Nenávidím Tě, Wolfharde 2

93.

Každý den mi bylo blbě a neměla jsem na nic náladu. Říkala jsem si, že je to možná z té zmrzliny, kterou jsme si s Finnem dali. Samozřejmě by to ale netrvalo takhle dlouho. Už jsou to 2 týdny a je mi stále špatně.

Finn uklízel a já se rozhodla jít nakoupit pár věcí, dokud mi není špatně.

Oblékla jsem si kraťasy a tílko a vyrazila do ulic. Bylo strašné horko a já se potila jak paprika.

Nakoupila jsem vše, co jsme doma potřebovali mít a šla jsem zpátky domů.

Otevřela jsem dveře a uviděla jsem Finna, který seděl u stolu na židli a koukal na věc, kterou měl na stole.

,,Nechtěla by jsi mi něco říct?" ani se na mě nepodíval a stále koukal na stůl. Položila jsem tašku s nákupem a sedla si ke stolu.

,,Ne, měla bych?" zasmála jsem se a dala si vlasy za ucho.

,,Vážně ne? A co je v tom případě tohle?" ukázal na krabičku, kterou měl položenou na stole.

,,To...je krabička" uhla jsem pohledem.

,,Jsi všímavá Tamaro. A komupak asi patří?" vzdychl a koukal na mě.

Byla jsem pod takovým nátlakem, že jsem to nevydržela a vyhrkla jsem ,,Chtěla jsem ti to říct ale-"

,,Ale co? Nebyl čas? Je to dítě! Je to dítě Tamaro! To je kurva důležitý. Ty si v klidu vyhodíš krabičku od těhotenskýho testu a neřekneš mi nic?!" zakřičel a krabičku odpinknul ke mně.

,,Chtěla jsem ti to říct! Ale pochop Finne, že jsem nebyla připravená ti to říct!"

,,Já nejsem připravenej na výchovu mimina ksakru!" dal si ruce do vlasů.

,,Finne prosím" rozbrečela jsem se.

,,Jsme strašně mladý! Máme si užívat život a ne přebalovat! Pochop to!"

,,Tím chceš říct jako co? Mám jít na potrat?" falešně jsem se zasmála.

,,Hele Tamaro, nech mě si to promyslet" zvednul se ze židle a odešel ven.

A je to tadyyy. Mysleli jste si to? Že bude Tamara těhotná?💖🌝✨