Nenávidím Tě, Wolfharde 2

74.

,,Můžu tady zase bydlet?" řekl pomale Finn a čekal na moji odpověď, zatímco já ryla nehtem do stolu a vůbec ho nevnímala.

,,Hm? Co?" koukla jsem se na Finna s vykulenýma očima.

,,Jestli tady můžu zase bydlet"

,,J...jo, jdi si pro věci" usmála jsem se a ryla dál do stolu.

Chudák stůl.

Finn si odešel pro věci a já se koukla na rozlučný vzkaz.

Mám ho vyhodit?

Chvíli jsem tak na něj koukala a pak ho roztrhala na malinký kousíčky a vyhodila.

Udělala jsem vůbec dobře, že jsem mu dala další šanci?

,,Uvidíme" pokrčela jsem ramenama a rozbalila si lízátko.

Pomohla jsem Finnovi vybalit.

Jsem to ale hodná přítelkyně.

Moc jsme spolu ještě nemluvili, protože to bylo něco, jako kdyby jsme někde měli blok a nemohli spolu mluvit.

,,Takže je teď všechno zase v pohodě?" promluvil z ničeho nic Finn.

,,Umm..Jo je. Samozřejmě, že je" usmála jsem se na Finna a byla dál na telefonu.

,,Tak v tom případě polož ten telefon" začal mi dávat jemné pusy na krk.

,,Nevim, jestli je to správný" šeptla jsem.

,,Buď ticho a spolupracuj" usmál se na mě.

A já tak udělala. Cítila jsem se...skvěle? Ano skvěle.