Secret✔️

16.

Když se probudím je už tma a jsem sama v pokoji. Absolutně netuším, kolik je hodin. Zvednu se z postele a vydám se dolů do obýváku, jestli tam není Jason.
„Ell?" Zavolá na mě Jason. Jeho hlas se ozývá z kuchyně.
„Jo."
„V pohodě?" Zeptá se mě, když přijdu do kuchyně. Jason sedí na židličce u ostrůvku a dělá něco na počítači.
„Ano, už je mi líp."
„To jsem rád." A políbí mě na čelo.
„Kde je Jazzy?" Zeptám se ho, když se posadím vedle něj na barovou židličku.
„Byl tu otec a odevzl jí domů. Je v pořádku."
„Dobře. Jedl si?"
„Ne." Zavrtí záporně hlavou
„Tak já udělám něco k večeři. Co by sis dal?"
„Nechám to na tobě."
„Udělám nějaké těstoviny." Políbím ho na tvář a přejdu ke skříňce, kde by měly být těstoviny.
„Půjdu si vyřídit pár telefonátů, pak se vrátím."
„Jasně." Odpovím mu a dám se do vaření.

„Jasone? Jídlo." Zakřičím a celý byt.
„Už jdu." Ozve se zpátky.
Položím dva talíře na ostrůvek a zkontroluji, jestli jsem všechno připravila.
„Hezky to voní." Obejme mě Jason.
„Děkuju." Krátce ho políbím a usednu na barovou židličku a Jason hned vedle mě.
„Dáš si víno?" Zeptám se ho.
„Nedám. Pojedu ještě pryč, ale ty si klidně dej."
„Pojedeš ještě pryč?" Zeptám se smutně.
„Ano. Mám ještě schůzku."
„Aha. Tak dobrou chuť." A začnu jíst.
„Ell, co se děje?" Zeptá se mě.
„Nic. Jez, než to budeš mít studený."
„Eleanoro." Zavrčí.
„Takže teď jsem Eleanora?"
„Laskavě mi řekni, co se děje!" Zakřičí.
„Nekřič na mě, Jasone."
„Naposledy se tě ptám, co se děje!"
„Nech mě na pokoji." Zvednu se rychle ze židličky a běžím zpátky do pokoje.
„Ell! Stůj! Křičí na mě Jason, který běží zamnou. Sakra! Určitě je rychlejší než já a dožene mě. Raději rychle ještě zrychlím. Když vběhnu do pokoje, tak zařvu dveře a zamknu je.
„Otevři ty devře." Zaklepe Jason.
„Nech mě být." Křiknu na něj a lehnu si na postel.
„Prosím."
„Jdi pryč Jasone, prosím." Zaprosím ho a schoulím se do klubíčka.
„Nepůjdu. Chci vědět, co se děje."
„Nechci s tebou mluvit."
„Jednou z toho pokoje budeš muset vylézt." Křikne Jason a poté uslyším, jak jde zase po schodech zpátky dolů.
Má pravdu, ale teď na něj opravdu nemám náladu. Vezmu do ruky ovladač a zapnu si televizi, která je hned naproti posteli na stěně. Vyskočí tam na mě nějaká reklama o parfému, proto raději přepnu kanál. Dávají tam nějakou pohádku, kterou nechám puštěnou. Zvednu se z postele a vydám se do koupelny, kde se odlíčím a vlezu do sprchy, abych se mohla osprchovat. Když se osprchuji, tak si vyfénuji vlasy, vyčistím pleť a vyčistím si i zuby. Obléknu si na sebe svojí noční košilku a vydám se zpět do pokoje.
Vezmu do rukou svůj telefon a podívám se, kolik je vlastně hodin. Za tři minuty bude půl dvanácté? To už je tolik? Zděsím se. Raději vypnu televize, přikryju se dekou a snažím se usnout.

Už asi půl hodiny se převracím v posteli ze strany na stranu. Mám výčitky svědomí z toho, že jsem se naštvala kvůli úplné blbosti a vyváděla jsem. Vadí mi, že je Jason mafián. Po tom, co se stalo na cestě domů se bojím a nechci tady zůstávat sama. Vím, že tady budou bodyguardi, ale s Jasonem jsem si víc jistá. Nemůžu mu ale říct, aby zůstal semnou tady. Naštval by se. Pro něj je mafie na prvním místě. Já budu až na druhým nebo na žádným místě. Nechci se s ním hádat, ale bohužel to tak vždycky dopadne. Měla bych se mu omluvit a vše mu vysvětlit. Na nic nečekám. Rychle se zvednu z postele. Vezmu si na sebe saténový župan a vydám se ven z pokoje. Budu doufat, že ještě nebude spát a bude doma. V obýváku i v kuchyně je tam, ale vidím světlo, které vychází z Jasonovy pracovny. Když otevřu dveře, odkud vychází světlo, spatřím Jasona, který sedí za velkým černým stolem. V ruce má tužka a zapisuje něco do papírů. Pracovna je sladěna do světlých barev, kde veškerý nábytek je černý.
„Jasone?" Oslovím ho.
Jason zvedne hlavu od papírů a podívá se na mě.
„Už tě to tam nebavilo?"
„Chci se ti omluvit." Pípnu.
„Za co?"
„Za to jak jsem se chovala."
„Nechovala ses moc ukázkově." Potvrdí mi.
„Já vím, ale byla jsem na tebe naštvaná."
„Proč?" Zeptá se mě nechápavě.
„Protože se bojím." Vydechnu z plic přebytečný vzduch, který tam držím už od samotného odpoledne, co jsem se vrátila zpět do bytu.
„Čeho?"
„Tvých nepřátel."
„Pojď ke mně." Poklepe Jason na své stehno.
Vydám se tedy k němu a usadím se na jeho stehno. Obejmu ho okolo krku a hlavu si opřu o jeho rameno.
„Teď mi řekni, co tě trápí." Vyzve mě.
„Trápí mě spoustu věcí."
„Povídej." Vyzve mě.
„Bojím se být sama. Když nás pronásledovali tvý nepřátelé hrozně moc jsem se bála a když si mi řekl, že půjdeš pryč, bylo mi jasné, že tu zůstane opět sama."
„Byli by tady bodyguardi."
„Ale nebyl bys tady ty, chápeš? Necítila bych se v bezpečí. S tebou je to lepší." Zadívám se mu do jeho karamelek.
„Ell, ale já musím pracovat. Mám různé schůzky, na které musím chodit."
„Tak já budu chodit s tebou."
„Ne!" Zakřičí až leknutím naskočím.
„Promiň, omluví se mi."
„Nekřič na mě prosím."
„Nemůžeš semnou chodit na schůzky." Zatahá se za konečky vlasů.
„Byla bych celou dobu u tebe."
„Ell, je to nebezpečné. Nemůžeš semnou chodit. Zjistili by, že mi na někom záleží a šli by po tobě."
„Tobě na mě záleží?" Zeptám se ho.
„Jasně, že ano." Pousměje se na mě.
„Aha." Uculím se.
„Ty se na mě budeš takhle culit?" Zasměje se Jason.
„Možná." Vypláznu na něj jazyk.
„Ty počkej!" A začne mě lechtat. Já vypísknu, protože nesnáším lechtání.
„Jason stop." Brečím smíchy.
„A přestaneš se na mě tak roztomile culit?" Zeptá se mě, ale nepřestává mě lochtat.
„Ano! Nebudu se na tebe tak roztomile culit, ale už mě nelochtej, prosím." Směju.
„Dobře." Usměje se na mě Jason a přestane mě lechtat.
„Takže můžu chodit s tebou?"
„Ještě si to promyslím." Uzavře téma.
„Děkuji." Políbím ho.
„Ale já neřekl, že můžeš."
„To je jedno." Zasměju se a zvednu se z jeho klínu.
„Půjdeme spát?" Zeptám se ho.
„Půjdeme, už je hodně hodin." Zvedne se ze židle, chytne mě za ruku a vede nás pryč z pracovny do ložnice.
„Půjdu si dát rychle sprchu." Řekne mi a vydá se do koupelny. Já si sundám svůj župan, který položím na židli a lehnu si do postele.

„Spíš?" Zeptá se mě,když přijde zpátky do ložnice.
„Ne." Otočím se na něj.
„Pojď ke mně."
„Zítra zůstanu s tebou doma, ale budu pracovat." Poví mi.
„Děkuji." Zvednu hlavu z jeho hrudi a usměju se na něj.
„Ale občas někam budu muset zajít. Jiné dny." Vysvětluje mi.
„Dobře." A políbím ho. On mě chytne za temeno hlavy, aby mohl prohloubit nášpolibek. Druhou rukou mě chytne za zadek, který zmáčkne. Z toho menšíhovzrušení mi unikne tichý vzdech z úst, ale je jasné, že to Jasonzaregistroval. Rychle nás přetočí tak, abych ležela pod ním a svou ruku přesunena můj bok. Své dlouhé prsty zarývá do mé kůže a hadově mě líbá. Přeje jazykempo mém spodním rtu, žádá vstup do mé pusy, který mu také povolím. Cítím, jaksvou ruku přesouvá z mého pasu dolů do mého klína. Jedním prstem přeje polátce od mých kalhotek a já se propnu v zádech. Je to tak intimní, ale takskvělé. Nikdy jsem tohle nezažila. Když Jason přesune svou ruku o něco víš, abyse mohl dostat pod tu tenkou látku, rychle jeho ruku zastavím.
„Neboj se." Uklidní mě a políbí mě na špičku nosu.
„Dobře."
Svou ruku vsune dovnitř mých kalhotek a svými dlouhými prsty přejede přes mou vagínu.Vzrušením se prohnu ještě víc v zádech a zavzdychám na celý pokoj.
„Líbí se ti to?" Zašeptá mi Jason do ucha.
„Hmmm." Zavrním.
Ucítím jak Jason vsune do mě jeden prst a já zacítím menší bodavou bolest.
„Auu." Zanaříkám.
„Nemysli na tu bolest. Trošičku to bude bolet, protože jsi úzká, ale nebuduzajíždět moc hluboko, abych ti nepřetrhnul panenskou blánu." Vysvětluje mi. Ponějaké době to přestane bolet a já vnímám jen Jasonovo prst uvnitř mě, jehoměkké teplé rty, které mě líbají a můj zrychlený dech z toho návaluvzrušení. Po nějaké době ucítím hřejivý pocit v mém klíně, který je pro měúplně něco nového.
„V pořádku?" Zeptá se mě Jason, když vyndá ruku z mých kalhotek.
„Naprosto. Děkuji." Políbím ho:
„Tak pojď půjdeme už spát." Řekne Jason a přitáhne si mě do své náruče. Já sisvou hlavu položím na jeho hruď a zavřu své oči.
„Mám tě rád." Zašeptá mi Jason do ucha po nějaké době. Nejspíš si myslel, žejsem už spala, ale opak byl pravdou. Slyšela jsem ho...