Nenávidím Tě, Wolfharde 2

19.

,,Jsem ráda, že jsi ten boj vyhrál. Nevim, co bych bez tebe dělala" ležela jsem Finnovi na hrudi. ,,Jsem tady. Neřeš to lásko" dal mi pusu do vlasů.

,,Finne?" slyšeli jsme jeho mámu jak jde po schodech do Finnova pokoje.

,,Kurva" křikl. Vylítli jsme z postele a začali se rychle oblíkat.

Rychle jsem si sedla na židli a dělala něco na telefonu.

,,Co potřebuješ mami?" usmál se na mámu v přivřených dveřích. ,,Jen jestli nemáte hlad třeba?" usmála se. ,,Ne to je v pohodě. Před chvíli jsme jedli" usmál se a rychle zabouchl dveře.

,,No i když já bych něco snědla" pohladila jsem si břicho se smíchem. ,,Tamarooo" řekl se smíchem dlouze a skočil zpátky do postele.

,,Nemůžu uvěřit, že už ani za týden jdeme do školy" povzdychla jsem. ,,Tak hlavní je, že tam budem chodit spolu" lehl si bokem, aby viděl na mě. ,,Jo to jo" usmála jsem se.

,,Pamatuješ si naše jakože první setkání? U toho jezera?" pousmál se. ,,Jo. Bála jsem tě..." vzdychla jsem. ,,Ale noták. Přece nebudeme řešit minulost" zvedl se z postele a silně mě objal.

,,Já vim, ale hrozně moc jsi mi ubližoval a..a bojim se, že to uděláš znova.. I když tě miluju, tak v sobě furt cítím trochu strach" rozbrečela jsem se mu do jeho šedivé mikiny.  ,,Tamaro já tě miluju! Už bych ti nikdy nic takovýho neudělal. Přísahám!" křikl.

Klečel u mě a já seděla na židli. Držel mě za ruku a koukal mi do ubrečených očí.

,,Finne..Já..musím se ti s něčím přiznat.." silně jsem se rozbrečela.