Secret✔️

22.

Po obřadu jsme se všichni přesunuli do velkého sálu, kde se nacházeli už připravené stoly na hostinu, a kde bude probíhat zbytek svatby. Jedna strana sálu je celá prosklená, tudíž je vidět na jezero, které se kousek odtud nachází a hosté tak mohou poklidně odejít ze sálu přímo na zahradu. S Jasonem jsme mysleli i na to, že zde budou děti, tudíž se na zahradě nachází menší hřiště pro děti. Líbilo se mi, že se do příprav zapojoval i Jason a říkal mi své nápady a názory. Ještě před nějakou dobou bych byla nešťastná a naštvaná, že si musím vzít právě Jasona, ale za tu dobu, co jsem s ním žila, jsem si na něj zvykla a jeho přítomnost mi nevadí. Stále mi nahání hrůzu a občas se ho bojím, ale ne už tolik jako dřív. Líbilo se mi, že jsme žili v jeho pronajatém bytě zde v Londýně. Měl zde spoustu zakázek a práce, a já zde měla svou rodinu. Před měsíc jsem dokonce přijela i jeho rodina, kdy mi jeho matka s Jazzy spolu s mou matkou a Pheobe pomáhaly se svatbou. Zatímco on, jeho otec a Jaxon pracovali. Jsem velmi ráda, že se můj vztah s matkou udobřil. Poté, co byli u Jasona doma, když jsem se probudila po té střelbě, mi zavolala a omluvila se mi. Líbilo se mi, že všechno ohledně svatby prožívala semnou. Pomáhala a říkala mi své vlastní zkušenosti. Díky mé matce, Pheobe, Jazzy a Patti jsem se začala na svatbu těšit. Když jsem u oltáře, říkala Jasonovi své „ano", došlo mi, že ho mám ráda. Přirostl mi k srdci.

...

„Na co myslíš?" Zeptá se mě Jason, který sedí hned vedle mě. Všichni hosté už sedí na svých místech a nyní čekáme, až číšnici donesou předkrm.
„Nad vším. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem si tě nechtěla vzít a teď jsem už tvoje."
„Ano, to jsi. Teď jsi jen má." Políbí mě na hřbet ruky.
„Kdy se budeme stěhovat k tobě?"
„Pozítří."
„Už?" Zděsím se.
„Ano, Ell. Musím pracovat."
„Vždyť si měl práci i tady v Anglii."
„Ano, to jsem měla, ale ta už je hotová. Teď mě čeká práce v USA."
„Aha." Sklopím pohled na svůj klín a začnu si hrát s látkou od sukně svatebních šatů.
„Ell, co je za problém?" Zeptá se mě a chytne mě za ruku.
„To je jedno. Nech to být."
„Něco jsem si řekli. Vzpomínáš? Být k sobě upřímní. Tak mi pověz, co tě trápí a proč se ti nechce do Chicaga."
„Mám tu svou rodinu, Jasone. Já vím, že máš v Chicagu svůj vlastní byt, základnu vašeho gangu a rodinu, ale nikdy jsem v USA nebyla. Nebudu tam nikoho znát. Ty budeš každou chvíli pryč, budeš pracovat. A co já? Já nechci být jen doma. Unudila bych se tam." Povzdechnu si.
„Ell, já vím, že tě to trápí, ale pochop, že musíme."
„Nemusíme." Odseknu mu.
„Nebudu o tom s tebou diskutovat. Pozítří odjíždíme do Chicaga a už se v tom nevrtej." Zavrčí a pustí mou ruku. Starý Jason je zpátky, super!
Po nějaké době když nám donesou předkrm, se raději začnu věnovat jídlu a během celého svatebního obědu nepromluvím. Jason mezitím diskutuje se svým otcem, který sedí hned vedle něho, o obchodech. Zatímco má matka, která sedí vedle mě, diskutuje o něčem s otcem. Po obědě už začala volná zábava, jelikož samotné soutěže jsou naplánované až na později. Všichni spolu diskutují o různých věcech. Pánové především o obchodech a dámy o nových trendech v módě. Já celou dobu sedím na svém místě a hraji se skleničkou, kde mám ještě trochu svého vína.
„Nudíš se?" Přisedne si ke mně blondýna, která je už od pohledu velmi krásná. Své bujné poprsí vystavuje na obdiv a upnuté šaty, které má na sobě, zvýrazňují její křivky. Má přesně to, co já ne.
„Ani ne. Můžu se zeptat, kdo jsi?"
„Och, promiň, jmenuji se Karen." A podá mi ruku, kterou vzápětí přijmu a potřesu si s ní.
„Mé jméno je Eleanora, ale to už nejspíš víš."
„Ano, vím."
„Jsi Jasonova sestřenice?"
„Ne, jsem jeho ex-milenka." Zasměje se.
„Mi..Milenka?" Zakoktám se. Mně tedy do smíchu vážně není.
„Spávali jsme spolu celkem dlouhou dobu. Skoro 2 roky, ale věděla jsem, že má Jason i jiné ženy."
„Proč mi to říkáš, Karen?" Zamračím se na ní.
„Měla bys vědět jednu věc, Eleanoro. Možná s tebou už Jason dělal nějaké sexuální věci, ale co se týče sexu, tak si na něj dávej bacha. Doteď byl hodný a něžný, ale jakmile dojde na sex, tak nad sebou ztratí kontrolu. Jason v tomhle neumí být něžný. Opíchá tě do krve. Ráda jsem tě poznala." A zmizí mi z dohledu, kdy jsem ani její odchod nezaznamenala. Milenka? Tohle byla jeho milenka? Co dalšího nevím? Věděla jsem, že Jason není takový, jaký jsem si myslela, že je. Je to zrůda. Ženy má jen na jedno. Nebudu jeho jediná. Bude mít i další ženy, se kterými bude spát.
„Co ti řekla Karen?" Objeví se vedle mě Jason a chytne mě za ruku, kdy se mu hned vyškubnu.
„Co ti řekla, Ell?" Naléhá.
„Nic, co bych už dávno nevěděla." Zamračím se a zvednu se ze svého místa. Nadzvednu si sukni od šatů, abych si na ní nešlápla a vydám se ze sálu pryč. Potřebuji na čerstvý vzduch.
„Ell, lásko, co se stalo?" Přiběhne zamnou Jason, jakmile se dostanu ven.
„Nech mě chvíli být, Jasone."
„Nenechám. Jsme v tom spolu." Dotkne se mého ramene.
„Já už nemůžu, Jasone." Sesypu se mu do náruče a začnu hystericky brečet. Paradox je to, že on je právě ten důvod, proč brečím, a na ramenou brečím právě jemu.
„Co se stalo? Co ti řekla Karen?"
„Spal si s ní." Řeknu mezi vzlyky.
„Ano, ale je to dávno. Od té doby, co jsme spolu, máme jen tebe. Už s ní nic nemám."
„Taky mi řekla, že mě ošukáš do krve."
„Ta malá kurva." Vyprskne.
„Nemluv sprostě." Napomenu ho.
„Nikdy bych neudělal to, co bys nechtěla. Je mi jasné, že náš první sex nebude tvrdý a nebude takový, jak to má rád já, ale chci, aby se ti to líbilo. Jsi moje žena, Ell. Nejsi moje milenka. Tenhle vztah musí fungovat, aby fungovala naše domácnost. Věř mi, prosím. Nikdy ti neublížím. Nikdy." Pohladí mě po vlasech „a teď už nebreč." dodá.
„Věřím ti, Jasone." Zamumlám mu do ramene. Je to můj manžel, musím mu věřit.
„Na tady máš kapesník." Nabídne mi Jason.
„Děkuji." A kapesník si od něj vezmu.
„Lepší?"
„Ano, děkuji." A utřu si svůj rozmazaný make-up.
„Vrátíme se zpátky, dobře?"
„Ano." Pousměji se na něj.
„Tak pojď." Políbí mě lehce na rty, chytne mě za ruku a společně se vydáme do sálu.

...

Zbytek svatby probíhal už o dost líp. Jason se celou dobu držel po mém boku a Karen jsem už nezahlédla. Každou chvíli se u nás někdo zastavoval a přál nám hodně štěstí do budoucna. Někteří zvali Jasona na panáka, ale Jason se vždycky omluvil a pozvání odmítnul.
V podvečer došlo i na první novomanželský tanec, házení kytice i podvazku, krájení dortu a dokonce jsme zapalovali lampiony štěstí.
Krátce před půlnocí nás hosté, především z Jasonovi strany, začali vybízet, abychom se odebrali do ložnice.
„Pojď, půjdeme už pryč." Zašeptá mi Jason do ucha. Němě kývnu a nechám se vést po schodech nahoru do ložnice, kde strávíme noc. Když Jason zavře dveře od ložnice, je mi jasné, že už není cesty zpět.