Secret✔️

27.

„Co se stalo?!" Vykřiknu a vyběhnu mu na pomoc.
„Zakázka." Řekne jednoduše Jaxon.
„Je postřelený, musí do nemocnice." Dám si Jasonovu ruku okolo krku, abychom pomohla jeho bratrovi a rozjdeme se pomal k sedačce.
„Už jsem volal našeho doktora. Měl by tu být za chvíli." Položíme Jasona na sedačku a pomalu ho položíme. Jeho tvář je celá bledá. Tričko je celé od krve. Kulka ho zasáhla do břicha. Dýchá, ale slabě. Och, Jasone, co si to dělal?
„Dobrý večer, pane McCann." Vystoupí z výtahu doktor spolu s Jeremym a Giem. Ani jsem nezaregistrovala, že pípl výtah.
„Paní McCann, nechte mě prosím v klidu pracovat." Klekne si vedle mě doktor a dává mi najevo, abych šla pryč.
„Ale je to můj manžel." Namítnu.
„Já vím, ale musím ho ošetřit."
„Pojď, Ell. Dáme si spolu čaj." Objeví se vedle mě Gréta. Kde se tu sakra vzala? Vždyť tu nebyla.
Němě přikývnu a následuju jí do kuchyně.
„Bude v pořádku?"
„Jistěže, Ell. Jason měl horší zranění, než je toto. Nejspíš jen ztratil mnoho krve. Jejich doktor je opravdu špičkový doktor. Postará se o něj." Usměje se na mě a otočí se ke kuchyňské lince, aby nám připravila čaj. Já si mezitím sednu na barovou židličku a začnu si hrát s náramkem, který jsem od Jasona nedávno dostala. Pokud se mu něco stane, tak to nezvládnu. Máme ještě celý život před sebou. Čeká nás toho spolu ještě tolik. Musíme se spolu naučit chodit, a pak to bude dobrý. Ale potřebuji ho tady. Za tu krátkou dobu, co jsem jeho žena, jsem se do něj zamilovala. Vím, že mi tohle nikdy neřekne, ale u mě to tak je. Miluju Jasona McCanna. Budoucího Bosse. Vraha. Mafiána, který nemá srdce. Zamilovala jsem se do jeho ďolíčků na tváři, když se na mě usměje. Do jeho pevného objetí, které mi věnuje celé noci. Do jeho jemných doteků, když si hraje s mým tělem. Do jeho tak měkkých a plných rtů, které mi věnují letmé polibky na temeno hlavy nebo si podmaňují ty mé rty.
„Ell? Vnímáš mě?" Zatřese semnou Gréto.
„Och, promiň, jen jsem se zamyslela."
„V pořádku. Koukala si někam do rohu a přejížděla sis prstem přes rty a usmívala ses."
„Och, promiň. Už jsem ducha přítomna." Zrudnu studem.
„Tady máš čaj má drahá. Uleví se ti."
„Děkuji, Gréto." A převezmu si od ní šálek s čajem.

...

„Paní McCann." Osloví mě doktor.
„Ano?" seskočím se židle a podívám se mu do očí.
„Pan McCann je v pořádku. Kulku jsem vyndal a ránu zašil. Ztratil hodně krve, takže teď si nějakou dobu pospí. Až se vzbudí dejte mu prosím tyto léky a hned mi zavolejte. Tady je i moje vizitka." Podá mi ji a vřele se na mě usměje.
„Děkuji, doktore."
„Pan McCann je v ložnici. Přesunuli jsme ho tam." Informuje mě.
„Děkuji za inforamci." Potřesu si s ním rukou a odchází.
Já se vydám po schodech nahoru do ložnice. Na chodbě se setkám s Jaxonem.
„Spí."
„Já vím, doktor mi to říkal."
„Musím s otcem pryč." Poví mi.
„Nezůstanete tady?"
„Ne, Eleanoro. Mafie je důležitější."
„No, jasně. Ta vaše mafie." Ofrknu si a skřížím ruce na hrudi.
„Jde vidět, že tě Jason moc nezkrotil, když si takhle dovoluješ." Zamračí se na mě.
„Proč by taky měl?"
„Máš ho reprezentovat. Měla bys být poslušná žena, která bude dělat to, co říká její manžel."
„Jenže já taková nejsem a nikdy nebudu." Vyprsknu na něj. Chudák jeho budoucí žena. Bude mít akorát trápení, protože její manžel bude bezcitný hajzl.
„O tom se ještě promluvím s tvým manžel." Ušklíbne se na mě a odejde po schodech dolů.
S hlasitým povzdechem se vydám chodbou do ložnice, ale když minu dveře od pokoje pro hosty, vystoupí z něj Jerremy.
„Dobrý večer."
„Dobrý večer, Eleanoro." Pozdraví mě také. „Jdeš za Jasonem?" Zeptá se mě.
„Ano, jdu ho zkontrolovat."
„Nechám ti tady, Gia. Já jedu s Jaxonem pryč." Řekne bez známky emocí. Fakt je mu jedno, že byl jeho syn postřelen? Tyhle vztahy snad nikdy nepochopím.
„Já vím, Jaxon mi to říkal."
„Kdybys něco potřebovala, ozvi se." Pokyne mi hlavou a vydá se chodbou ke schodů.
Vím, že mi Jason každou chvílí říká, že mafie musí být na prvním místě, a pak až potomci, manželky a ostatní. Ale tohle opravdu nechápu. To v nich není alespoň špetka soucitu? Smutně sklopím hlavu a vydám se už konečně do ložnice, abych mohla zkontrolovat Jasona.
Jason leží na posteli, na své půlce. Své medové vlasy má rozházené do všech stran a nečitelný výraz na tváři. Pod očima má viditelné kruhy a pleť má až moc bílou. Ach, zlato. Co si to dělal? Sednu si pomalu na svou stranu postele a lehce uchopím jeho levou ruku do své dlaně. Je studený jako led. Vždycky on zahříval mé studené ruce svými teplými dlaněmi a teď je to obráceně. Prosím, ať je v pořádku. Nestihli jsme toho tolik. Slíbil mi, že spolu pojedeme někam na výlet. Že mě naučí lyžovat. Konečně jsme spolu začali nějak vycházet a ono se to tak pokazí. Proč? Co jsem komu udělala, že mě nenechá být šťastnou?

...

Jason spí už přes 30 hodin. Celou dobu sedím na své půlce postele a pozoruji ho. Žádná zmínka po tom, že by se chtěl vzbudit. Gréta mi sem nosí snídani, oběd i večeři, ale já do sebe většinou nastrkám ani ne čtvrtku porce. Každou chvílí mě kontroluje i Gio, zda jsem v pořádku. Od té doby, co Jaxon s Jerremym odešli, nezavolali a ani se nepřišli na Jasona podívat. Pattie mi druhý den ráno volala a vyptávala se, jak je jejímu synovi. Omlouvala se mi, že nás nemůže přijít navštívit, ale musela jet s Jazzy něco vyřizovat do New Yorku. Byla jsem ráda, že se alespoň někdo o Jasona zajímá.
Během dne se buď koukám na televizi, kterou stejně moc nevnímám nebo čtu knížku, kterou jsem nedávno našla v knihovně.

...

„Ell..." Zachraptí někdo v místnosti.Rychle se zvednu do sedu a podívám se na Jasona. Oči má doširoka otevřené apozoruje mě.
„Jasone?" Oslovím ho. On žije. Och, můj bože! On žije.
„Mám žízeň." Zachraptí.
„Hned ti pro něco zajdu." Vyskočím z postele a vyběhnu do kuchyně. Nalejudo sklenice čistou vodu a do kapsy od županu si vložím léky, které zde nechaldoktor.
„Na, napij se." Podám mu sklenici, když se vrátím.
„Děkuji."
„Tady je ještě prášek, který máš zapít." Podám mu ho.
Jason zapije i prášek a vrátí mi do rukou prázdnou sklenici.
„Jak se cítíš?"
„Jako postřelený."
„Byl jsi mimo 34 hodin."
„Promiň. Musela ses stresovat."
„Hlavně, že jsi v pořádku."
„Říkal ti něco Jaxon nebo můj otec?"
„Ne. Jaxon tě sem dotáhnul, a pak zavolal doktora, který tě ošetřil. Tvůj otectu chvíli byl, ale pak rychle odjel i s Jaxonem, protože museli něcovyřídit. Včera volala tvá matka s Jazzy a omlouvaly se, že nemůžou přijít,protože jsou v New Yorku."
„Nejsi v bezpečí, Ell."
„Jsem. Mám tebe a Gia."
„Ne, nejsi. Ten, kdo mě postřelil. Jmenuje se Paul. Chce nám přebrat území,které patří nám. Zjistil, že jsi mou slabinou. Zjistil si o tobě vše. Půjde teďpo tobě."
„Věřím ti, že mě ochráníš, Jasone." Pohladím ho po tváři, kde má několikadennístrniště.
„Musím něco vymyslet a přesunout tě do bezpečím." Nedá si říct.
„Dobře, ale teď si pojď lehnout. Jsi určitě ještě unavený."
„Jsem."
Zavrtám se do jeho náruče a zavřu oči.

JSEM ZPÁTKY!