Nenávidím Tě, Wolfharde 2

58.

Probudila jsem se ráno s bolestí hlavy a ruky.
Podívala jsem se na telefon, který ukazoval sobotu.

,,Au" sykla jsem a tím jsem probudila spícího Finna.

,,Pojď převážu ti to" zvednul se z postele.

Finn mi ruku převázal, ale byl nějakej zamlklej.. Byl ticho.

,,Jsi v pohodě?" chytla jsem ho za ruku, když chtěl někam jít.

,,A ty?" kouknul se na mojí ruku.

,,Neodpovídej na otázku otázkou" protočila jsem očima a čekala na jeho odpověď.

,,Jsem"

,,Finne... Chci, aby jsi mi řekl pravdu o tom, jestli jsi s Alie spal"

,,Nespal jsem s ní. Proč bych to dělal, když mám tebe?"

,,Já nevim"

,,Miluju tebe. S Alie jsme jenom kamarádi a taky to tak bude. Ani se mi nelíbí, jak vzhledově, tak ani moc chováním" usmál se na mě a mě spadl kámen ze srdce.

Byl už večer a Finnovi začala volat máma, ať okamžitě přijde domů, že mu potřebuje něco důležitého říct.

,,Hned jsem zpátky" dal mi pusu a odešel.

Byla jsem doma teda sama. Zapla jsem si televizi a koukala na film s talířem a rohlíkem v ruce.

Najednou v domě něco nahlas bouchlo a já se sebou škubla, až talíř spadnul na zem. Naštěstí se s nim nic nestalo.

Zvedla jsem se z gauče a šla se podívat po schodech do ložnice a dalších místností, co mohlo tak nahlas bouchnout.

Nic jsem nenašla. Asi to bylo někde venku a jen to znělo, jakoby to bylo doma.

Byla jsem v ložnici a slyšela Finnův hlas, jak mě volá.

Rychle jsem sešla schody a šla za Finnem, ale nikdo tam nebyl.

Začalo mi celkem bušit srdce a já se začala rozhlížet po obýváku, jestli se Finn někam neschoval.

,,Finne tohle není vtipný" křikla jsem.

Přece nejsem blbá! Vážně jsem slyšela že Finn mluvil!

Z ničeho nic jsem uslyšela, jakoby někdo nahoře běhal. Slyšela jsem dupot. Silný a hlasitý dupot.

Proč by Finn běhal po pokoji.

Teď mi ale došlo, že Finn není doma a já jsem stále sama.

Utichlo to. Dupot utichl a já silně a hlasitě polkla.

Rychle jsem odemkla telefon a zavolala Finnovi, který ještě nepřijel.

,,Finne kde jsi?! Děje se tu něco divnýho a slyším tu kroky" řekla jsem do telefonu vyděšeně.

,,Už nasedám do auta. Hned jsem u tebe"

Něco mi do ucha zašeptalo moje jméno. Moje jméno do prdele!

Tohle není možný! Jenom blázním a děje se to jenom v mojí hlavě!

Zase! Zase jsem slyšela dupot. Jakoby někdo vážně běhal. Bylo to psycho, vážně.

Zapla jsem si na telefonu kameru a snažila se ten zvuk natočit.

Klepaly se mi nehorázně ruce. Srdce jako by mi mělo každou chvíli vyskočit. Potit jsem se začala.

Prosím ať to přestane.

Rozrazily se dveře a v nich se objevil Finn. Zvuk najednou přestal. Všechno přestalo. Rychle ke mně přiběhl a objal mě. Já hned začala brečet.

,,Co se stalo?" přimáčkl si mě k sobě, abych se trošku uklidnila.

,,J...já jedla jsem a koukala na televizi a najednou něco nahlas bouchlo. Šla jsem se teda podívat nahoru, jestli něco nespadlo nebo tak a nic. Pak, když jsem byla v ložnici, tak jsem slyšela tvůj hlas, jak voláš moje jméno. Šla jsem teda po schodech dolů, protože jsem si myslela, že jsi už přišel. Ty jsi tam nebyl. A pak začal nahoře strašnej dupot, jakoby tam někdo běhal. Má...mám to natočený" s klepavýma rukama jsem Finnovi dala svůj telefon do ruky a ukázala mu video.

Dal si telefon k uchu, aby to přes můj brek slyšel. Celkem vykulil oči, když to uslyšel.

,,Dej mi ten nůž. Půjdu se podívat nahoru"

Dala jsem Finnovi nůž do ruky a šla raději s ním.

Prohledali jsme všechny místnosti a nic, ale však v ložnici se našlo něco podivnýho.

Na zemi ležel můj medvídek, kterého jsem dostala od Finna. Je blbost, že by odněkud ten méďa spadl, protože jsem ho měla přímo ve prostřed naší postele. Byl zabarikádován polštářema.

Dále čeho by si asi Finn nevšiml bylo, že na mém nočním stolku jsem měla fotku se svojí mámou, která už dávno nežije.

U tý fotky byl papírek a u toho napsaný vzkaz.

U tebe v pokojíčku pod postelí, tam kde máš kazety. Je tam kazeta ode mně. Podívej se na ni. Mám tě ráda.

Nahrnuly se mi slzy do očí. Musela to být máma. Byla tu semnou kurva moje máma!

,,Tami děje se něco?" chytil mě Finn za ramena.

,,Finne ten vzkaz psala moje máma. Byla tady"

,,Tak teď nevim, jestli se mám bát a nebo ne" zasmál se a já s nim.

,,Tak pojď. Půjdeme spát" vzal mě za ruku a vláčel mě do postele.

,,Budeš ta-"

,,Jo budu tady s tebou. Neboj se" usmál se na mě a já v klidu usla.

Moje máma se na mě přišla podívat a napsala mi vzkaz?
Hned zítra jedu domů a vezmu si tu kazetu. Jsem zvědavá, co na ní bude.