Nenávidím Tě, Wolfharde 2

69.

Nemohla jsem věčně zůstávat doma, takže jsem do tý školy prostě jít musela.

Abych byla upřímná... Bála jsem se tam jít. Už jenom kvůli tomu, jak jsem si včera s Finnem psala.
—-
Procházela jsem chodbou a cítila ty pohledy lidí. Ty šepoty o mně.

Byla jsem u své skříňky a dávala si tam věci, které zrovna nepotřebuju mít u sebe.

,,Andersonová" zaječel jeden kluk na chodbě a chytil mě za zadek.

,.Nesahej na mě" otočila jsem se na něho.

,,Nebo co" zasmál se a přirazil mě na skříňku.

V tu chvíli jsem měla úplný déjà vu. Přesně tohle mi udělal Finn na základce.

Ten kluk mě začal osahávat a lidi okolo se tomu jen smáli. Ani jeden člověk tam mi nebyl ochoten pomoct.

Byl tam i Finn, ale nesmál se. Jen koukal.

,,Jdi ode mě pryč!" křikla jsem, ale ten kluk to nejspíš nevnímal.

,,Nechceš se ke mně večer stavit? Že bych si tě taky vyfotil"

,,Jdi ode mě!!" strčila jsem ho a utekla na školní hřiště.

Tam jsem si sedla ke stolu a celá vyklepaná se snažila uklidnit.

Může za to Finn! Může za všechno Finn!

Začalo zvonit na hodinu. Utřela jsem si slzy a s batohem na zádech šla do třídy.

Finn dělal celou hodinu hluk. Furt se smál a mluvil. Bylo mu úplně jedno, že je hodina.

,,Finne sedni si tam kde jsi seděl" ukázala učitelka prstem na místo vedle mě.

No skvělý!

Finn si vzal věci a sednul se ke mně.

,,A budeš tady sedět až do konce roku!" zakřičela.

Finn jen protočil očima a dělal si svoje věci.

,,Tak jsme zase vedle sebe" šeptl.

,,Nemluv na mě" otočila jsem se k oknu a hleděla ven.

,,Je mi líto, co se stalo na chodbě" vzdychl.

,,Fakt?" otočila jsem se na Finna se špetkou nadějí.

,,Ne" zasmál se a protáhnul si ruce.

,,Jsi ubohej" zakroutila jsem hlavou a psala si zápisky, který učitelka psala na tabuli.

,,To bych neříkal"

,,Copak ti ten rozchod není ani trochu líto? To ty tvoje city tak rychle zmizely a nebo byly jen předstíraný?! Hm?!" otočila jsem se na něho s naštvaným výrazem.

,,Jsi roztomilá" usmál se.

,,Tohle na mě nezkoušej" zakroutila jsem hlavou a cítila, jak se mi oči plní slzama.

,,Tady se někomu chce plakat koukám" udělal smutnej výraz a u toho se zasmál.

Otočila jsem se k oknu, abych si slzy utřela. Mezitím začalo zvonit na přestávku a Finn měl stále kecy.

,,Hele mám otázku. Nechtěla by jsi mi zase vykou-"

,,Chceš vykouřit? Tak si vykuř svýho tátu ty čůráku" dala jsem si batoh na záda a už chtěla odejít, ale Finn mi zatarasil cestu.

,,Takhle zlá na mě nebudeš zlato"

,,Polib si prdel" sykla jsem mu do obličeje a za to jsem schytala pořádnou facku, která byla slyšet po celé třídě.

Chytla jsem se za štípavé místo a sledovala Finna, jak odchází ze třídy pryč.