Nenávidím Tě, Wolfharde 2

95.

Jsem v 5 měsíci a břicho už mám vážně velké. Bolesti jsou stále velké a dost nepřijmné.

Je prosinec a venku už je dost sněhu. Je to tam hodně namrzlé, takže raději zůstávám doma, abych neuklouzla.

Už s Finnem pracujeme na dětském pokojíčku. Už máme vymalováno modrou barvou.

Spousta lidí nám řeklo, že modrá barva je na holčičku divná, ale nám se to líbí. Už máme i sestavenou postýlku a koupené nějaké hračky.

Nemůžu se na ní dočkat. Až ji budu držet.

,,Tyvole tam je zima jak svině" přišel Finn z nákupu a šel hned ke krbu.

,,Tak co čekáš, když jsi si vzal jenom triko a na to bundu" zasmála jsem se a krájela dál cibuli.

,,Potkal jsem Alie a čuměla na mě vražedným pohledem" pohladil mě Finn po břichu.

,,Kráva" otočila jsem se na Finna a dala mu pusu.
-
Zrovna jsme obědvali a povídali si u toho, ale když v tom se mě Finn zeptal ,,Víš co je skvělý? Že jsem tvůj první a poslední kluk. Jakto, že jsi nikdy nikoho neměla? Však seš strašně pěkná" uculoval se na mě.

,,Chodila jsem s holkama." šeptla jsem, ale i tak to Finn slyšel a zaskočilo mu.

,,No prostě... Já nevim.. Myslela jsem si, že jsem lesba nebo já nevim. Chodila jsem s nima asi proto, protože mě nikdy žádnej kluk nechtěl. Potřebovala jsem lásku" pokrčila jsem ramenama a dál se šťourala v jídle.

Strašně jsem jsem se bála toho, že vznikne hádka.

,,A ty jsi s nima i spala? Jakože jste si.."
,,Jo" rychle jsem odpověděla aby to slovo nevyslovil.

,,Ale teď máš mě a já ti tu lásku budu dávat do konce mýho života" pohladil mě po ruce a usmál se na mě.

Ulevilo se mi.

Od té doby co jsem těhotná, tak se Finn hodně změnil. Chci říct k lepšímu. Je šťastnej, pomáhá mi.

,,Zapomeneme na minulost? To vše, co se mezi náma dělo.." stiskl mi ruku.

Kývla jsem na něho a usmála se. Za chvíli nám začne ten pravý život. Za chvíli se nám narodí holčička.

,,Finne jsem strašně moc ráda, že jsem v ten den šla k tomu jezeru na tu lavičku, protože kdybych tam nešla, tak by se třeba nic z tohohle nestalo."

,,Jsem strašně rád, že mám zrovna tebe." políbili jsme se.
———-
Dneska jsou Vánoce a Finn měl včera narozeniny. Oslavili jsme to dokud jsme mohli. Teď je mu 20 let a já nemůžu uvěřit tomu, že to tak rychle uteklo. Však ještě před chvílí mu bylo 15 let.

Už spolu budeme 5 let. Neskutečný. Všechno se odehrálo tak strašně rychle. Za tu dobu se toho událo tak strašně moc. Spoustu krásných vzpomínek s nim. Spoustu srandy. Spoustu slz. Spoustu smíchu.

Objeli jsme naše rodiny a dali si s nima dárky. Ještě jsme se popovídali o výchově dítěte a jeli zpátky domů.

Udělala jsem nám večeři, kterou jsme potom snědli a šli ke stromečku.

Rozbrečela jsem se u něho, když jsem si rozbalila jeden z dárků. Držela jsem knížku, kterou vytvořil Finn. Byly tam naše všechny fotky, které jsme kdy pořídili. Byla nádherná!

,,Finne to je nádherný!" objala jsem ho se slzama v očích.
—
8 měsíc.
Škola skončila. Škola už není. Teď už nás čeká práce. Teda Finna.
Já budu na mateřský.