Secret✔️

25.

Dny v Chicagu plynuly pomalu. Celé dny jsem byla doma jen s Giem a Grétou. Jason byl celé dny někde pryč a domů se vracel až v pozdních večerních hodinách. Jediný kontakt, který jsme s ním měla byl ten, že mě objímal celou dobu během spánku.

...

Další ráno a já jsem se opět probudila sama v posteli. Opět žádný vzkaz. Povzechnu si a vyhrabu se z postele. Vezmu si na sebe župan, obuji si bačkory a vydám se dolů do kuchyně, kde by už měla být Gréta. Nemýlila jsem se. Gréta už poskakuje po kuchyni a připravuje mi snídani.
„Dobré ráno, Gréto." Pozdravím ji, když přijdu do kuchně.
„Dobré ráno, Ell. Jak ses vyspala?"
„Docela dobře, jak se spalo Vám?"
„Skvěle. Děkuji za optání."
„Co bude dnes k snídani?"
„Tvé oblíbené lívance." Pousměje se na mě.
„Mňam, děkuji ti, Gréto."
„To nestojí za řeč, Ell. Dělám to ráda. Tak tady máš, přeji dobrou chuť." Podá mi talíř a přesune se zpět ke sporáku.
„Jsou výborné, Gréto." Zamumlám, když si vezmu první sousto těch skvělých lívanců.
„Děkuji, má drahá."
„Dobré ráno, madam a Gréto" Pozdraví nás Gio.
„Dobré ráno." Odpovíme mu obě dvě naráz.
„Dáte si také lívance?" Zeptá se ho Gréta.
„Děkuji, ale už jsem snídal." Odmítne.
„Co dělá dnes Jason?" Zeptám se ho. Chybí mi. Už je to nějaká doba, co jsme spolu mluvili.
„Pracuje." Odpoví mi jednoduše.
„No jasně." Sklopím svůj pohled na talíř, kde zbyl ještě jeden lívanec. Pracuje. Opět stejná odpověď jak už několik dnů. Zbytek snídaně už nemluvím. Rychle sním zbytek své snídaně, znovu jí pochválím Grétě a přesunu se zpět do ložnice. Vykonám svou každodenní ranní rutinu, obléknu se a sednu si na postel. Zkusím napsat Jasonovi sama.

Ahoj. -E

Děje se něco? -J

Ano. -E

Ani ne za minutu mi začne vyzvánět telefon. Jason.

„Co se stalo?" Zeptá se hned, když hovor přijmu. V jeho hlase jde slyšet nejistota.
„Chybíš mi." Přiznám se mu.
„Myslel jsem, že se ti něco stalo." Vyčte mi.
„Jasone, skoro vůbec se nevidíme. Když se vzbudím, jsi pryč. Domů chodíš pozdě večer. Jsme manželé."
„Musím pracovat, Ell."
„Já to chápu, ale nejsi na to sám, ne?"
„Musím končit." A hovor ohluchne.
Tak to teda ne, Jasone. Rychle přejdu do šatny, kde už mám vybalené své věci. Vezmu si na sebe červené šaty, protože venku je krásně slunečno a teplo. Obuji si sandálky a přesunu se do koupelny. Nanesu na sebe trošku make-upu, abych vypadala trošku k světu a spletu si vlasy do copu. Popadnu svou kabelku v ložnici a vydám se hledat Gia. Seděl stále na barové židličce u kuchyňské linky a četl si ranní noviny.
„Gio?"
„Ano, madam?" Odloží noviny a koukne se na mě.
„Zavezeš mě, prosím, k Jasonovi?"
„Co prosím?" Svraští obočí.
„Slyšel si mě dobře. Před chvílí jsem s ním mluvila. Vše je zařízené."
„Opravdu?" Vytáhne z kapsy telefon. Chce napsat Jasonovi.
„Mám říct Jasonovi, že neděláš svou práci, tak jak máš?" Zeptám se ho výhružně.
„Al..Ale." Zakoktá se.
„Odvez mě k Jasonovi!"
„Ano, madam. Pojďte." Sesedne z barové židle a vydá se k výtahu.
„Děkuji." Řeknu mu ve výtahu, když už míříme do garáží, ale nepodívám se na něj.

„Prosím, madam." Otevře mi dveře spolujezdce. Poznala jsem, že je to Audi, ale nevím, jaký je to model. V autech jsem se nikdy nevyznala.
„Děkuji, Gio." A zasednu na pohodlnou sedačku. Gio obejde auto a zasedne za volant. Cesta trvala asi půl hodiny, protože ve městě byla velká zácpa. Nakonec parkujeme před jedním klubem, který už od pohledu vypadá, že nebude nejlevnější. Víc mě ale trápí, co by Jason dělal v klubu.
„Zdravím Gio." Pozdraví ho jeden z bodyguardů hned u vchodu.
„Zdravím Hugo." Pokyne mu Gio hlavou.
„Co je to za slečinku?" Projede si mě od hlavy až k patě Hugo.
„Manželka šéfa."
„Tak to běžte dál." Stáhne se rychle a otevře nám dveře od klubu. Když vstoupíme dovnitř, klub je prázdný. Nehraje zde žádná hudba a ani zde netančí lidé.
„Je to noční klub. Lidé jsou zde až kolem desáté večerní." Odpoví mi Gio na mou myšlenku.
„Aha. Jason tenhle noční klub vlastní?"
„Ano."
„Dobře."
„Pojďte, odvedu Vás za panem McCann." A vydá se přes prázdný parket někam dozadu. Zaklepe na dveře a vzápětí se ozve Jasonův hlas z místnosti. Gio otevře dveře a pokyne mi, že mám vstoupit jako první. Trhaně se nadechnu a vstoupím dovnitř. Místnost je tmavá, bez oken, jediné světlo vychází ze dvou lampiček. Naproti dveřím se nachází stůl, za kterým sedí Jason. Podél jedné stěny se nachází velké, dřevěné, uzamykatelné skříně. Na druhé straně sedací souprava s malým stolkem, na kterým je jedna z lampiček.
„Co tu děláte?" Zamračí se na nás Jason.
„Madam McCann?" Zamračí se na mě i Gio.
„Potřebovala jsem s ním mluvit." Podívám se na Gia.
„Ty jsi lhala svému bodyguardovi?!" Vyštěkne na mě Jason.
„Tak trochu." Sklopím svůj pohled na podlahu. Asi to nebyl nejlepší nápad.
„Odejdi, Gio. Potřebuji si tu promluvit se svou manželkou."
„Ano, pane." A odejde.
„Můžeš mi říct, co si to udělala?" Vydá se směrem ke mně.
„Chtěla jsem tě jen vidět." Zamumlám.
„Mluvil jsem snad jasně ne? Nemám čas."
„Nemluvil si jasně. Spíš si mi to típnul." Zamračím se teď pro změnu na něj já.
„Protože nemám čas."
„Nemáš čas ani na vlastní manželku?! Věděl si, Jasone, že jdu do jiného státu, do jiného města, nikoho tu nebudu mít, nic tu neznám a ty si pracuješ?! Jako vážně?!" Začnu na něj ječet jako smyslu zbavená.
„Jsem budoucí boss, Eleanoro. Já se nyní o všechno starám. Já dělám všechno pro to, aby ses cítila jako v bavlnce."
„Nechápeš to a chápat to ani nebudeš." Zavrtím zklamaně hlavou.
„Co nechápu? Hm? Řekni mi to, ať to vím."
„To je zbytečné, Jasone. Promiň, že jsem tě vyrušila od práce. Půjdu najít Gia a pojedu do tvého bytu." Zvlášť si dám záležet na tom slově tvůj.
„Náš." Opraví mě.
„Hm." Zabručím a otočím se k odchodu.
„Skončím dneska dřív a půjdeme někam na večeři." Řekne Jason.
„Nedělej si starosti. Zvykla jsem si, že jsem sama celé dny." Zamumlám zády k němu a odejdu z jeho pracovny.
„Můžeme jet, Gio." Řeknu mu, když ho najdu u baru, kde si povídá s jedním z barmanů.
„Jistě, madam." Zvedne se za židle a začne se loučit s barmanem. Já se vydám ke vchodu.
„Omlouvám se, jestli budeš mít kvůli mně nějaký problém." Omluvím se Giovi během cesty zpátky do baru.
„Ať už se to neopakuje, madam."
„Beru na vědomí."

...

Zbytek dne jsem strávila v apartmánu. Pomohla jsem Grétě v kuchyni a porosila jsem jí, jestli by mě naučila vařit. Nikdy jsem nevařila a doma mě k tomu taky nepustili, protože má matka se bála, že bych si něco udělala. Matka taky nikdy nevařila. Já jsem jí nikdy vařit neviděla. Většinou vařily naše služebné.
Večer jsem si nalila víno, které jsem našla ve vinotéce a zasedla jsem si do jedno z křesel, které se nacházejí na terase. Pozorovala jsem noční Chicago a nechala jsem volný průchod mým myšlenkám.
„Ell..." Osloví mě někdo za mými zády. Leknutím nadskočím. Pootočím hlavu k balkónovým dveřím a všimnu si Jasona. Otočím opět hlavu zpět na město a neodpovím mu. Jestli si myslí, že když přijde domů o dvě hodiny dřív, než chodí a já mu odpustím, tak se mýlí. Slyším jeho kroky, které směřují směrem ke mně a také přede mnou poklekne.
„Jsem vůl..." Začne.
„Hm." A dál si ho nevšímám.
„Došlo mi to, až když už si byla z baru pryč. Omlouvám se ti." Natáhne ruku k té mé, kde nedržím skleničku s vínem, ale ucuknu. Stáhne ruku zpátky ke svému tělu a vyčkává na mou odpověď.
„Dneska budu spát v pokoji pro hosty." Řeknu mu a zvednu se z křesla. Skleničku odnesu zpátky do kuchyně a odejdu do ložnice, abych se mohla převléknout do pyžama. Když vyjdu z koupelny do ložnice, Jason sedí na kraji postele a hlavu má v dlaních. Poté, co zaslechne můj pohyb v místnosti, zvedne hlavu a podívá se na mě. V obličeji má výraz jako zbitého psa.
„Jen jsem se chtěla vysprchovat. V koupelně jsem měla veškerou svou hygienu." Řeknu mu a vydám se pryč z ložnice. Slyším Jasona, který si nahlas povzdechnul, a pak jeho kroky z ložnice.
„Spi semnou." Dožene mě.
„Ne, Jasone. Nechci spát vedle někoho, kterého otravuji a nedokáže mi věnovat trochu svého času."
„Ell, prosím."
„Ne, dobrou noc." Otevřu dveře od pokoje pro hosty a vyjdu dovnitř. Lehnu si do postele a přikryju se. Slyším ještě Jasona, který stojí za dveřmi do pokoje, ale dovnitř nevkročí. Po několika minutách slyším, jak třískne dveřmi do ložnice, a pak celý byt utichne. Nechtěla jsem, aby to zašlo takhle daleko, ale vybral si to sám. Chtěla jsem jen, aby semnou trávil nějaký čas. To jsem toho chtěla tolik? Myslela jsem si, že to bude mezi námi fungovat, ale bohužel jsem se mýlila.
Už několik hodin se obracím ze strany na stranu a nemůžu usnout. Zkusila jsem snad všechny polohy, ale usnout se mi nepodařilo. Několikrát jsem slyšela Jasona, který procházel chodbou do dolního patra. Vždycky se zastavil u dveří od pokoje, ale poté zase odešel do ložnice. Snažím se teď usnout na boku, zády ke dveřím, když zase zaslechnu, jít Jasona po chodbě. Zastaví se u dveří od pokoje a otevře dveře.
„Ell?" Zašeptá do tmy. Neodpovím mu.
„Spíš?" Zkusí to ještě jednou. Když mu ani teď neodpovím, tak se trhaně nadechne. Doufám, že odejde a nechá mě napokoji, ale to se nastane. Slyším, jak zavře dveře, ale vydá se zamnou. Postel se prohne pod jeho vahou, lehne si vedle mě a jeho ruka spočine na mém pase. A já se v tu chvíli cítím o dost líp. Klidněji.
„Nespím." Promluvím.
„Chci si s tebou promluvit."