82.

721 49 4
                                    

Bylo pondělí a my procházeli chodbou a hledali toho kluka.

,,Támhle je!" ukázala jsem na toho kluka prstem a Finn už k němu chtěl jít.

,,Ne! Půjdu za nim sama" zastavila jsem Finna.

Ten kluk zrovna hledal něco ve své skříňce, takže byl ke mně zády.

,,Hej!" zakřičela jsem na něho aby se otočil.

,,Tak to jsi se s Finnem rychle rozešla" zasmál se.

Hned jak to dořekl, tak jsem mu dala pěstí. Potom se ale stala věc se kterou jsem vůbec nepočítala. Pěstí mi dal taky. Švihla jsem se sebou o zem a chytila se za bolavé místo.

,,Tak tos posral!" zakřičel na něho Finn a už běžel ke mně.

,,Seš v pohodě?" pomáhal mi Finn vstát.

,,Jo jsem" řekla jsem důrazně a koukla se na toho kluka.

Ten kluk se smál, jakoby se nic nestalo. Odkdy kluk mlátí holku sakra... No ikdyž... Finn to dělal taky...

,,Zabiju tě!" zakřičela jsem přes celou chodbu. Měla jsem takovou chuť mu rozmlátit držku, ale nemohla jsem. Finn a Simon mě silně drželi za paže a já se nemohla ani pohnout.

——
Přišli jsme s Finnem domů oba dva nasraný. Finn byl nasranej kvůli tomu, že mě praštil a já kvůli tomu, že jsem ho nemohla zmlátit.

,,Proč jsi nic neudělal Finne?" zeptala jsem se ho chladným hlasem, protože mě stále bolela tvář.

,,Řekla jsi, že na něj půjdeš sama a tak jsem tě nechal. Věř, že jinak by už dávno nežil" sednul si ke stolu a koukal na mě.

,,Mám takovou chuť ho zabít!" bouchla jsem do stolu.

,,A víš jakou chuť mám já? Víš jakou chuť jsem měl ho zabít, když tě praštil?!"

,,Já vim Finne... Musíme něco udělat" chytla jsem Finna za ruku a podívala se mu do očí.

,,To musíme" povzdychl.

Chvíli jsme oba dva jen tak mlčeli a koukali do blba. Bylo velké ticho. Bylo jen slyšet naše dýchání.

,,Můžu zkusit svýho bráchu" řekl z ničeho nic Finn.

Cože? On má bratra? Jakto, že o tom nevim? Nikdy se o něm nezmínil.

,,Co? Ty máš bráchu?" zamračila jsem se na Finna.

Divila jsem se, že mi nikdy neřekl, že má sourozence. Proč? Proč mi to neřekl?

,,Jo mám. Je mu pětadvacet a bydlí od nás kousek" pokrčel ramenama.

Haló Finne? Já o tvým bratrovi nikdy neslyšela a ty děláš jako kdybych o ně už věděla!

,,Aha...Řekneš mi něco o něm?" usmála jsem se.

,,Jmenuje se Nick. Moc se nebavíme, protože on je trošku jinde. Už několikrát se pokusil o sebevraždu a začal hulit marihuanu. Je v pohodě, je hodnej, ale prostě někdy jsou dny, kdy mu úplně přeskočí..." vzdychl.

Zajímalo by mě s čím nám jeho bratr teda pomůže, když je teda takovej ehm...

Finn se rozhodl, že za nim pojede. Mě se nikam nechtělo, protože jsem měla všude boule a modřiny.

Nenávidím Tě, Wolfharde 2Kde žijí příběhy. Začni objevovat