusu na tvář.
"Dobré ráno." Začervenám se.
"Kolik je vlastně hodin?"
"Deset minut po jedenácté."
"Tolik?"
"Ano."
"Dlouho jsem nespal takovou dobu. Vstávám každý den v sedm ráno, abych si stihl zacvičit, a pak jdu pracovat." Prohrábne si vlasy Jason.
"Aha." Zamumlám.
"Jak se ti spalo?" 
"Spalo se mi dobře."
"To je dobře. Dneska musím do práce. Odpoledne se za tebou staví Jazzy, moje sestra. Já přijedu kolem páté a dáme si společnou večeři." Řekne Jason a zvedne se z postele. Zamíří do vedlejší místnosti, kde je koupelna a zavře za sebou dveře. 

Sedím na barové židličce v kuchyni a přemýšlím, co si udělám ke snídani.
"Ell?" Vyruší mě z mého přemýšlení Jason.
"Ano?"
"Jdu pryč. V jednu hodinu by měla přijít Gemma a uklidit tu. Měla by ti taky uvařit oběd. Ty si mezitím udělej pohodlím. Jazzy přijde ve dvě hodiny."
"Jasone?"
"Copak se děje, Ell?" Pohladí mě Jason po hlavě.
"Můžeš zavolat Gemmě, ať celý týden nechodí?"
"Proč?" Zeptá se mě nechápavě Jason.
"Chci uklidit a uvařit sama, prosím. Stejně bych se tu pak nudila."
"Tohle, ale není tvá práce." Zamračí se na mě.
"Já vím, ale pochop, že já se tady budu nudit. Prosím, Jasone."
"Dobře, zavolám ji, ale potom to spolu vyřešíme, protože hospodyňku mít budeme."
"Děkuji." Poděkuji mu a dám mu pusu na tvář.
"Už musím jít." Oznámí mi, když se koukne na své zlaté hodinky, které má na levé ruce.
"Dobře, měj hezký den." Popřeji mu.
"Ty taky a nezlob tady." A odejde

...