Secret✔️

14.

Když Jason odešel, tak jsem šla do koupelny, kde jsem se vysprchovala a vyčistila si zuby. Teď sedím v obývacím pokoji, v ruce mám ovladač a přepínám mezi pořady, kde stejně nic nedávají.
„Slečno Ell." Promluví na mě někdo náhle, až leknutím trhnu.
„Ano?" Otočím se na bodyguarda, který ještě před chvílí stál u dveří od výtahu.
„Je tady sestra pana McCanna, slečna Jazzy."
„Děkuji za informaci." Vřele se na něj usměju.
„Mohu ji pustit dovnitř?"
„Určitě." Ujistím ho a on se odebere zpět na své místo. Ke dveřím.

...

„Ahoj, jsem Jazzy, Jasonova sestra. Ráda tě poznávám." Obejme mě Jazzy. Je to slečna s drobnou postavou a s blond vlasy po ramena. Na pohled je velmi sympatická a milá. S ní si budu rozumět.
„Mě taky těší, Jazzy." Objetí jí opětuji.
„Pojď dál. Posaď se do obýváku. Dojdu do kuchyně pro něco k pití." Řeknu jí.
„Děkuji."
V kuchyni připravím vodu, kam dám citrón a limetku. A vydám se zpět za Jazzy, která na mě čeká už v obýváku.
„Jak se máš?" Zeptám se jí, když přijdu s vodou i do obýváku.
„Mám se docela dobře. Teď už budu mít chvíli klid. Zařídila jsem tu pro otce nějaké věci, tak snad mi dá teď už pokoj. Co ty? Co Jason? V pohodě?"
„Dnes jsem strávila první noc tady v bytě. Musela jsem pryč z našeho domu, kde jsem žila s rodiči. Dost jsme se poslední dobou hádali a já už na to neměla nervy. S Jasonem to docela klape. Je dost náladový."
„To mě mrzí, snad se Váš rodinný vztah zlepší. Jason je dost náladový, ale pokud budeš dělat to, co chce, tak to bude v pohodě."
„To je právě to. Já mám svou hlavu. Nechci, aby mi pořád něco diktoval, jak co mám dělat." Povzdechnu si.
„Dej tomu čas. On si zvykne, že jsi nezávislá žena, která má své vlastní názory. Bude to v pohodě." Pohladí mě Jazzy po rameni a usměje se na mě.
„Jsi jiná než tvůj bratr." Zasměju se.
„Já vím. Jsme dost odlišný v chování, ale jinak jsme úplně stejný."
„Chtěla bych mít hezké manželství, kdy se budeme navzájem podporovat a bude to fungovat. Nechci se trápit nebo tak." Povzdechnu si.
„Jason je dobrý muž, Ell. Jen potřebuje čas, jako všichni muži." Vřele se na mě usměje.
„Dám mu ten čas ráda. A teď dost řečí o Jasonovi. Povídej mi něco o sobě." Pobídnu ji.
„Co bys chtěla vědět?"
„Prostě mi něco o tobě řekni."
„Tak jsem Jazzy, což už víš." Zasměje se. „Chtěla jsem studovat vysokou školu, ale rodičům se to nelíbí, takže jsem doma. Je mi 17 let, ale za půl roku mi bude 18náct, takže nejspíš mi rodiče najdou nějakého chlapa."
„To chápu." Pousměji se na ní. Taky jsem to zažila, ale ještě to stále prožívám.
„Mám hlad. Nepůjdeme někam na oběd?"
„No... nevím, jestli se to bude Jasonovi líbit. Zavolám mu." Řeknu a zvednu se ze sedačky. Vezmu svůj telefon, který byl na konferenčním stolku a vytočím Jasona.

„Ell?" Ozve se z telefonu Jasonův hlas.
„Ahoj Jasone, je tady Jazzy a chtěli bychom jít na oběd, tak ti to jen oznamuji."
„Dobře, hlavně měj s sebou ochranku. Zavolám jim, aby Vás doprovodili, a pak i dovedli zpět do bytu."
„Dobře, děkuji." Pousměji se, že nic nenamítal.
„Dej na sebe, prosím, pozor Ell." Zaprosí mě.
„Dám, neboj se. Uvidíme se večer."
„Určitě. Těším se, zatím."
„Já taky, zatím." A típnu telefon.

„Já taky?" Zeptá se Jazzy.
„Jo.. Že se těší na večer." Zakousnu se do svého spodního rtu.
„Co bude večer?"
„Asi budeme doma." Zasměju se.
„Tak jdeme?" Zeptá se Jazzy.
„Ano, jen si dojdu pro kabelku."

„Tak můžeme." Oznámím, když přijdu před výtah, kde už na mě čeká Jazzy.
„Super."
„Madam, volal pan McCann, že Vás máme doprovodit. Dnes budu Vaší ochrankou a ještě muži, kteří už na nás čekají v garáži." Oznámí mi muž v černém obleku, který mě už tu dnes celou dobu hlídá.
„Dobře, děkuji pane...?"
„Gio." Doplní mě muž.
„Děkuji pane Gio, tak můžeme jít. My jsme připravené." A vejdu do výtahu, který právě přijel.
„Kam bys chtěla jít?" Zeptá se mě Jazzy ve výtahu.
„Záleží na tom, na co vlastně máme chuť."
„Znám jedu restauraci, která je francouzská, ale dělají tam i pizzy, které jsou super." Řekne Jazzy.
„Tak pojedeme tam?"
„Klidně." Usměje se.
„Tak jo, pojedeme tam, a pak bychom mohli na nákupy. Co ty na to?" Zeptám se jí.
„To je super nápad! Pojedeme nakupovat a dáme si někde i kafe."
„Domluveno." Usměji se. Jazzy je fakt fajn. Škoda, že se semnou nebaví Pheobe. Určité by si Jazzy taky oblíbila.
Výtah cinkne a ozná mí, že jsme dojeli do garáží. Vyjdeme z výtahu i s panem Gio a vydáme se k černému BMW, který je hned před výtahem a čeká na nás.
Gio mi otevře dveře za řidičem a s poděkováním nastoupím.
„Kam to bude dámy?" Zeptá se nás šofér auta, když nastoupí mi Jazzy.
„Do La Burno, prosím." Řekne Jazzy.
„Rozumím, slečno."

Auto po půl hodině zastaví u restaurace, kde bychom dneska měly s Jazzy jíst. Vytoupíme obě z auta vydáme se do restaurace.
„Dobrý den dámy, stůl pro dvě?" Zeptá se nás číšník, který je v bílo modrém obleku.
„Dobrý den, ano." Řekne Jazzy.
„Tak pojďte zamnou." Vyzve nás.
Já se během cesty k našemu stolu porozhlížím po restauraci, která je ve francouzském stylu. Vždycky Jason vybral restauraci, která vypadala příjemně, a tak to má i jeho mladší sestra.
„Tak prosím dámy. Váš stůl." Ukáže číšník na stůl, který je hezky prostřený do bílých modrých barev.
„Děkujeme." Řekneme s Jazzy najednou.
„Tady máte náš jídelní a nápojový lístek. Za chvíli se vrátím pro Vaší objednávku." Řekne a odejde zpět.
„Ty a Jason vždycky vyberete tak skvělé restaurace." Pochválím Jazzy.
„Joo, tak na to jsme odborníci, protože si potrpíme na skvělém jídle. Miluju italskou a francouzskou kuchyň a to i Jason."
„Já taky." Zasměju se.
„Co si dáš?" Zeptá se mě po nějaké době Jazzy, kdy koukáme obě dvě do lístků a hledáme, co bychom nejvíc chtěli.
„Dlouho jsem neměla pizzu, takže já volím pizzu s chřestem. Co ty?"
„Dám si taky pizzu, ale s kukuřicí. Miluju kukuřici, jedla bych ji skoro pořád." Pokrčí rameny.
„A k pití? Dáme si nějaké víno?"
„Mám nejraději nějaké sladké, jak si na tom ty?"
„Já taky, takže to máme vyřešené."
„Tak co to bude dámy?" Zeptá se nás číšník, který zrovna přišel k našemu stolu.
„Jednou pizzu číslo 23 a jednou číslo 27. Doporučil byste nám prosím nějaké dobré víno?" Zeptám se ho.
„Přáli byste si červené víno nebo bílé či růžové?"
„Růžové." Řekneme s Jazzy zároveň.
„Tak třeba Lambrusco?" Zeptá se.
„Ano." Přitakám Jazzy a já se k ní přidám.
„Dobře tedy, děkuji za objednávku." Poděkuje číšník, vezme si od nás lístky a odejde od našeho stolu.
„V jakých zemích si byla?" Zeptám se mé společnice.
„Procestovala jsem skoro celou Severního Ameriku, půlku Evropy. Pár zemí v Africe a pár zemí v Asii. Co ty? Bylas někde?"
„Bohužel ne. Rodiče vždycky cestovali sami. Já vždycky zůstávala doma s mými mladšími sourozenci a s Amandou, což je naše chůva."
„Ty máš mladší sourozence?"
„Ano. Pheobe a Johna. Johne je ještě malý. Je mu teprve 7 let." Usměji se.
„Taky mám mladší sourozence, ale jsou už starší, takže si s nimi nemůžu hrát nebo tak."
„To chápu. Ty máš jen mladší bráchy že?"
„Ano. Jaxon, Robert a Jacob."
„Páni, Vás je tolik?"
„Ano, Jason je nejstarší. Jemu je 23 let, a pak jsem já. Mně je 17. Jaxonovi je 15, Robertovi 14 a Jacobovi 12, ale to je děsný puberťák. Mamka měla Jasona už v 18ti." Vypráví mi Jazzy.
„Myslela jsem, že je Jasonovi 25 let."
„Fakt?!" Začne se nahlas smát Jazzy, až se na nás otáčí lidi v restauraci.
„Jo." Rozesměju se.
„A tobě je 18náct, že?" Zeptá se mě Jazzy, když se přestaneme smát.
„Ano."
„Tak to je v pohodě." Usměje se na mě.
„Tak dámy, tady je vaše objednávka, snad vám bude chutnat." Řekne číšník, ,který nám přinesl jídlo, které jsme si objednali. Vedle něj stojí další číšník, který má v rukou skleničky s vínem.
„Děkujeme." Poděkujeme a oba dva číšníci odejdou, abychom si mohly vychutnat jídlo.

...

„To jídlo bylo vynikající. A nákupy s tebou byly naprosto super! Děkuji,že sis na mě udělala čas." Povídám Jazzy, když jsme na cestě zpět domu.
„Souhlasím. Bylo to naprosto super. Musíme to někdy zopakovat." Usměje se namě.
„Někdo nás sleduje." Řekne do sluchátka jeden z ochranky.
„Cože?!" Zeptám se ho.
„Madam, za námi jede auto, které má falešnou SPZ." Řekne mi bodyguard.
„To jde?" Zděsím se.
„Ano. Musím Vás, co nejdřív dostat do bezpečí. Vás i slečnu Jazzy. Teďkomunikujeme s panem McCannem, kterého mám na telefonu." Vysvětluje mi dálbodyguard.