Nenávidím Tě, Wolfharde 2

43.

,,Nebo spíš o rodičích.." vzdychla jsem.

,,Stalo se něco?" zamračil se.

,,Moje máma se zabila ještě když jsem byla malý dítě. Hodně malý dítě. Bylo mi asi 5 let a-"

,,A co tvůj táta?" skočil mi do řeči.

,,Byl hodně hodně smutnej, když máma umřela. I on sám svůj život chtěl potom ukončit. Miloval ji tak moc. Ale po čase si našel tuhle ženu, kterou už teda nazývám svou mámou.." kroutila jsem hlavou.

,,Netušil jsem, že zrovna tohle mi chceš říct"

,,Tak hrozně mi chybí. Každej den! Každej den si říkám, jaký by to bylo, kdyby tady ještě byla. Určitě by jsme bydleli někde na farmě  to vím stoprocentně. Vždycky si přála tam bydlet, co mi táta vyprávěl. Teď bych tady třeba ani neseděla, protože bych tě třeba ani neznala. Kdyby tu byla.. Určitě by jsme měli vlastního koně. Pojmenovala by ho Alycia, kdyby to byla holka. Milovala to jméno." usmála jsem se nad tím se slzama v očích.

,,Vim, že je to blbý, ale jak se zabila?"

,,Zastřelila se.. Prostřelila si hlavu v koupelně" utřela jsem si slzu.

,,Vim taky, že brala nějaký prášky.. Nikdy jsem se nedozvěděla jaký.. Někdy si říkám proč nás opustila? Proč nás tady nechala?
Když jsem byla malá.. Přála jsem si, aby tu byla, když odmaturuju.. Bohužel, to se nesplní.. Pamatuju si náš poslední rozhovor.. Bavily jsme se o tom, jak poletíme někam daleko.
S tátou jsem ji našla v koupelně na zemi. Ležela v louži plné krve. Vedle ní byla zbraň a já uviděla její hlavu.. prostřelenou.. Její smrt jsem si ale pořádně uvědomila až ve svých 10 letech. Až potom jsem vlastně pochopila, co to udělala. V pokoji mám její fotku, která mě zabijí, protože nechci fotku, ale chci jí. Chci svoji mámu živou.
Často, když jdu spát, tak si říkám.. Až budu mít děti, tak ona tu nebude. Nikdy je neuvidí. Nebude u ničeho, co udělám.. Už ji nikdy neuvidim, ale často mám pocit, jako kdyby byla vedle mě. Někdy když jsem doma sama, tak ji slyším. Někdy mám i pocit, že ji vidím..
Hlavou mi ale vrtá jedna otázka.. Proč to udělala? Proč jsi to udělala mami? Měla tu být. Měla by jsi tu být pro nás. Pro všechny.." rozbrečela jsem se.

,,Jak se jmenovala tvoje máma?" chytil mě za ruku.

,,Alycia" zasmála jsem se.

,,Milovala svoje jméno tak moc, že jsem se tak měla jmenovat taky, ale táta ji to zadrhl a řekl, že chce Tamaru." pousmála jsem se s brekem.