Nenávidím Tě, Wolfharde 2

59.

Ráno jsem se rychle nasnídala a udělala všechny důležité věci a okamžitě si jela domů pro tu kazetu.

Jela jsem tam s Finnem, protože kdyby jsem šla pěšky, tak to bude na dlouho.

Nikdo nebyl doma. Asi táta někam s 'mamkou' jel. Což bylo super.

Rychle jsem pod postelí vytáhla krabici s kazetama a prohledávala. Našla jsem kazetu, která tam před tím rozhodně nebyla.

,,Máme doma přehrávač na kazety?" koukla jsem se na Finna, který seděl na posteli.

,,Jo máme"

Kazetu jsem si rychle dala do kabelky a hned jsme jeli zpátky domů. Byla jsem vážně zvědavá, co na tý kazetě bude.

Finn rychle odemkl dveře a já rychle běžela k televizi. S klepavýma rukama jsem vložila kazetu do přehrávače a sedla si s Finnem na gauč.

Na obrazovce se objevila moje máma, jak sedí v mém pokoji a usmívá se.

Začala mluvit; Ahoj Tamaro. Na tohle video se asi podíváš až za pár let, protože jsi ještě maličká a nepochopila by jsi nic, co tu řeknu.

Asi ti nejspíš teď vrtá hlavou, proč jsem se zabila, že? To ti tady hned vysvětlím.

Dnes je ten den, kdy to chci udělat. Je 20.5 2000 a ty jsi ještě malej podižvík. Teď by mě zajímalo v kolika letech na to koukáš. Jsi už dospělá? Máš už někoho? Doufám, že je to kluk a je na tebe hodnej.

Nad tím jsem se musela pousmát. Kéž by mě teď máma viděla.

,,Je na mě hodnej" usmála jsem se na Finna a dál sledovala nahrávku.

No. Když jsi se narodila, tak jsem za tebe byla hrozně moc ráda. Jsi můj malej andílek Tami. Teď jsi s tátou v Zoo a určitě koukáš na koně.

Asi chceš vědět to hlavní, že?

Začalo to tím, že mi umřela sestra. Nevim jestli si ji pamatuješ. Měla jsem ji hodně ráda a přes její smrt jsem se přenášela hodně špatně. Jmenovala se Markie. Když jsi byla ještě miminko, tak tě ráda chovala.

Pak mi asi po roce umřeli rodiče. Ty si asi pamatuješ.
Měli autonehodu a ani jeden to nepřežil.

,,Nepamatuju" zakroutila jsem hlavou a poslouchala dál.

Byla jsem potom hodně v depresích, kvůli tomu, že už vlastně nemám nikoho kromě tebe a tvého táty.

Jo a ještě teď trošku přeskočím, když jsem byla malá. Jako malá jsem byla znásilněna. Tvému otci jsem to neřekla. Chtěla jsem si to nechat pro sebe.

Zpátky k tomu teda.

Začala jsem brát různý prášky a začínala být slabá, ale nedávala jsem to na sobě znát.

Vše se mi nějak kazilo a já už byla pomalu ale jistě úplně nadně.

Pak přišel ale okamžik, kdy jsem si řekla, že to je poslední kapka. Tvůj táta mě podvedl.

,,Pane bože" šeptla jsem a ucítila, jak mi tečou slzy po tvářích.

Tady mám zbraň se kterou se dnes hodlám... Nechci říkat to slovo, ale jistě víš, co chci říct.

Neplakej malá Tami.

Vždycky tady budu s tebou. Všude.

Chci se tě na něco zeptat. Věříš v reinkarnaci? Jestli nevíš, co to je, tak ti to vysvětlím.

,,Co je reinkarnace?" otočila jsem se já Finna, který jen pokrčil ramenama, protože to slovo taky nikdy neslyšel.

Reinkarnace znamená, že se vlastně znovu narodíš. Můžeš se narodit jako kdokoliv a komukoliv, ale budeš zase žít.

Takže až třeba jednou budeš s někým čekat miminko, tak se ti třeba narodím já. Nebylo by to super?

No, už tu mluvím blbosti a zbytečně video natahuji, ale mám tě moc ráda Tami, a buď furt tak silná, jako jsi teď. Ať se zase setkáme, sbohem.

Nahrávka se vypla a já jen koukala do černé obrazovky.

Rozbrečela jsem se.

,,Pojď ke mně" objal mě silně Finn a já mu brečela do hrudi.

,,To bude dobrý miláčku" dal mi pusu do vlasů a pohupoval  semnou.

,,Kdybych byla starší, tak bych to mohla zastavit"

,,Ale noták. Nemůžeš si tohle dávat za vinu" utřel mi slzy a vlasy mi dal za ucho.

,,Finne? Slib mi, že spolu budeme mít jednou dítě" koukla jsem se na Finna ubrečenýma očima.

,,Doufám, že jo" usmál se na mě a dal mi pusu.