Nenávidím Tě, Wolfharde 2

79.

Pátek byl tady a my s Finnem zůstali doma. Finn šel odvést Octavii do školy, zatímco já doma uklidila.

,,Tak co Octavia?" zeptala jsem se Finna, který zrovna přišel domů.

,,Ušlo to" hodil klíče na stůl a sednul si na židli.

Otočila jsem se na Finna s hadrem v ruce a koukla na něho. Vypadal hodně zamyšleně.

,,Co je" sedla jsem si k němu na židli.

,,Chtěl bych si jít udělat tetování" zamyslel se a mě to přišlo jako dobrý nápad.

,,Jdem? Udělám si taky"

,,A co chci chceš vytetovat?" zasmál se.

,,Datum narození svojí mámy... 20. července..."

S Finnem jsme se teda psychicky připravili na bolest a vyrazili.

Bolesti jsme se báli zbytečně. Ono to vůbec nebolelo, což jsme se dost divili.

Finn si vytetoval nějakýho smajlíka, i když teda nevim, co to má za význam. Já si teda aspoň vytetovala něco, co je pro mě nějak tak důležitý a to je datum narození mojí mámy... Kéžby tu teď byla...

Oba dva jsme šli s úsměvem na tváři domů a byli šťastní, že to máme za sebou.