Nenávidím Tě, Wolfharde 2

92.

O týden později.

Byl nádherný slunný den, a tak jsme se s Finnem rozhodli, že pojedeme na výlet.

Finn si vzal batoh a do něho nacpal jídlo, pití a další důležité věci, které budeme potřebovat. Vzali jsme kola a vyjeli.
Jeli jsme ke skálám, ze kterých má být údajně vidět nádherný výhled.

,,Finne přestávka!" křikla jsem, protože mě už z toho šlapání na kole bolely nohy.

Finn zastavil a společně jsme si sedli na lavičku. Sundali jsme si helmy a vydýchali se.

,,Chceš napít?" vytáhl z batohu flašku s vodou a ukázal na ní.

,,Davaj" zasmála jsem se a napila se. Finnovi jsem dala flašku zpátky do ruky, aby se napil i on.

S Finnem jsme si ještě udělali fotku a nandali si zpátky na hlavy helmy. Nasedli na kola a jeli dál.

Přijeli jsme na místo udejchaní, ale ten výhled byl nádherný. Všude stromy různé barvy.

Finn začal fotit fotky a pak nás ještě vyfotil společně. Cítila jsem se vážně skvěle a šťastně, a to i Finn.

Sedli jsme si tam na lavičku a já si hlavu položila hlavu na jeho rameno a koukali jsme společně na výhled.

,,Jsem ráda, že tě mám" dala jsem Finnovi pusu na tvář a on se usmál.

,,Holku jako tebe jsem vždycky přál. A víš co? Teď ta holka má položenou hlavu na mým ramenu" políbil mě a já se začervenala.

Chvíli jsme tam ještě seděli a kochali se tou nádhernou.

Potom jsme zase nasedli na kola a jeli domů, teda... Ještě jsme se stavili na zmrzlině.

Finn si dal vanilkovou zmrzlinu a já mangovou. Byla strašně sladká, ale myslim si, že jsme si to za tak dlouhou cestu zasloužili.

Pak už jsme jeli vážně domů. Padla na nás velká únava a vyčerpanost. Rozhodli jsme se, že půjdeme do postele.

Už jsem se hodlala jít si lehnout, ale zvedl se mi žaludek a já letěla rychle do koupelny. Začala jsem zvracet a já netušila z čeho.

Finn mi pomohl dojít do postele a tam mě hlídal, abych se kdyžtak neudusila zvratkama.