Nenávidím Tě, Wolfharde 2

78.

Strašná noc! Octavia nás furt oba dva chytala za ruce a mluvila ze spaní.

Museli jsme vstávat o trochu dřív, aby jsme stihli připravit Octavii do školy a ještě ji tam odvést. Netušili jsme, že to všechno bude tak namáhavé.

Octavia se vztekala a křičela, že do školy za žádnou cenu nepůjde. Finn ji musel vzít do náruče a dát ji do auta.
Myslela jsem si, že z ní za chvíli oba dva chcípnem.

Doufám, že naše dítě takový nebude.

V autě se Octavia trošku uklidnila, ale furt bylo slyšet, jak popotahovala a fňukala.

,,Octavie už se uklidni. Je to jenom škola" upravil ji Finn rozcuchané vlasy a poslal ji do školy.

Bude dobrej táta.

A teď jsme jeli my dva do školy. Už se neučíme a máme dokonce krátký vyučování. Budeme tam jen chvíli a pak pojedeme domů.

Přišli jsme do třídy a nikde nikdo. Byli jsme zaskočeni, protože jsme vážně nevěděli kde všichni jsou.

,,Co je dneska za den?" opřel se Finn o futra a koukla do prázdné třídy.

,,Čtvrtek" odpověděla jsem mu.

,,Zmeškali jsme výlet" zasmál se.

,,Kurva" plácla jsem se do čela a jela s Finn zpátky domů.

Byli jsme doma a přemýšleli, co budem dělat, než budeme muset vyzvednout Octavii.

,,Finne? Pamatuješ si ten opuštěnej dům kousek za našim?"

,,Co s nim?" podíval se na mě nechápavě.

,,Půjdeme ho prozkoumat?"

,,Tamaro, ty se bojíš jít večer vychcat, takže musim chodit s tebou a ty ještě chceš jít někam, kde je to tmavý a hnusný?" zasmál se.

,,Jo"

,,Tak jdem" vzal si zpátky na sebe svou světle modrou džísku.

Byli jsme u toho baráku a mě zamrazilo. Rozbitý okna, rozbitý dveře a na zemi matrace se střepama.

,,Chyť mě za ruku, ať si nic neuděláš" natáhl Finn ruku, abych se chytla.

Chodili jsme po domě, jako nějací dva feťáci, kteří nemají bydlení.

,,Fuj! Koukni na to Finne" ukázala jsem na něco divnýho.

,,Nekoukej na to zlato" nakázal mi Finn a zatáhl mě za ruku, abych na to dál nekoukala.

S Finnem jsme uslyšeli kroky. Někdo vešel do baráku a já začala stresovat. Kroky se pomalu přibližovaly k nám.

,,Pojď sem" zatáhl mě Finn do nějakého kouta, kde by nás najít neměl.

Dřepli jsme si a čekali, až ten člověk odejde. Hrozně moc mi začalo tlouct srdce.

Finn mě silně držel za ruku a když uslyšel, že ten člověk odešel pryč, tak mi ruku přestal drtit.

,,Jdeme domů?" koukla jsem se na Finna vyděšeným výrazem.

,,Jo jdeme"