Nenávidím Tě, Wolfharde 2

67.

Chvíli jsem nechodila do školy. Nemohla jsem. Vždycky, když jsem tam šla, tak se něco stalo.

Teď uběhlo pár týdnů a já se musim vrátit.

Celá ve stresu jsem vstala z postele a se znechuceným obličejem se připravila.

Bála jsem se, co přijde tentokrát. Byla bych radši, kdyby nepřišlo nic.

Přišla jsem do třídy a všimla jsem si, že Finn najednou sedí vedle Alie.

První hodinu se nedělo nic.

Druhou už to ale bohužel přišlo.
Všem zabrnily telefony a to i mě.

Odemkla jsem telefon a vyskočila na mě zpráva od Finna. Poslal mi fotku... Teda všem poslal fotku... Byla jsem tam já... ale nahá.

Otočila jsem se na Finna, kterej se smál jak zhulenej. Kdo ví? Třeba i byl.

Už byl slyšet šepot po celé třídě.

A já ti tak věřila...

,,Ta má velký kozy!" uslyšela jsem kluky zamnou.

,,Nechápu, že ji Finn nechal. Vždyť Alie je úplně plochá" zasmál se jeden kluk zamnou.

Finn je totiž strašnej kokot víte?

Co má Alie a já ne?

,,Ta je blbá. Ještě se od něho nechá vyfotit děvka" zasmála se holka předemnou společně se svou kamarádkou.

Takže už jsem nazývaná i děvkou. Skvělý!

Sbalila jsem si věci a opět odešla ze školy.

Nedalo se to poslouchat. Co to sakra Alie z Finna udělala?! Probudila v něm toho starýho nechutnýho debila.

Sedla jsem si na lavičku a zapálila si cigaretu a u toho nepřetržitě brečela.

Nenávidím Wolfharda.

,,Miluju tě Tamaro"

Drž hubu.

,,Doufám, že jednou budeme mít spolu dítě"

Drž hubu do prdele.

,,Už bych ti nikdy neublížil"

Zakřičela jsem. Zakřičela jsem přes celou ulici, ale naštěstí tam nebyla ani noha.

Jak jsem slavila svoje 18nácté narozeniny? Neslavila.

Hodně pomalou chůzí jsem šla domů s rozteklou řasenkou a rudýma očima.