Nenávidím Tě, Wolfharde 2

62.

Den s rodinou jsem si vážně užila. Byla sranda, popovídali jsme si a tak.
Den už byl bohužel u konce a Finn už pro mě dorazil.

Vzala jsem ještě nerozbalený dárek s ostatníma věcma a nastoupila do auta.

,,Proč to nemáš rozbalený?" zasmál se na mě Finn v autě.

,,Protože nikdo neví, co je ten dárek zač. Nikdo ho prej nekupoval a nikdo neví, jak se tam dostal. Tak jsem si řekla, že ho rozbalim s tebou" usmála jsem se.

Dorazili jsme domů a já už rychle brala nůžky, abych mohla přímo přeizolepovaný dárek rozbalit.

,,Počkej! Než to rozbalíš... Ty se nebojíš, co v tom bude?" chytil mě za ruku.

,,Proč bych měla?" zasmála jsem se a pokračovala dál v rozbalování.

Pomalu jsem otevřela krabici a jen na ni tak koukala s otevřenou pusou.

,,Finne?" šeptla jsem.

V krabici bylo oblečení na miminko a hračky pro něj.

Nechápala jsem to.

,,Říkal jsem si, že jednou to dítě mít určitě budeme a tak jsem nás už trošku připravil. Vim, že dítě budeme mít klidně až za pár let, ale to nevadí" usmál se na mě.

,,To je dárek od tebe?"

,,Jo. Domluvil jsem se s tvoji rodinou, ať dělají, že nevědí, co ten dárek je" zasmál se.

,,Ty jsi skvělej" skočila jsem po něm a objala ho.

,,Miluju tě" řekli jsme naráz.