Nenávidím Tě, Wolfharde 2

66.

Bylo ráno a já vstávala opět do školy. Nechtělo se mi tam, už jenom kvůli tomu, co jsem včera viděla.

Upravila jsem si svoje mikádo, vyčistila si zuby a trochu se nalíčila. No... Trochu... Udělala jsem si tlusté linky.

(Kdyby jste si to neuměli představit xd)

Oblíkla si černé krátké tričko a vzala si černé kalhoty s Vanskama.

Nasadila jsem si sluchátka a prchala do školy.

Už trošku jsem nestíhala, ale ještě jsem si došla do obchodu pro cigarety.

Byla jsem tak ve stresu, že jsem si potřebovala zakouřit, než vlezu do školy.

,,Kurva za 5 minut zvoní" ještě jsem si popotáhla a cigaretu típla.

Rozeběhla jsem se a utíkala do školy.

Stihla jsem to!

Sedla jsem si na místo a cítila ty pohledy lidí a hlavně pohled Finna na moje vlasy.

Začala hodina. Nedělo se v ní nic zajímavýho. Asi jen to, že se Finn furt otáčel na Alie a smál se.

Byla přestávka a já šla na záchody se upravit.

Slyšela jsem Alie, jak se řítí, takže jsem se schovala do kabinky jako za starých časů.

Uslyšela jsem i Finnův smích.

Tak počkat. On je tady i Finn?

Slyšela jsem jak se hlasy přibližovali blíž a blíž ke kabinkám.

Slyšela jsem jak se cucaj.

Dala jsem si ruku na pusu a tiše brečela.

Zamkli se v kabince. Už hned jsem tušila, co se bude dít. A taky se tak stalo.

To nemyslí Finn vážně...

Po chvíli vylezli a odešli.

Vylezla jsem z kabinky a upravila si make-up. Řasenku jsem měla totiž až na čele.

Začala další hodina a lidi se na mě furt otáčeli, protože jsem měla úplně rudý oči. A celkově jsem z toho byla divná.

Nedělala jsem ani práci, kterou nám dala učitelka.

,,Jste nějaká divná Tamaro" řekla z ničeho nic učitelka.

,,Jestli vám není nějak dobře, tak můžete jít klidně domů" usmála se na mě mile.

,,Ne, to je v pořádku" falešně jsem se usmála a dala se do práce.

Poslední hodina skončila a učitelka si semnou chtěla promluvit, takže jsem ve třídě už zůstala jenom já.

,,Jsi v pohodě?" pohladila mě po ruce.

,,Je mi fajn"

,,Dobře tedy, ale jestli budeš něco potřebovat, tak tady pro tebe vždycky budu, ano?" usmála se.

Tou větou mi připomněla mámu.

,,Ano" usmála jsem se a odešla.

Šla jsem prázdnou chodbou, nikde žádná noha. Nikde žádný idiot. Jen já hloupá holka, která se nechala zmást od debilního kluka.

No jo no. Tamara ta, která vždycky každýho poslechne a udělá to, co každej chce. Tamara poslušnej pejsek.

Dorazila jsem domů celá zničená z toho, co se dnes stalo.