Secret✔️

17.

„Dobré ráno." Zašeptá mi Jason do ucha.
„Dobré ráno." Otevřu oči a podívám se na něj.
„Jak ses vyspala?"
„Skvěle. Co ty?"
„Poslední dobou spím líp." Vycení na mě své zuby.
„Co si dáš k snídani?"
„Tebe." Oblízne se.
„Och..." Vytřeštím na něj oči zděšením.
„To je vtip, krásko."
„Krásko?" Usměji se na něj
„Líbí se ti to?"
„Mmm." Políbím ho krátce na rty.
„Půjdu nám udělat tu snídani." A pomalu se začnu zvedat z postele.
„Nee. Pojďme ještě ležet." Zatáhne mě za ruku.
„Žádný válení. Vstáváme!" Zvolám.
„Ell, ty mě týráš."
„Já? Ty jsi ale lhář, Jasone." Hodím po něm polštář, který ho ale mine.
„Takže polštářová válka?" Zasměje se Jason a hodí po mně polštář, který měl ještě před chvílí pod hlavou. Samozřejmě, že mě zasáhne.
„To si vypiješ!" Zakřičím. Vezmu polštář ze země, který po mně Jason hodil a hodim ho po něm zpátky. Jason se rychle polštáři vyhne a chytne ho do svých rukou. Rychle se napřáhne a hodí ho po mně zpátky. Já se rychle polštáři vyhnu a seberu jiný polštář, který je na posteli. Hodím ho po Jasonovi, ale nestihne se mu vyhnout.
„Joooo! Trefila jsem tě!" Zasměju se.
„Ale jenom jednou, krásko." Zakřičí smíchy Jason.
„Trefím tě ještě hodněkrát." Řeknu sebevědomě.
„Tak to chci vidět." Vysmívá se mi.
„Tak se koukej." Chytnu polštář, který je hned vedle mě a hodím ho po Jasonovi. Bohužel Jason stihnul polštář chytit a hodit ho po mně zpátky. Polštář do mého těla narazil takovou rychlostí, že jsem spadla až postele.
„Auuu." Zakvílím, když ležím na posteli.
„Ell, jsi v pořádku?!" Objeví se najednou u mě Jason.
„Asio." Chytnu se za hlavu, která mě bolí.
„Bolí tě hlava?"
„Trošku."
„Ty jsi trdlo." Zakroutí hlavou a vezme mě do náruče.
„Jsem v pohodě, Jasone. Nemusíš mě nosit." Zasměju se.
„To nevadí. Položím tě zpátky do postele." Políbí mě na čelo a položí mě zpět na postel.
„Řeknu Olivii, ať nám připraví snídaní."
„Kdo je se Olivie?"
„Moje hospodyně."
„Aha. Dobře. Požádáš jí, aby udělala lívance s ovocem?"
„Jak si přeješ. Teď lež. Dneska se budeme jen válet."
„Nemusíš do práce?" Zeptám se ho udiveně.
„Ne."
„Dobře."
„Půjdu si vyčistit zuby a půjdu najít Olivii. Pusť si zatím televizi." A odejde vedle do koupelny.

„Nesu jídlo." ŘekneJason, když vstoupí do ložnice. Tác který měl v ruce položí vedle mě napostel a sedne si hned vedle mě.
„Olivie připravila lívance, jak sis přála. Dala nám k tomu i nuttelu aovoce."
„Je úžasná. Dokonce udělala i kávu pro tebe a pro mě pomerančový džus."
„Ano."
„Tak se dáme do toho?" Zeptám se.
„Určitě. Mám hlad jako vlk."
„Voní to naprosto dokonale. Budu jí muset poděkovat."
„To nemusíš." Zakroutí hlavou Jason.
„Je to slušnost a hlavně je to fakt dobrý."
„Ale ona to má v popisu práce."
„To je jedno. A už nemluv." Napomenu ho a dál si vychutnám tu skvělou snídani.
„Dobře." Zasměje se Jason a také se pustí dál do jídla.

„Nudím se." Řeknu Jasonovi, kdy už asi čtyři hodiny ležíme v posteli akoukáme se na různé filmy, co dávají v televizi.
„Nebaví tě už ten film?"
„Ne a nebaví mě už ležet." Zafuním.
„Tak co chceš dělat?"
„Nevím, ale měli bychom začít řešit svatbu."
„Svatbu?" Zeptá se udiveně.
„Ano, svatbu. Máme jí už za měsíc a půl." Upřesním mu.
„Já vím, ale myslel jsem si, že se nechceš do toho zapojovat."
„Je to naše svatba. Chci si všechno udělat sama."
„Dobře. Termín už je daný. Svatba se koná 1. května."
„Ano. Chtěla bych mít svatbu někde venku."
„To není špatný nápad. Chceš mít i obřad venku?" Zeptá se mě.
„Jo, chtěla. Ty?"
„Svatba venku je v pohodě. Ell, měla bys vědět, že já se v tomhle vůbecnevyznám." Zasměje se.
„Já vím, ale nechci, aby všechno rozhodnutí bylo na mně."
„Nenechám tě v tom samotnou." Políbí mě na rty.
„Do jakých bys to chtěl barev?"
„Co třeba bílo-růžová?"
„Růžová? Ty chceš mít růžovou svatbu?" Začnu se smát.
„Takovou tu světlou." Objasní mi.
„Myslíš starorůžovou."
„Asi tak se jmenuje."
„Skvělý nápad. Víš, kolik bude hostů?" Zeptám se ho.
„Matka říkala něco málo kolem 500 hostů."
„Cože?!" Vypísknu.
„Jsme dost známí v tom, že podnikáme, což není pravda. Musíme pozvatveškeré sponzory a obchodníky. Musíme taky pozvat naše spojence v mafii arodinu."
„Vždyť tam budu znát tak 30 lidí."
„Taky neznám všechny."
„Dobře."
„McCann." Řekne do telefonu Jason, který mu před chvíli zvonil.
„Hmm." Odpoví člověku, který mu volá.
Jason se zvedne z postele s stoupne si čelem k oknu.
„Ne, je tady." Otočí se čelem ke mně. Obočí má svraštěné k sobě, mračí se.Kdo mu asi tak volá?
„A to nemůže to udělat sami?!" Zařve do telefonu.
„Fajn! Jsem tam do 20ti minut!" Zařve a mobil hodí na postel.
„Budu muset odjet." Podívá se na mě. Je neklidný.
„Och.." Povzdechnu si.
„Můžu jet s tebou?" Zeptám se ho.
„Nepojedeš semnou, Eleanoro." Odsekne.
„Cože?"
„Zůstaneš tady." Odsekne mi znovu a vydá se ke skříni, ze které vyndá černétričko a černé džíny.
„Ale já nechci zůstat doma."
„Nezajímá mě to."
„Jasone, prosím." Zvednu se rychle z postele a vydám se k němu.
„Řekl jsem, že ne!"
„A proč ne? Proč mě tady chceš nechat samotnou? Nechci být tady sama, bojím se."A slzy mi začnou téct po tvářích.
„A čeho se prosím tě bojíš?"
„Že se tady opět někdo objeví. Jasone, prosím." Zaprosím ho.
„Oblékni se a připrav se." Řekne mi a já se rychle vydám do koupelny. Sundám sigumičku z vlasů a vlasy si rozčešu. Podívám se do zrcadla, abych siprohlédla, jestli je můj obličej v pořádku a vydám se zpět do ložnice.Jason sedí na posteli a kliká něco do telefonu.
„Co si mám vzít na sebe?" Zeptám se ho.
„Něco nenápadného."
Ze skříně tedy vyndám své jediné černé džíny, a pak černý rolák. Vydám se zpětdo koupelny, kde se převléknu.
„Můžeme jít." Prohlásím, když se už hotová vrátím do ložnice.
„Jdeme." Chytne mě Jason za ruku a vede mě pryč z ložnice až k výtahu.

V garážích nasedneme do černé Audi.
„Zapni si pás." Řekne mi, když vyjíždí z garáží. Uposlechnu ho a rychle sizapnu bezpečnostní pás. Jason se rychle řítí ulicemi pryč z města.
„Kam to jedeme?" Zeptám se ho po nějaké době.
„Do jednoho skladu. Je problém se zásilkou."
„Dobře."
„Až dojedeme ke skladu, tak počkáš v autě. Já omrknu okolí, až pakvystoupíš, ano?"
„Dobře." Pokývám hlavou.
„Bude to nebezpečné, Ell." Proplete nám ruce Jason a naše ruce položí na mélevé stehno.
„Já vím, ale ty mě ochráníš...."