Nenávidím Tě, Wolfharde 2

46.

Najednou mu spadnul úsměv. Jako kdybych řekla něco špatnýho.

,,Finne?"

,,Neřeš teď sračky" zakroutil hlavou.

,,Jak tohle můžeš říct? O dítěti?!" zamračila jsem se.

,,Jednoduše. Naše dítě totiž ještě neexistuje." zasmál se.

,,Já se tě chtěla jenom zeptat, jestli by jsi potom chtěl, až budeme dospělí" řekla jsem naštvaně.

,,Teď mě to ale vážně nezajímá" chtěl odejít, ale já ho chytla za ruku.

Všimla jsem si škrábanců na levé ruce.

,,Co to máš na tý ruce?" stiskla jsem mu ruku.

,,To je od kočky"

,,My ale kočku nemáme" zamračila jsem se.

,,Když jsi byla v nemocnici, tak jsem byl navštívit babičku, která má kočku" protočil očima.

,,Už je to dost měsíců, co jsem byla v nemocnici"

,,Měla ostrý drápy. Přestaň mě vyslýchat, když ti tady říkám pravdu"

,,Fajn" pustila jsem jeho ruku.

,,Tohle beru jako odpověď na to, že děti asi nechceš." odešla jsem od něho a šla si dělat svoje věci.