Secret✔️

24.

Čekala jsem, že to bude horší, lhát mé rodině a ostatním hostům, ale díky Jasonovi proběhlo všechno v pohodě. Celou dobu se držel po mém boku a většinou se snažil přesměrovat konverzaci jiným směrem, za což jsem mu byla vděčná. Sice měl Jaxon trapné narážky na naší noc, ale nenechala jsem se vyděsit. Pheobe celou dobu vraždila pohledem Jasona, ale ten si jí nevšímal. Malý John zůstal na pokoji, protože matka nechtěla, aby viděl zakrvácené prostěradlo uprostřed sálu. Pattie mi oznámila, že se takhle vyvěsit musí, aby věděli všichni naši hosté, že manželství bylo zpečetěno. Hnus. S našimi hosty jsme ještě poobědvali, a pak se s nimi začali loučit. V hotelu jsme poté zůstali jen já, Jason a naše rodiny. Má matka s Pattie se dohodly, že náš poslední den v Londýně strávíme společně. Na základě toho se Jason rozhodl, že do Chicaga nepoletíme zítra ráno, ale rovnou dnes večer. A tak jsme zbytek dne zůstali v hotelu. K večeru jsem se vrátila do domu, kde jsem vyrůstala, abych si sbalila všechny věci, které si budu chtít vzít s sebou. A abych se převlékla do něčeho pohodlnějšího.
„Hotovo?" Zeptala se mě Jason, když se objevil v mém pokoji. Oblečení jsem si sbalila do dvou kufrů a další osobní věci do dvou větších krabic. Když ještě něco budu potřebovat, tak si to koupím v Chicagu.
„Myslím, že ano."
„Tak pojedeme. Určitě se budeš chtít ještě rozloučit." Pohladí mě po zádech.
„Ano, chci se rozloučit."
„Tak pojď. Vezmu kufry a dám je do auta, pak se vrátím pro ty krabice."

...

„Budeš mi chybět." Mumlá mi Pheobe do ramena, když se loučíme v hale domu.
„Ty mně taky, Pheobe, ale určitě se brzo uvidíme."
„Dávej na sebe pozor a nezapomínej, že nejsi jeho služka a ani děvka, nemusíš dělat nic, co nechceš." Pošeptá mi do ucha, aby nás neslyšel otec, který stojí hned vedla nás.
„Neboj se."
„Ell, nechci abys mi odjela. S kým si budu hrát?" Pověsí se okolo mého krku John.
„Bude tady Pheobe. Určitě si s tebou bude hrát."
„Ale budeš mi chybět." Popotáhne.
„Ty mně taky, Johne. I když tady nebudu, tak nesmíš zlobit Amandu ani matku s otcem a už vůbec ne Pheobe, ano?"
„Nebudu." Pousměje a odtáhne se ode mě.
„Měj se hezky a buď správná manželka, Eleanoro." Obejme mě matka.
„Ano, budu." Objetí ji opětuji a odtáhnu se od ní.
„Slečno Ell, dávejte na sebe pozor a snad se opět potkáme." Políbí mě na obě tváře Amanda a přesune se zpět k Johnovi, který už začal brečet.
„Buď poslušná manželka, neodporuj mu a ať na tebe nejsou žádné stížnosti." Zamračí se na mě otec a odejde do své pracovny. Něco takového jsem čekala. Bylo mi jasné, že mě neobejme a neřekne mi něco pozitivního.
„Pojedeme?" Objeví se po mém boku Jason.
„Ano." Přitakám.
„Mějte se tu hezky a uvidíme se." Zamávám jim a rychle odejdu z domu. Za sebou ještě slyším Jasona, který se loučí s mou matkou, ale já se rychle rozejdu k autu.
Cesta na letiště byla tichá. Ani jeden z nás nepromluvil a já jsem za to byla ráda. Mohla jsem tak přemýšlet.

...

„Vitejte na palubě, pane a paní McCann, mé jméno je Andrea a dnes budu vaší letuškou. Za chvíli odlétáme." Představí se nám mladá dívka hned u vchodu do letadla. Naštěstí letíme soukromým letadlem, takže nebudeme s nikým sdílet letadlo.
„Gio, Gréta a Olívie jsou už v Chicagu?" Zeptám se Jasona, když se pohodlně usadíme do kožených sedaček.
„Gio a Gréta odletěli dneska ráno. Olívie je z Londýna a není mou zaměstnankyní, zůstala u sebe doma v Londýně."
„To jsem nevěděla."
„Zdravím, pane McCann, informuji, že jsme připravení k odletu, můžeme vzlétnout?" Objeví se u nás postarší pán s plnovousem.
„Ano, můžeme, Tobiasi. Jen bych ti chtěl představit mou manželku, Eleanor McCann. Ell, můj osobní pilot Tobias."
„Těší mě." Posuměji se na něj a potřesu si s ním rukou.
„Též, paní McCann."
„Jak dlouho poletíme?" Zeptám se Jasona, když Tobias odejde.
„Okolo 8 hodin. V Chicagu bude něco kolem půlnoci."
„Jaký je časový posun?"
„Myslím, že šest hodin, Ell."
„Dobře."

...

Let byl celkem krátký. Jasonovo letadlo mělo totiž ložnici, takže jsem skoro celý let prospala. Ale cítím se, jakobych nezamouřila oči.
Nyní už sedíme v autě a jsme na cestě do mého nového domova. Jason mi řekl, že vybral dům, který také pro nás koupil, ale v letadle se zmínil, že potřebuje ještě pár dodělávek, a tak mezitím budeme bydlet v jeho penthouse v centru města. Cesta z letiště trvala krátkou dobu a Jason už vjížděl do podzemní garáže z jednoho mrakodrapu.
„Tak pojď, určitě jsi ještě unavená." Vyleze z auta, které obejde a otevře dveře na mé straně.
„Děkuji."
Nabídne mi ruku, kterou přijmu a vydáme se k výtahu. Jsou tu dva výtahy, my se vydáme do toho levého.
„My budeme využívat jen tento výtah, protože ten jako jediný tě sveze až nahoru do penthouse." Začne mi vysvětlovat.
„Dobře. A moje kufry?"
„Zaměstnal jsem Gia."
„Děkuji."
Jason namačká kód a výtah se dá do pohybu. Po pár vteřinách výtah cinkne a dveře se otevřou. Naskytne se mi pohled na velkou halu, která je natřena bílou barvou. Nachází se zde komoda, na které jsou červené růže ve váze a na stěně visí abstraktní obraz. Podlaha je mramorová a leskne se čistotou.
„Pojď dál." Pobídne mě.
Z haly se přesuneme do velké místnosti. Naproti nám se nachází prosklená stěna, ze které jde vidět na celé Chicago, přesně takhle to bylo i v bytě v Londýně. Obývací pokoj je propojen s kuchyní, tak i s jídelnou. Stěna jsou zde opět bílé a podlaha mramorová. Abstraktní obrazy, které zde visí na stěnách dodávají místnosti větší útulnost. V obývacím pokoji se nachází velký béžový kožený gauč, skleněný konferenční stůl, který je na huňatém koberci bílé barvy a naproti sedačce je velké plazmová televize. Z obývacího pokoje jde hned vidět do jídelny, kde se nachází velký dřevěný stůl několik židlí a velký lustr. Kuchyně je velké a moderní. Béžová barva jí dodává útulnost. Dokonce je zde i barový stůl s barovými židlemi.
„Je to tu nádherné." Zamumlám.
„Umm, děkuji."
„Tady dole se ještě nachází moje pracovna, koupelna a pár pokojů pro hosty a zaměstnance, pojď půjdeme do druhého patra."
„To má ještě jedno patro?!"
„Ano." Zasměje se Jason mé reakci.
Vydáme se po točitém schodišti nahorů a ocitneme se na chodbě, kde nachází několik dveří. Jason mě zavede ke dveřím, které jsou nejdál od schodiště.
„Tady je naše ložnice." Otevře dveře.
Stěny jsou opět svétlé barvy jako ve všech místnostech. Naproti dveřím se nachází prosklená zeď a prosklené dveře, které vedou na balkón. Uprostřed místnosti je manželská postel a po její pravé i levé straně malé stolky s lampičkou. Naproti visí velká plazmová televize.
„Z ložnice asi můžeš jít hned do koupelny, že? Ale ty druhé dveře?"
„Jedny dveře vedou do koupelny a ty druhé do šatny. Gréta ti tam udělala místo na tvé věci. Pak jí řeknu, ať ti vybalí věci z kufrů."
„To nebude potřeba, vybalím si je sama, ale jsi laskavý. Děkuji." Políbím ho na tvář.
„Dále." Řekne Jason, když někdo zaklepe na dveře od ložnice.
„Nesu kufry." Objeví se ve dveřích Gio. „Ještě se vrátím pro krabice." Dodá.
„Děkuji za ty kufry, Gio. Nech ty krabice, prosím, v obývacím pokoji, zítra si je vybalím." Řeknu mu.
„Ano, madam." A odejde.
„Půjdu si dát sprchu, a pak chci spát. Jsem unavená."
„Určitě, drahá. Nechám ti soukromí. Vrátím se." Dá mi pusu na čelo a opustí ložnici.
Zatím vše probíhá dobře. Je na mě hodný a do ničeho mě netlačí. Horší to bude ty další dny, jelikož vůbec nevím, co budu celé dny dělat. Pheobe mi dala seznam restaurací a kaváren, které bych měla navštívit a vybrat ty nejlepší, které pak spolu navštívíme. Ale nechci jen chodit do restaurací a kaváren. Raději se ohnu k jednomu z kufrů a vyndám si svou taštičku hygienických potřeb, pyžamo na spaní a vydám se do jedněch z dveří. Na poprvé trefím koupelnu, jak jsem i chtěla. Čekala jsem opět neutrální barvy, ale koupelna je sladěna do bílé a tmavě modré barvy. Uprostřed je velká vana, v rohu velký sprchový kout, kam by se vešli i dvě osoby. Naproti dveřím najdu komodu, na které je velké umyvadlo a nad ním je zrcadlo. Když spatřím svůj odraz v zrcadle, zděsím se. Vypadám příšerně. Vlasy do všech stran, kruhy pod očima, rozmazaná řasenka a unavený výraz. Z taštičky vytáhnu odličovací vodu s tampónky a začnu se odličovat. Vysvléknu se a stoupnu si pod sprchu a pustím na sebe proud teplé vody.

...

Ve sprše jsem strávila ještě několik desítek minut a užívala jsem si to blaho teplé vody. Poté, co jsem se usušila, oblékla a vyčistila zuby, jsem se vydala zpět do ložnice. Na posteli už seděl Jason a psal něco do mobilu.
„Můžeš do sprchy." Promluvím jako první.
„Dobře." Zvedne se z postele a přesune se do koupelny místo mě.
Jason seděl na levé půlce postele, tak já si zaberu tu pravou půlku, snad mu to nebude vadit. Lehnu si pod peřinu a ihned upadnu do říše snů. Po nějaké době ale ucítím, že si někdo lehl na druhou půlku postele. Jason. Lehne si ke mně blíž a obejme mě okolo pasu.
„Dobrou noc, Ell." Zašeptá mi do ucha, ale já mu už neodpovídám, protože nemám sílu.