Nenávidím Tě, Wolfharde 2

88.

,,Elizo?!" zašeptala jsem.

Na rameno mi zaklepala Eliza. Eliza je moje bývalá spolužačka. Co tu sakra dělá?

,,Co tady děláš?" štěstím jsem ji objala.

Byla jsem ráda, že je tady aspoň jeden člověk se kterým se znám. Bylo super ji zase vidět.

,,Rodiče mě sem zavřeli, protože jsem se začala řezat." ukázala mi velké jizvy na rukách a stehnech.

Uslyšela jsem kroky jeptišky a tak jsem Elizu rychle stáhla a schovaly jsme se.

Elizy jsem se zeptala, jestli neví kde je nějaký telefon, protože jsem potřebovala nutně zavolat Finnovi.
Eliza řekla, že ví a tak mě k němu dovedla.

,,Ale musíš bejt rychlá, protože pacienti volat nemůžou" řekla mi Eliza a mě začalo bouchat srdce.

Rychle jsem vytočila Finnovo číslo a čekala až to zvedne. Nezvedal to a tak jsem mu nechala vzkaz na který se snad podívá.

,,Finne dostaň mě odtud prosím. Cpou mi do pusy nějaký prášky a vážou mě k posteli, abych si je vzala. Finne není to tady normální. Objevila se tady i Eliza a chceme ven. Finne já ti slibuju, že se změním, ale prosím dostaň nás-"

,,Co tady děláte?! Pacienti volat nesmějí. Tohle si zaslouží trest" zakřičela ta nepříjemná jeptiška.

Chytla jsem Elizu za ruku a běžela s ní pryč od tý mrchy. Ona běžela za náma a stáhla si Elizu k sobě. Já dál utíkala a neodvážila se na Elizu ani podívat.

Eliza se pak už celý den neukázala a já věděla, že je něco špatně. Taky mě na chvíli napadlo, že utekla. Rozhodla jsem se, že odejdu z jídelny dřív a půjdu ji hledat.

Prošla jsem všechny místnosti kromě jedný. Byla zamknutá, ale naštěstí jsem věděla, jak dveře odemknout i bez klíče. Finn mě to naučil.

Otevřela jsem dveře a hledala Elizu.

,,Elizo?" šeptla jsem.

Přišla jsem do velké místnosti a na lehátku leželo něco přikrytého. Pomalu jsem se k tomu přiblížila a odhrnula bílý plášť.

,,Panebože" zakryla jsem si pusu, abych nezačala křičet.

Byla tam Eliza. Měla rozřezanou pusu a oční víčka přišitá k sobě. Už byla mrtvá, takže jsem byla zase sama.

Rozbrečela jsem a se zamlženýma očima se rozhlížela po místnosti. Všude byly doktorské nůžky a celkově věci na operování. Našla jsem tam nůž, který jsem bez váhání okamžitě sebrala.

,,Já se tě nebojim ty děvko" rozrazila jsem dveře a s nožem v ruce šla najít východ.

Přidala jsem do kroku, protože se měli pacienti začít zavírat do cel a kdybych tam nebyla, tak mě půjdou hledat.

Našla jsem východové dveře, ale nešly otevřít. Mohla jsem s nima lomcovat jak moc jsem chtěla, ale nešlo to.

,,Však nejste zamknutý tak honem!" zakřičela jsem.

,,Tamara Anderson" zakřičel na mě chlap a chytl mě za paži. Táhl mě zpátky do cely a já věděla, že ven se jen tak nikdo nedostane.