Nenávidím Tě, Wolfharde 2

23.

Probudila jsem se a už u mě stála Octavia. Ona mi snad nedá pokoj ani při spánku.

,,Co chceš" zamumlala jsem do polštáře.

,,Nic. Jen chci aby jsi už vstala" usmála se.

Člověk se nemůže ani vyspat do prdele.

,,Fajn už vstávám. Zmiz už do prdele Octavio" odstrčila jsem ji.

Nejspíš se šla koukat do obýváku na pohádky.

,,Co chceš k snídani?" koukala jsem do lednice.

,,Nic. Už jsem jedla. Spíš až moc dlouho" řekla svým jemným hláskem.

,,A pak, že nic neumíš" protočila jsem očima a sedla si na gauč.

Rozhodla jsem se Finnovi napsat. Napsat mu, jak dlouho bude pauza trvat.

Konverzace
Tamara- Finne...Jak dlouho bude ta pauza trvat? :(

Finn- Týden, měsíc, rok ? Netušim.

Tamara- Finne.. Mrzí mě to..

Finn- To jsi si měla uvědomit, než jsi se před nim vyslíkla do naha.

Tamara- Já to vim. Prosím odpusť mi Finne.

Finn- Jak jsi vůbec tohle mohla dopustit?!

Tamara- Byla jsem už ze všeho mimo, vyčerpaná, smutná..

Finn- Jo ták. A proto jsi se potřebovala vyspat s mým nejlepším kamarádem? Nebo jak? Kurva miluješ mě ty vůbec?

Tamara- Samozřejmě, že tě miluju! Ani nevíš jak moc Finne.. Prosím ukonči tu pauzu. Chybíš mi...

Finn- Miluješ? Nebo milovala? To je docela rozdíl. Pauza pokračuje. Měj se Tamaro.

Konec konverzace.

,,S kým si to tak píšeš, že se u toho tváříš tak naštvaně?" přiběhla ke mně Octavia.

,,S nikým" zamkla jsem telefon a rychle zamrkala, aby mi nevytekly slzy.

Celý den jsem si s Octavií hrála. Ona viděla, že nejsem šťastná. Snažila se mě rozveselit, ale já.. Já jí to vracela sprostýma slovama..

Bylo už celkem pozdě večer..

,,Budeme koukat na horor?" poskočila Octavie.

,,Ne" zakroutila jsem hlavou.

,,Prosím!" křikla. Snažila se mě přemluvit.

,,Řekla jsem ne kurva! Není to pro tebe! Seš ještě malá a blbá." zakřičela jsem.

Nechápu to. Ubližuju jí.. Co se to semnou sakra děje?!

,,Tamaro! Nenávidím to tady! Jsi na mě zlá! Já se ti celou dobu snažím pomoct!" křikla Octavia.

Octavia je možná malá, ale má víc rozumu než některé 16 leté holky.. Někdy teda.

,,Nevíš, co se děje Octavie!" zakřičela jsem.

,,Myslíš si, že jsem věčně šťastná? Jenom kvůli tomu, že jsem dítě, který má hračky, pohádky a všechno, co chce? No tak tě asi zklamu. Nejsem šťastná! Nenávidím to tady! Chci někam ven.. Domů" zakňučela.

,,Tak fajn. Chceš jít ven? Tak pojďme" vzala jsem klíče a otevřela dveře.

,,Tak pojďme" ukázala jsem na dveře.

Procházeli jsem se lesem. Šly jsme hodně rychle. Octavie furt a furt mluvila.

,,Tamaro už mě bolí nohy" zakňučela.

,,Chceš aby tě tady nechala?! Protože to je to, co chci udělat. Jestli už kurva nezavřeš hubu, tak tě tady nechám. Ve tmě, v dešti. A umreš tady!" zakřičela jsem na celý les.

Octavia se rozbrečela a běžela zamnou.

Ani nevim kam jsme pořádně šly. Pak mi to ale došlo.. Moje nohy šly k Finnovi domů. A kdy jsem si to uvědomila? Když jsme u něho stály.

,,Kurva nebreč už! Nikdo ti nic nedělá!" zakřičela jsem na celou ulici.

Viděla jsem ho. Rozsvítilo se u něho v pokoji. Uviděla jsem jeho kudrnaté vlasy v okně.

Nezvládla jsem to. Rozbrečela jsem se v tom silném dešti. Dopadla jsem na kolena do velké kaluže.

Dešťové kapky padaly všude na mě. Octavia jen koukala s otevřenou pusou, protože nevěděla, co má dělat.

,,Nenávidím svůj život! Nenávidím!" křičela jsem.

,,Tamaro! Octavie! Pojďte dovnitř!" chytl mě za ruku Finn.

Dal nám suché oblečení a řekl ať u něho přespíme.
Octavie šla rovnou spát a já si mohla promluvit s Finnem.

,,Tamaro? Děje se něco?" sedl si naproti mně ke stolu.

,,Já..já už nevim, co se semnou děje. Šikanuju svou sestřenku, piju a něco..něco se děje celkově semnou.. V mojí hlavě je jenom myšlenka na to, jak si prostřelim hlavu" rozbrečela jsem se.

,,Tamaro. Jsem tady vždycky pro tebe a ty to víš. I když jsem na tebe nehorázně moc naštvanej, tak nedopustím aby se ti něco stalo. A teď se jdi prospat. Vypadá to, že potřebuješ spánek"