Nenávidím Tě, Wolfharde 2

90.

,,Panebože, co ti to udělali?" prohlížel si Finn mé tělo, které bylo pokryto modřinama.

Tak strašně to bolelo, když se mě dotýkal. Každý jeho dotek mě zabolel. Nemohla jsem se pomalu ani pohnout.

,,Promiň, že jsem tě tam dal" chytnul mě jemně za ruku a zadíval se mi do očí, které byly rudé.

,,V pohodě. Tak moc jsi mi chyběl" zasmála jsem se a objala ho.

Byla jsem tak moc ráda, že ho zase vidím. Zase jsem se cítila v bezpečí a doma.

,,Bolí to?" koukl se na mě lítostně Finn.

,,Neskutečně moc" rozbrečela jsem se na Finnově hrudi.

Oči mě pálily, po celém těle jsem měla modřiny a já měla pocit, že každou chvíli umřu.

,,Noták neplakej. Půjdeme si spolu lehnout a všechno bude v pořádku dobře?" usmál se na mě Finn a já jen přikývla.

Finn mě vzal do náruče a nesl mě po schodech až do postele. Tam mě položil a lehl si vedle mě. Přikryl nás oba dva peřinou a usnuli jsme.

Bylo skvělý s nim zase ležet v posteli a být milována.