Secret✔️

28.

Uběhl týden od incidentu, kdy byl Jason postřelen. Druhý den přijel doktor a Jasona znovu celého ošetřil. O dva dny později už Jason začal opět pracovat. Odcházel brzy ráno a vracel se v pozdních večerních hodinách, takže jsme poslední dny spolu vůbec nemluvili. Grétě jsem dala na pár dnů volno, aby mohla letět do Anglie za svou sestrou a já se tak starám o celou domácnost. Baví mě to. Uklízím, peru, žehlím, a dokonce i sama vařím. Gréta mi sice před jejím odjezdem naplnila ledničku k prasknutí, ale už se spoustu jídla snědlo. Jasonovi jsem totiž vařila oběd do krabiček, které si bral do práce s sebou. Vždycky na lince zůstal jen lístek s poděkováním. Nestěžoval si, takže jídlo mu nejspíš chutná.

„Gio?" Zakřičím na celý byt, protože nevím, kde se zrovna Gio nachází. Po několika vteřinách slyším rychlý dupot Giových bot.
„Ano, madam. Děje se něco?" Začne se rozhlížet po celé kuchyni.
„No, zajedeme spolu do obchodu. Ano?"
„Ví o tom pan McCann?"
„Ne, neví. Proč bych se ho na to měla ptát?" Nechápavě svraštím obočí.
„Dostal jsem jasné pokyny, že Vás mám držet uvnitř bytu."
„Držet?!" Vypísknu.
„Tak zněly pokyny, madam."
„Dej mi chvilinku, Gio." Pozvednu ruku na znamení, že chci být o samotě.
„Ano, madam. Budu v kanceláři."
Vyndám si telefon ze zadní kapsy kalhot a vytočím Jasonovo číslo.
„Ano, Ell? Děje se něco?" Ozve se po dvou pípnutích.
„To bych se měla ptát já tebe."
„Nevím, o čem mluvíš."
„Proč si dal Giovi pokyny, že mě má držet v bytě?"
„Ell, venku hrozí nebezpečí. Nechci, aby se ti něco stalo."
„Já vím, ale vždyť mám Gia."
„Já vím, že ho máš, ale jde po nás jeden gang. Kdyby Vás napadlo víc mužů, tak Gio to sám nezvládne."
„Jenže já musím jít nakoupit."
„Proč nenakoupí Gréta?" Zeptá se mě nechápavě.
„Gréta je v Anglii."
„Co dělá Gréta v Anglii? Vždyť jsem jí nedal žádné volno."
„Ale já ano, Jasone. Dala jsem jí na 14 volno a odjela za svou sestrou. To já ti dělám ty krabičky plné jídla. Gréta mi sice nakoupila, než odjela, ale teď už fakt musím jít nakoupit."
„Ty vaříš?"
„Jo."
„To jídlo je fakt dobré, Ell. Myslel jsem, že vaří Gréta a že si poprosila, zda by mi jídlo dávala do krabičky."
„Ne, celé je to moje zásluha."
„Děkuji."
„Můžu jít teda nakoupit?" Zeptám se ještě jednou.
„Vydrž do večera. Přijedu dřív a pojedu s tebou. Dobře?"
„Budeš doma v pět, ano?"
„To je podmínka?" Zeptá se laškovaně.
„Ano, pane McCann."
„Beru na vědomí. V pět jsem doma, bejby." A mobil ohluchne.
Musím si s ním promluvit o celé téhle věci, která se táhne už týden. Ráda bych věděla veškeré věci, abych se to pak nedozvídala od mé ochranky.

...

Je přesně pět hodin a dveře od výtahu se otevřou. Z výtahu vyjde Jason. Má na sobě ležérní černý oblek s černou košilí.
„Jdeš na čas." Povím mu a zvednu se ze sedačky, na které ležím celé odpoledne a čtu si knihu.
„Já vždycky." Usměje se na mě a políbí mě.
„Pojď, půjdeme nakupovat, a pak spolu strávíme večer. Co ty na to?"
„To zní dobře, paní McCannová."
„Vezmu si akorát kabelku a vyrazíme." Políbím ho na rty a vydám se do ložnice pro kabelku. Nikdy jsem nebyla nakupovat potraviny. Bude to pro mě premiéra. Většinou jsme jen nakupovala oblečení a boty. Co se týče potravin. Ty nám vždy zajišťovaly služebné.

...

„Nakupoval si někdy?" Zeptám se ho, když přijdeme do obchodu.
„Ne. Vždycky mi nakupovaly služebné. Co ty?"
„Taky premiéra."
„Tak, co potřebuješ nakoupit?"
„Napsala jsem si lístek."
„Skvělé, tak čti, ať to máme za sebou. Je tu moc lidí."
„Nebuď nervózní, Jasone." Pohladím ho po rameni a začnu číst seznam věcí, které potřebuji nakoupit.

...

„Jaká je vlastně teď situace?" Zeptám se Jasona, když už sedíme v autě a jsem na cestě zpátky domů. Zjistila jsem, že nakupovat potraviny je celkem sranda. Vybírat hezké kousky ovoce a zeleniny. Přemýšlet, jaké vzít máslo nebo maso. Kontrolovat, jaká je spotřební doba.
„Teď úplně netuším, co máš na mysli?"
„Ohledně toho gangu, co tě postřelil."
„Snažíme se po nich pátrat, ale bohužel není po nich ani stopy. Víme, o koho se jedná, protože to nebylo porpvé, co postřelili někoho z našeho gangu, ale nedokážeme je vypátrat, kde teď jsou, aby dostali odvetu."
„A co to má společného semnou?"
„Ještě, než mě postřelili, řekli mi, že bych si měl dát pozor na svou ženu, že jsi velice krásná a pro mě je tě škoda."
„Vždycky je u mě, Gio. Nic se mi nestane. Jsem vždycky v našem bytě. Až dnes jsem byla venku, s tebou."
„Je hezké, jak už říká náš byt." Odtrhne zrak od cesty a usměje se na mě.
„Co se děje?" Zvedne Jason svůj telefon, který momentálně začal zvonit. Hovor dá na reproduktor a ozve se nějaký mužský hlas.
„Pane, za Vámi jede černý Mercedes, který má falešnou SPZ. Bohužel má kouřová skla, takže nevím, kdo auto řídí. Sleduje Vás už od obchodního centra."
„Díky, Paule. Pokusím se ho setřást. Vy ho ale nadále sledujte, musíme vědět,kdo to je." Dává Jason instrukce a křečovitě drží volant v rukou.
„Ano, pane. Jeďte dál po dálnici a na prvním výjezdu z dálnice vyjeďte. Ve městě bude špička, takže byste se mu měl lehce ztratit."
„Dobře." Jason sešlápne víc plyn a naše auto se řítí obrovskou rychlostí skrz dálnici. Ve zpětném zrcátku si všimnu toho černého Mercedesu, o které mluvilPaule. Také zrychlil. Jason hladce předjíždí všechna auta a dál se drží tu obrovskourychlost. Nikdy jsem neměla ráda rychlé jízdy a tohle je pro mě smrt.
„Jason." Zamumlám strachy.
„V klidu, Ell. Jen dýchej. Nic se nestane." Začne mě uklidňovat, ale bohužel to vůbec nepomáhá.
Začnu nahlas dýchat a snažit se uklidnit své děsivé myšlenky. Najednou slyším velkou ránu.
„Sakra. Začali do nás střílet." Zavrčí Jason.
„Cože?! Vždyť to nemůžou."
„Ell, v mafii můžeš všechno."
„Chci, abys vyndala pistol, která je v kaslíku." Začne mi dávat instrukce.
„Já neumí střílet." Zakývám záporně hlavou.
„To nevadí. Vyndej tu pistol."
Otevřu kaslík a vytáhnu z něj černou pistoli.
„Umíš jí nabít?" Zeptá se mě.
„Umm, ano. Učil mě to Gabriel."
„Tak jí nabij. Otevři si okýnko a začni na ten mercedes střílet. Je jedno, zda se trefíš, prostě střílej."
Nabiju pistol, otevřu okno a s celým rozklepaným tělem lehce vykouknu z okna. Zamířím na přední sklo mercedesu a vystřelím. Adrenalin mi začne proudit v těle a já začnu střílet jak smyslu zbavená.
„Jde ti to skvěle, Ell. Vydrž ještě chvíli. Za chvíli sjedeme z dálnici a tam už nebudeš moc střílet." Povzbuzuje mě.

...

„Ell, schovej se. Sjíždím z dálnice." Řekne mi po pár minutách Jason. Rychle přestanu střílet a schovám se do auta. Adrenalin mi stále proudí v těle.Zhluboka dýchám. Ruce se mi třesou. A v pravé ruce stále držím pistoli,kterou pro jistotu odjistím.
„Vedla sis skvěle, Ell." Pohladí mě po stehně a začne se opět věnovat řízení.
„Pane McCann. Po vaší levé ruce bude parkovitě. Zaparkujte tam někde. Mercedes je od Vás asi 10 aut a nemá možnost Vás vidět." Ozve se Paul.
„Vy ho sledujte a kontaktujte mě." Řekne Jason a rychle odbočí na přeplněné parkoviště. Zajede víc do středu a zaparkuje. Chvíli čekáme, zda na parkoviště nevjede i černý mercedes, ale ten projede okolo parkoviště dál.
„Jsi v pohodě?" Zeptá se mě.
Slabě potáhnu, ale pak začnu hlasitě brečet.
„Pojď jsem." Vytáhne si mě na svůj klín a já zabořím svůj obličej do jeho ramene.
„Ell,..."