Secret✔️

15.

„Můžete mi prosím dát Jasona k telefonu?" Zeptám se bodyguarda, který zrovna s Jasonem telefonuje.
„Zajisté madam." Odpoví mi.
„Pane McCanne, slečna Eleanora chce s vámi mluvit." Řekne bodyguard do sluchátka. "Zajisté pane, můžete se spolehnout." Odpoví Jasonovi.
„Madam, pan McCann vám teď zavolá na Váš mobil ať můžete spolu komunikovat." Ohlásí mi bodyguard, který se dál věnuje řízení, zatímco druhý bodyguard hledá něco na počítači.
„Jasone." Řeknu do sluchátka Jasonovi, který mi právě volá.
„Ell? Jsi v pořádku?" Zeptá se mě Jason s obavami v hlase.
„Já..Já nevím. Ani nevím, co se vlastně děje. Prej nás někdo sleduje." Povídám mu vystrašeně.
„Ano, sledují Vás moji nepřátelé. Gio a Max tě odvezou do bezpečí. Odvezou tě do našeho bytu, kam by se dostat neměli. Členové mojí skupiny jsou na cestě do mého bytu, aby je kdyžtak zadrželi. Budu na tebe čekat v bytě. Je s tebou Jazzy?"
„Ano, je semnou." Podívám se na Jazzy, která sedí vedle mě a má vyděšený výraz.
„Dobře. Ať se drží u tebe a ty se hlavně drž Gia a Maxe. Ano?" Zeptá se mě.
„Budu se jich držet." Slíbím mu.
„Neboj se, Ell. Moje ochranka tě dovede ke mně. Jsi s nimi v bezpečí." Ujišťuje mě přes telefon.
„Bojím se i tak." Přiznám mu.
„Neboj se, Ell. Jsi v bezpečí. Ty i Jazzy." Snaží se mě uklidnit.
„Dobře. Věřím ti. Věřím tvým mužům."
„Když budeš semnou, tak jsi v bezpečí. Nikdo ti semnou neublíží a pokud se někdo o to pokusí, tak já budu posledním člověkem, kterého uvidí. Podříznu mu krk za to, že se chtěl dotknout něčeho, co je moje."
„To bys vážně udělal?"
„Ano." Potvrdí mi. „Podle GPS jste 2km od bytu. Drž se Gia a Maxe. Za chvíli už budeš doma." Řekne a zavěsí.
Mobil si rychle uklidím do kabelky a otočím se na Jazzy, která má vyděšený obličej. Chytnu jí za ruku a pousměji se na ní.
„Co říkal Jason? Co se děje, Ell?" Zeptá se mě.
„Někdo nás sleduje, ale za chvíli už budeme v bytě. Čekají tam další muži a je tam i Jason."
„Nikdy jsem tohle ještě nezažila." Přizná se mi Jazzy.
„Já taky ne. Musím být silná. Nesmím tady brečet a být vyděšená, protože to by vůbec nepomohlo situaci. Věřím tvému bratrovi, že bude všechno v pohodě." Stisk upevním.
„Připravte se dámy. Až zastavíme, tak musíte rychle vyskočit z auta a běžet k výtahu. Budou nás chránit další muži, aby se vám při přesunu nic nestalo. Slečno Eleanoro, vystupte prosím ze strany od slečny Jazzy, bude to tak rychlejší." Informuje nás Max.
„Děkuji." Pousměji se na něj a trhavě se nadechnu. Bojím se. Co když se něco stane? Něco pokazí? Co když postřelí mě nebo Jazzy? Musím přestat na tohle myslet a myslet jen na jedno. Rychle se přesunout do výtahu.
Vidím, jak naše auto rychle zajíždí do podzemní garáže a já jsem připravená, co nejrychleji vystoupit z auta a běžet k výtahu, který nás dostane do bytu.
„Teď!" Zakřičí Max, když auto zaství.
Jazzy rychle otevře dveře od auta a utíká rychle k výtahu, kde zahlédnu i Jasona, který má v ruce zbraň a míří na vstup do podzemních garáží. Na nic nečekám a běžím za Jazzy. Soustředím se pouze na Jasona a výtah a prostě běžím. V pozadí slyším střelbu a několik hlasů, ale nic nevnímám. Pouze běžím.
„Ell? Ell?!" Třese semnou někdo. A v tu chvíli se podívám na Jasona, který má vystrašený výraz.
„Jsi v pohodě?" Zeptá se mě a pohladí mě po tváři.
„Já..Já nevím." Rozpláču se a vrhnu se mu okolo krku.
Jason mě vezme pod koleny a zvedne mě do své náruče, zatímco já ho objímám okolo krku a hlasité vzlykám do jeho černého saka.
„Ššššš. Už je to dobrý." Laská mě ve vlasech.
Slyším pípnout výtah, který oznamuje, že už jsme v patře, kde je i Jasonův byt. Ani jsem nezaznamenala, že jsme už ve výtahu. Pokusím se postavit na nohy a pustit se i Jasona, ale ten ještě víc upevní jeho stisk a udělá krok dopředu.
„Odnesu tě do postele." Zašeptá mi do ucha.
„Děkuji."

„Donesu ti nějaké léky na uklidnění a vodu. Převlékni se do něčeho pohodlnějšího. Budu hned zpět." Řekne mi Jason, když mě posadí na postel v jeho ložnici.
„Děkuji." Pousměji se na něj.
Když Jason odejde, tak se pomalu zvednu z postele a vydám se do koupelny. Poté, co si opláchnu obličej vodou a odlíčím se, tak si vlasy stáhnu do nedbalého drdolu a vydám se zpět do ložnice. Z Jasonovo skříně si vezmu jeho tričko a vydám se zpět do koupelny, kde ze sebe sundám šaty a místo nich si obléknu jeho tričko, které také po něm voní. Tričko je mi natolik dlouhé, že mi sahá až do půli stehen a vypadá jako šaty, takže se nemusím stydět, že něco odhaluji.
V posteli ležím už nějakou dobu a koukám jen do stropu.
„Jsi v pořádku?" Zeptá se mě Jason, který právě přišel.
„Asi ano." Odpovím mu
„Nesu ti ty léky a vodu." Položí tác na noční stolek.
„Děkuji. Jak je Jazzy?"
„Je jen vystrašená. Dal jsem jí taky léky a teď spí v pokoji pro hosty."
„Dobře. Lehneš si ke mně? Prosím." Zeptám se ho.
„Ale jen na chvíli. Musím ještě něco vyřídit s ochrankou. Přijedou i naši otcové, abychom mohli vyřešit, kdo to byl."
Jason si sudá sako a lehne si ke mně. Já si položím hlavu na jeho hruď a přivinu se k němu.
„Tak moc jsem se bál." Přizná se.
„Co?" Zeptám se ho nechápavě.
„Bál jsem se, že se ti něco stane. Když mi zavolal Max, že za vámi jede auto, které je až moc podezřelé a že zjistil, že má špatnou SPZ, málem jsem vyletěl z kůže. Mohli jsme to zjistit pozdě a mohlo se ti něco stát. Neodpustil bych si to. Nikdy."
„Jsem v pohodě. Jazzy je v pohodě. Obě dvě jsme vystrašené, ale to je nejspíš normální. Zachránil si nás se svými muži. Jsem v pořádku. Jsem u tebe." Utěšuji ho.
„Nikdy se ti nic nestane. Vždycky tě ochráním." Řekne a políbí mě. Prohloubím náš polibek a s rodostí mu ho oplacím. Miluju, když mě drží, jako křehkou panenku, ale zároveň dost pevně, abych mu neutekla. Laskám ho ve vlasech a užívám si ten polibek, tak jako z mnoho jiných polibků.
Je mi jasné, že se necítí úplně nejlíp i on. Dneska mi dal najevo, že se o mě bojí a že mu na mně záleží. Chci se ho zeptat, co to znamená. Co znamenají tyto náznaky, protože jsem zmatená. Řekl mi, že na prvním místě bude vždy mafie, ale teď jde vidět, že měl o mě strach. Řekli mi, že mě nikdy nebude milovat, ale tímhle způsobem mi dává najevo, že mu na mě záleží a že mě má ráda. A já cítím, že se do něj začínám zamilovávat...