34.

783 53 2
                                    

Záchranka tu byla hned a taky hned Tamaru naložila.
Tak hrozně jsem se o ní bál.

Seděl jsem v čekárně a čekal, až přijde doktor. Co, když řekne, že umírá? Nebo já nevim.

Klepaly se mi ruce a začal jsem se potit. Už to trvá nějak dlouho to čekání.

Musel jsem si pro kafe do automatu. Byl jsem tak nervózní, vynervovanej a nevim, co všechno ještě.

Sedl jsem si zpátky na místo a čekal dál. Mezitím jsem popíjel to nechutný kafe za pár kaček.

Doktor vyšel ze dveří a jen okolo mě prošel.

,,Bezva. A já myslel, že jde zamnou" zakroutil jsem hlavou.

Seděl jsem tam takových dalších 20 minut a stále nic. Co, když je to opravdu něco vážného?

Ze dveří vyšel další doktor a už šel konečně ke mně.

,,Je na tom hodně špatně. Tamara má..."

Nenávidím Tě, Wolfharde 2Kde žijí příběhy. Začni objevovat