Secret✔️

8.

Dny plynuly celkem rychle. Ze dnů se staly týdny a z týdnů měsíce. Datum svatby se blížil a já jsem byla čím dál víc nesvá. Jasona jsem za tu dobu neviděla ani o něm neslyšela. Byla jsem za to ráda, protože si pořád nemůžu uvědomit, co to vlastně znamenalo tehdy v mém pokoji. Ráno jsem se probudila sama a Jasona jsem už neviděla. Také si posledních pár dní uvědomuji, že za chvíli budu sdílet s Jasonem život. Budeme žit spolu. V jeho bytě. V Chicagu. Bez mé rodiny. Bez Pheobe a Johna. Nechci být bez nich. Budou mi chybět. Bojím se, jak budeme s Jasonem vycházet. Zatím to šlo, ale pořád mám z něj strach. Vždycky je na prvním místě mafie a gang, pak až rodina. Bude mafii dávat předemě a toho se bojím.
„Půjdeme nakupovat?" Vtrhne do mého pokoje Pheobe. Opět bez klepání. Vlasy má sepnuté do vysokého drdolu a na sobě má zelené šaty nad kolena. Sluší jí to, jako vždy.
„Ráda." Pousměji se na ní. Alespoň přijdu na jiné myšlenky.
„Tak pohni zadkem! Obchody už čekají." Vykřikne a odejde rychle z pokoje.
Vstanu z postele a přejdu do koupelny, kde si zkontroluji svůj dnešní look. Rybí cop a lehké líčení. V pokoji zkontroluji i mé modré šaty, vezmu si kabelku a vyrazím dolů do haly. V hale už na mě netrpělivě čeká Pheobe se dvěma bodyguardy, které neznám. Naši bodyguardi, Alex a Gabriel, jeli něco vyřídit na požádání otce.

„Tak jak v nich vypadám?" Zeptá se Pheobe, která zrovna vyšla z kabinky a na sobě má červené šaty. Jsou upnuté, dosahují nad kolena a mají výstřih do V.
„Vypadáš v nich sexy." Zahvízdám. Jen kdyby nás slyšel otec. Projistotu se porozhlédnu po obchodu, ale spatřím jen bodyguardi, kteří stojí kousek od nás a sami pozorují okolí.
„Že jo? No a něco vybereme tobě, aby ses Jasonovi líbila." Olízne se Pheobe.
„Nic nepotřebuji. Šatů mám dost." Zaprotestuji. Pheobe mi vždycky vybere až moc vyzývavé šaty, které nemůžu nosit, takže vždycky skončí ve skříni. Někde hezky vzadu. Jenže Pheobe mě vůbec neposlouchá a začne se přehrabovat mezi šaty a dalšími kousky oblečení.
„Tyhle." Ukáže mi Pheobe šaty, které našla. Musím uznat, že konečně vybrala nádherné šaty. Modré jako Sargasové moře. Bez ramínek. Dlouhé až na zem.
„Jsou nádherné." Vydechnu. Ani nevím, že jsem zadržovala dech.
„Běž si je zkusit." Popožene mě Pheobe ke kabinkám.
Když se prohlédnu v zrcadle, naprosto žasnu. Vypadám jako princezna. Celkem jednoduché šaty, ale jsou půvabné. Vyjdu z kabinky a v chůzi se zaseknu. Na gauči, který je umístěný hned před kabinkami, nesedí jen Pheobe, ale vedle ní sedí i můj budoucí manžel, Jason McCann.
„Páni! Jsi nádherná Ell." Žasne má mladší sestra, která má vykulené oči a pusu dokořán.
„Děkuji." Hlesnu a pohled zabodnu do Jasona. Ten nic neříká. Pouze sedí, zírá na mě s ústy lehce dokořán.
„Ahoj." Pozdravím ho. Vypadá pořád stejně. Za ty tři měsíce se vůbec nezměnil. Černá košile, černé kalhoty i boty. Tak jako jeho duše. Nikdy mě nebude milovat. Věta, která mě poslední dobou trápí nejvíce.
„Ahoj." Zachraptí.
„Co tady děláš?" Zeptám se ho. Vůbec nechápu, co by hledal v obchodě s dámským oblečením.
„Jel jsem sem s matkou. Měla by být mezi regály s oblečením." Pohodí rukou do prostoru. Dělá to docela často.
„Aha." Hlesnu.
„Koupíš si je, že ano?" Zeptá se mě Pheobe. Odtrhnu svůj pohled od Jasona a zadívám se na mou mladší setru, která má v očích malé jiskřičky.
„Ano. Jsou nádherné. Vezmu si je na dnešní večeři s Karlosem." Mrknu na Pheobe, aby mě podpořila.
„To je super nápad. Bude z tebe úplně vedle." Usměje se. Samozřejmě, že na žádnou večeři nejdu, otec by mě nepustil, ale chci trošičku poškádlit Jasona.
„S Karlosem?" Zavrčí Jason a rychle se zvedne z pohovky. Z očí mu úplně létají plameny, jak až moc zuří. Instinktivně couvnu, protože se ho začínám bát.
„Kdo je to, Eleanoro?" Zatne ruce v pěst a stále jde směrem ke mně. Já stále couvám dozadu, až narazím na stěnu od kabinky. Už nemám kam jít. Sakra! Tenhle vtip se mi nevyvedl. Snad ě alespoň zachrání Pheobe.
„Čekám na odpověď!" Opět zavrčí.
„Eee... n-nikdo." Zakoktám strachy.
„A s tím nikdo jdeš na večeři?"
„Ne." Hlesnu.
„Nelži mi! Nesnáším lži, Eleanoro! Tak jdeš s ním na večeři?!" Zakřičí a pěstí uhodí do zrcadla, který je zamnou. Naštěstí se nerozbije.
„Nejdu." Opět hlesnu. Nedokážu se mu koukat do očí, a tak pozoru jeho boty. Černé.
„Koukej se mi do očí." Zavrčí.
„Nevrč na mě jako na psa!" Vyštěknu a podívám se mu do očí. Wau! Kde se to ve mně vzalo.
„Co si to řekla?!" Zrudne.
„Nic, omlouvám se." Hlesnu a pohled sklopím zpět na jeho černé boty. Opět jsem se mu nepostavila. Bojím se ho. Bojím se svého budoucího manžela.
„Tak mi řekni. Do očí. Kdo je Karlos? A proč s ním jdeš na večeři?" Řekne už trochu jemněji.
„Žádného Karlose neznám a na večeři s ním tedy taky nejdu. Jen jsem si z tebe chtěla vystřelit. Omlouvám se." Zadívám se do jeho očí, ze kterých pořád létají blesky.
„Přijde ti to vtipné?" Zeptá se.
„Ne."
„Tak proč jsi to udělala?" Pohladí mě po tváři, ale já ucuknu. Nad tím se zamračí.
„Nevím. Nechtěla jsem tě naštvat, omlouvám se." Zkřížím si ruce na prsou, abych měla alespoň nějaký svůj osobní prostor.
„Fajn, převleč se, počkám venku." Otočí se, vyjde ven z kabinky, zatáhne závěs a já se v kabince ocitnu sama. Co to bylo? Ta jeho náhlá změna nálad? Pokroutím nad tím hlavou a začnu se převlékat do svých šatů, ve kterých jsem sem přišla.

Na pohovce už sedí jen Jason a nikdy nevidím svou mladší sestru Pheobe ani dva naše bodyguardy.
„Pokud hledáš Pheobe tak jela domů i s bodyguardy. Zajdeme si spolu na jídlo, a pak tě odvezu domů." Pronese Jason. Vstane z pohovky. Vezme mi z rukou šaty, které mám v plánu si koupit a vydá se směr pokladna. Vůbec se mě nezeptá, jestli s tím souhlasím. Vydám se za ním jako poslušný pejsek a uvnitř zuřící a naštvaná na Pheobe, jak mě tu s ním mohla nechat?
Jason zaplatil mé šaty. Nic jsem raději neříkala, protože střídá nálady, jako moje matka, když čekala Johna.
„Ahoj Ell!" Políbí mě na obě tváře Jasonova matka.
„Paní McCannová." Zářivě se usměji. Je to velice sympatická žena. Jason jí je docela dost podobny, spíš jen vzhledově, ale v chování opravdu ne.
„Ale prosím tě, jaká paní McCannová? Tykej mi, já jsem Pattie."
„Dobře." Špitnu.
„Matko, zavolal jsem ti auto. Pozval jsem Eleanor na oběd." Pohladí ji po rameni a lehce se na ní usměje, což mě překvapí, protože Jason se moc neusmívá. Lehce si odfrknu. Jaký pozval? Spíš prohlásil a já nic nemohla namítat.
„Dobře. Buď na ní hodný a užijte si to. Ráda jsem tě viděla Ell." Obejme mě Patti a vydá se od nás pryč.
„Já tebe taky." Křiknu ještě na ní, ale už mě neslyší.
„Tak jdeme?" Nabídne mi rámě Jason.
„Jistě."" Pousměji se.

„Hele!" Ukáže prstemJason na nějaký obchod. Otočím se za jeho prstem, který poukazuje na obchod odVictoria's Secret.
„Tam nejdu." Zakroutím záporně hlavou. Pheobe tam chodí ráda, ale já se tamcítím nesvá. Ty kousky spodního prádla, které tam nabízejí, mi nepřipadají jakospodní prádlo, ale spíš kusy něčeho, co hodně odhaluje a stojí to dost peněz.
„Ale jdeš." Vydá se směrem k obchodu Jason. Rychle se mu vyvlíknu a zůstanustát na místě. Jason se otočí vydá se opět ke mně s rukama v pěst.
„Eleanoro, neštvi mě." Zavrčí.
„Nechci tam, prosím." Zakňučím jako malá holka.
„Proč ne?" Uculí se.
„Protože tam nechci."
„A proč ne?" Naléhá.
„Necítím se tam dobře. Je to tam drahé a to co nabízejí je něco příšerného."Překřížím si ruce na hrudi a našpulím rty. Povzdechne si a lehce ke mněpřistoupí.
„Půjdeme do toho obchodu, a pak tě vezmu, kam chceš. Dobře?" Pohladí mě porameni a já opět ucuknu, na což se opět on zamračí, ale nic neříká.
„Fajn." Prohlásím. Poraženecky a vydám se do obchodu. Překvapená tím ,že mě dokázalpřekecat. Vezme mě pak domů a já s ním nebudu muset na nějaký oběd. Měla jsemmít hezké odpoledne s mojí sestrou. Místo toho jdu s Jason do obchoduse spodním prádlem. To je výborné. Budu teď jen muset přetrpět ten obchod.

xxAdelxx