Nenávidím Tě, Wolfharde 2

18.

Prázdniny jsou kratší a kratší.

Probudila jsem se a cítila vůni deště. ,,Stále prší" povzdychla jsem si a zvedla se z postele.

Šla jsem do koupelny udělat potřebné věci a šla se nasnídat.

Zapla jsem si Wi-Fi a už mi vyskočila zpráva od Finna.

' Dneska u mě doma?"

Trochu jsem se zarazila, protože včera mu přijeli rodiče.

Odepsala jsem, že souhlasím. Abych byla upřímná.. Moc se mi nikam nechtělo.

Furt přemýšlím nad tím, jak řeknu Finnovi to s Leem. Ať řeknu cokoliv... Myslí si, co chce.

Oblékla jsem se a vyrazila k Finnovi domů.

Zazvonila jsem a otevřela mi jeho máma.

,,Ahoj Tamaro. Finn je v pokoji" usmála se na mě mile.

Otevřela jsem dveře od jeho pokoje a vešla dovnitř.

,,Ahoj" zabouchla jsem za sebou dveře a objala Finna. ,,Už jsi mi chyběla" políbil mě a usmál se. ,,Ty mě taky" poplácala jsem ho po tváři a sedla si na postel.

,,Co budeme dělat?" povzdychla jsem si a rozhlížela se po pokoji. ,,Ty víš" usmál se od ucha k uchu. ,,Finne máš tady rodiče" zasmála jsem se potichu. ,,A proto se budeme snažit být ticho" sundal si triko.

Zrovna jsem mu to chtěla říct.. No tak asi příště..