Nenávidím Tě, Wolfharde 2

36.

Vzbudil jsem se a hned z postele vylítl.
Rychle jsem udělal hygienu a oblíknul se.

Zavolal jsem si taxíka a jel směrem do nemocnice.

Uviděl jsem její rodiče. Seděli tam v čekárně a její máma nejspíš brečela.

,,Dobrý den" řekl jsem udýchaně a sedl si k nim.

,,Ahoj Finne" řekla smutně její máma.

,,Bude v pořádku" objal jsem její mámu a chytil ji za ruku.

Její táta chodil sem a tam. Nevydržel chvíli sedět. Už bylo i k nevydržení jak furt chodil.

Konečně jsme mohli dovnitř.

,,Běžte první" pousmál jsem se.

Její rodiče za ní šli a já měl aspoň na chvíli pokoj od jejího vystresovaného táty.

Byli tam takovou další hodinu. Nevadilo mi to, protože já tam s Tamarou budu dýl.

,,Ahoj" pozdravila mě chraplavým hlasem.

Byla celá bledá a měla velký fialový kruhy pod očima.

,,Ahoj" usmál jsem se na ni a sedl si k ní na židli.

,,Finne-" řekla vyděšeným hlasem.

,,Neboj se, bude to v pořádku" chytl jsem ji za ruku a usmál se na ni.

,,Bojim se, že umřu" zaplnily se jí oči slzama a silně mi ztiskla ruku.

,,Neumřeš! A víš proč? Protože tady budu s tebou celou dobu a jsi silná holka." usmál jsem se na Tamaru, i když mě samotnýmu bylo dost do breku.