Nenávidím Tě, Wolfharde 2

87.

Probudila jsem se s bolestí hlavy a přemýšlela kam mě to dali. Byla všude tma a smrad.
Pomalu jsem se zvedla na nohy a snažila se najít dveře.

,,Pusťte mě!" bouchla jsem do dveří.

Samozřejmě mi nikdo neotevřel, což se dalo čekat.

,,Já nejsem blázen! Pusťte mě prosím!" křičela jsem.

Najednou se dveře otevřely a já uviděla tu samou jeptišku, která mi nacpala prášky do pusy.

,,Co tady křičíš!" chytla mě za paži a snažila se mi ji stisknout co nejvíc.

,,Já sem nepatřím. Prosím pusťte mě domů" zahučela jsem na ni.

,,Buď už ticho. Už mě to tvoje kňourání unavuje" sykla mi do obličeje a odešla.

Všimla jsem si, že mě zapomněla zavřít a tak jsem se rozhodla tuhle budovu hrůzy prozkoumat.

Procházela jsem se po chodbách a okolo mě chodilo spoustu divných lidí, kteří tu aspoň narozdíl ode mě patřili.

,,Tamaro?" někdo mi sáhnul na rameno a já leknutím poskočila.

Kdo si myslíte, že tam bude?🤔